Kritikům Otce Piťhy

Homilie Otce Piťhy, obsahující drsné varování před možnými důsledky přijetí Instanbulské úmluvy (v daném znění a v kontextu patologických projevů dnešní doby), vedla vnímavé duše k zamyšlení nad zvolenou cestou (kam kráčíš?!) celé křesťanské civilizace, vybudované potem a obhajované krví tolika generací našich předků.

Pro jiné byla nestravitelná. V tisku a diskuzích proběhly četné kritiky promluvy. Na Echu věcné a fundované, psané s úctou a pochopením. Jinde, např. ve Farních listech jedné pražské farnosti, přišla ostrá nepodložená kritika s výzvami k cenzuře a opatřování „problematických“ textů kritickými komentáři redakce. V tomto místním měsíčníku jsem nedostala příležitost na kritiku reagovat.

Moralizující majitelé pravdy zjevně nepochopili, s kým mají tu čest. Otec Piťha ví, kdo je, a jeho mysl je zdravá. Načerpal životní moudrost. Nežije v iluzích, a proto je ani nerozdává. Neuhýbá nepříjemné ani nebezpečné pravdě, naopak ji tvrdě obnažuje. Pozná-li pravdu nemlčí. Nebojí se, že někoho pravdou zasáhne, znejistí nebo vystraší; nelituje své posluchače a nedělá z nich (díky!) chudinky ohrožené fóbiemi. Odhaluje zlo, zvláště to na pohled pěkné, moderní, obílené. Varuje před jeho mocí a rozpínavostí a neváhá ho představit v rozměrech, které se zatím zdají absurdní. Nebojí se o svou pověst ani toho být za blázna. Váží si svobody slova a pracovitě ji využívá k oslovení bližních. K oponentům je shovívavý a laskavý, jiný názor nevnímá jako rozdělení duší. Každému přeje svobodu vyjádření a na tomtéž trvá i pro sebe.

Díky Bohu, že katolická církev jeho ústy promlouvá k nejzávažnějším skutečnostem tohoto rozbouřeného světa a zachovává si tvář.

Promluvy Otce Piťhy jsou na netu dostupné, doporučuji všem.