Ptačí duše spoutaná v kleci. Fotografie Fridy Kahlo

Frida Kahlo (1907–1954) vedle toho, že malovala fantastické obrazy a vedla vášnivý a bolestný život, také sbírala, či spíš hromadila fotografie. Nikoli jakékoli fotografie, ale takové, které se vztahovaly k jejímu životu, a to v širokém slova smyslu. Ona sama nefotografovala, ale její otec Guillermo (Wilhelm) Kahlo, původem německý Žid, rodák z Baden-Badenu, přistěhovalec do Mexika ze začátku 20. století, byl zapáleným fotografem průkopníkem, měl fotoateliér, a když Frida pózuje sama na svých obrazech, sedí vlastně před „otcovým“ fotoaparátem. Díky němu víme, jak vypadala Frieda (tehdy se psala ještě „německy“) jako dítě, jako teenager, jako mladá žena po onom fatálním úrazu v roce 1925, kdy ji rozmačkala tramvaj.

Vlídný a entuziastický otec se také rád fotografoval sám, třeba jako atletický akt, který ukazuje své svalnaté tělo. Jeho zvláštní ptačí tvář s fešáckým knírem se pak zajímavě promítla do rysů jeho nejnadanější dcery: ty měl celkem čtyři. S jeho dobráckým výrazem kontrastuje přísná a „indiánská“ tvář manželky Matildy Calderón, jež zřejmě vnesla do Fridina mentálního obrazu hispánskou zarputilost a odhodlanost.

Frida pak pokračovala a za svůj (nijak dlouhý) život shromáždila obrovské „rodinné album“, do kterého se vešel celý kruh jejího světa. Jsou v něm lidé, kteří s ní byli spojeni, rodinou, přátelstvími, milostnými vztahy, abychom tak řekli, osudem. Ale vedle toho také sbírala fotografie s tématy, ke kterým měla širší důvody: snímky slavností, tváře a oblečení domorodců, pouliční výjevy, demonstrace, nepokoje, ale také umělecké památky, architekturu… Takže je to také kus encyklopedie Mexika dvacátých až čtyřicátých let, doby, kdy jeho uměleckou podobu vytvářela především ona a její (dvojnásobný) manžel, malíř Diego Rivera (1886–1957).

Celý text Jiřího Peňáse si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.