Týdeník Echo: Babišovo „snížení“ daní, mýtus Prognostického ústavu a oč jde Macronovi

„Šestiletá bilance Andreje Babiše: sebral lidem 300 miliard.“ Slova z obálky nového čísla Týdeníku Echo avizují analýzu Petra Holuba. Dějiny „Jakešovy věštírny“, tedy mytického Prognostického ústavu, podává v hutné zkratce Michael Durčák, postoje i činy francouzského prezidenta Macrona rozebírá Ondřej Šmigol. „Kdo bude rozhodovat, co je zelené a udržitelné?“ ptá se viceguvernér České národní banky Marek Mora v rozhovoru s Lenkou Zlámalovou. A o práci na televizním seriálu Bez vědomí hovoří scenárista Ondřej Gabriel; otázky mu klade Ondřej Štindl.

„,Za posledních šest let jsme snížili 100 miliard daní,' řekl Babiš v rozhovoru pro Právo, a postaral se tak o novinové titulky,“ píše Petr Holub. „V reakci nikdo nepřipomněl, že podle dokumentace ke státnímu rozpočtu vyrostla ,za posledních šest let' daňová kvóta z 33 procent na letošních 35,2 procenta a v příštím roce se trend nezastaví.

Znamená to, že příjmy finančních úřadů jsou stále vyšší ve srovnání s tím, co se v Česku vyprodukuje, přesto lidé věří a novináři nevyvracejí, že se daně opravdu snižují. Jako by nějaká tajemná síla z vesmíru každý rok nasměrovala stále větší část výdělků českých občanů do státní pokladny, i když se její nejvyšší správce ze všech sil snaží, aby lidé nemuseli platit. Pak je tedy třeba onu vesmírnou moc pojmenovat. Jenže nejde o neosobní vesmírnou sílu, ale o téhož Babiše, případně jeho kolegy z levicově-populistických vlád po roce 2013. Informace, že se daně snížily o 100 miliard, odpovídají věrohodným statistikám ministerstva financí, ovšem podle stejného zdroje platí, že se jiné daňové položky zvýšily o 300 miliard. Kdo je v tomto případě padouch a kdo hrdina, dokazuje podrobnější přehled.“

„Tak jako mají Spojené státy Oblast 51, máme u nás Prognostický ústav,“ uvádí svůj článek Michael Durčák. „O ústavu dodnes ve veřejném prostoru proudí mnohé konspirační teorie, jejichž zastánci mají kupříkladu za to, že si zde sovětská tajná služba KGB vychovala kádry pro budoucí udržení politického a hospodářského vlivu v Československu atd.“ Co je na tom pravdy?

„Emmanuel Macron, miláček liberálních kruhů, hráz proti populismu a velký Evropan tlačící kontinent k nevyhnutelnému sjednocení. Takový můžeme občas mít z hlavy Francie pocit, pokud sledujeme české nekritické zpravodajství,“ uvažuje o Macronovi Ondřej Šmigol. A poračuje: „Jenže ,Jupiter', což je přezdívka, která se pro Macrona vžila, má i svou temnější stránku. Silnější Evropa je pro něj hlavně prostředek k posílení Francie, podbízí se Rusku i Číně, vede pokryteckou imigrační politiku, chce oslabit NATO a jeho vztah k zemím středovýchodní Evropy je přinejlepším chladný.“