Zuřivá reakce na Pelosiovou je důkazem rozpínavosti Číny, řekl tchajwanský ministr

NÁVŠTĚVA PELOSIOVÉ

Zuřivá reakce na Pelosiovou je důkazem rozpínavosti Číny, řekl tchajwanský ministr
Předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů na setkání s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen. Foto: U.S. House of Representatives
1
Svět

Návštěva předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu byla důležitá už jen proto, že přitáhla k ostrovu pozornost a ukázala světu, že má demokratickou a na Pekingu nezávislou vládu. V rozhovoru pro stanici BBC to řekl tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu. Zuřivá reakce Číny, která mimo jiné zahájila kolem ostrova mohutné vojenské cvičení, je podle něj důkazem její územní rozpínavosti, která se zdaleka netýká jen Tchaj-wanu.

„Je velice významné, když tak důležitý politik, jakým je Nancy Pelosiová, má příležitost navštívit Tchaj-wan…, protože mezinárodní komunitě ukáže, že Tchaj-wan je demokracie,“ řekl Wu. Bouře, kterou návštěva rozpoutala, je podle něj dílem Pekingu. „My chceme udržet status quo, tedy stav, kdy Tchaj-wan nemá jurisdikci nad pevninskou Čínou a Čínská lidová republika nemá jurisdikci nad Tchaj-wanem. To je realita,“ dodal.

Wu také upozornil, že Čína se chová rozpínavě a nehodlá se spokojit s Tchaj-wanem. „Podívejte se na to, co dělají v Hongkongu, v Jihočínském moři a Východočínském moři… Tchaj-wan není posledním kouskem čínského snu o expanzi,“ řekl. V případě napadení se ostrov hodlá bránit. „Potřebujeme, aby nám další země pomohly s dodávkou obranných systémů, ale bránit Tchaj-wan je naše odpovědnost, nežádáme žádné země, aby obětovaly kvůli ochraně Tchaj-wanu životy,“ doplnil.

Kořeny čínsko-tchajwanského sporu spadají do 40. let minulého století. Tehdy bojovali v čínské občanské válce komunisté v čele s vůdcem Mao Ce-tungem proti kuomintangské armádě generála Čankajška. V roce 1949 Mao Ce-tung vyhlásil založení nového státu – Čínské lidové republiky (ČLR), zatímco svržená kuomintangská vláda nalezla útočiště na Tchaj-wanu, kde Čankajšek až do své smrti v roce 1975 vládl tvrdou rukou.

Ostrov tedy od roku 1949 funguje de facto nezávisle, má vlastní vládu a už 30 let nyní i demokratické zřízení, zatímco v pevninské Číně pokračuje režim jedné strany. Peking považuje demokratický Tchaj-wan za vzbouřeneckou provincii a za legitimní součást svého území. Podle oficiální politiky „jedné Číny“ na ostrově neexistuje samostatná politická entita.