Óda na dirigenta

KOMENTÁŘ

Óda na dirigenta
Dirigent Libor Pešek v dokumentu Paměti národa. Foto: Paměť národa
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zemřel Libor Pešek. Bylo mu 89 let. Český dirigent, který se proslavil především ve Velké Británii, kde řídil nejlepší orchestry, a dělal tak čest i české hudbě a české pověsti. Vedle toho to byl šarmantní muž, příjemný člověk, charismatický profesionál. Jak to u velkých dirigentů často bývá. Ba možná že charisma je předpoklad k té věci, i když třeba jsou nebo byli dirigenti také nenápadní, ale pak to musí vyvažovat nějak jinak.

Ale Rafael Kubelík, Herbert von Karajan, Leonard Bernstein, Václav Neumann, Libor Pešek… byli i v běžném slova smyslu krasavci, byla tedy radost na ně pohledět, čehož si byli vědomi, a zároveň z nich všech sršely „božské jiskry“, jak to lidstvu předepsal Beethoven, respektive Schiller v oné radostné ódě, o které si můžeme myslet, co chceme (původně ji opravdu nepsali pro EU), ale nelze jí upřít, že nic většího (dokonalejšího, vznešenějšího, mohutnějšího, geniálnějšího etc.) v lidské kultuře už není a nebude.

 

A těchto velkých výkonů veleduchů se dotýkají dirigenti. Mají je ve svých rukou, dávají jim tvar a zvuk, rozezvučují je, díky nim je my, smrtelníci, můžeme slyšet. Svým způsobem jsou to pozemští Bozi, neboť podle různých teorií je hudba vlastně ozvěna nebeských sfér, i když zajisté ne každá, určitě ne ta antihudba, co ji nejčastěji slyšíte a co si jí nejčastěji lidé nechávají zahnojovat mysl a smysly. Nepochybně takovou hudbou je ale hudba, která vznikala s úmyslem, aby ji k životu vyvolávali vyvolenci jako Libor Pešek.

Vlastně by se dalo říct, že dirigenti vážné hudby představují třeba vedle špičkových vědců, nadzvukových pilotů a žen během mateřství vrchol evoluce. A jestliže symfonický orchestr představuje ve své dokonalosti a promyšlenosti vrchol evropské, ba asi lidské kultury, protože nic dokonalejšího a promyšlenějšího v téhle věci neexistuje, pak dirigent je jeho hlava, vůdce, konduktor.

Stojí přede všemi jako krotitel živlů, s dokonalou mocí a dokonalým přehledem, všemocný a přitom osamělý, s posláním dovést tóny desítek nástrojů k dokonalé harmonii a souzvuku. Proto není divu, že velcí dirigenti bývají někdy podobni šílencům a egomaniakům, mívají své moresy a výstřednosti, někdy je s nimi těžké vyjít a některé jejich manýry budí údiv. A přitom jim každý musí odpustit, protože špičkový dirigent je důkaz, že lidé si nejsou rovni, neboť velkým dirigentem může být tak jeden z deseti milionů. Jako byl právě Libor Pešek.

 

×

Podobné články