Bezmoc nejbohatších. Falešné internetové reklamě se neumí bránit ani Kellner

„Petr Kellner investuje do bitcoinu, podívejte se na jeho okamžité pohádkové výdělky,“ láká jedna z četných reklam, na které lze v poslední době narazit na internetu. A všechny do jednoho jsou podvod. Takový, proti němuž se nemůže bránit sociální síť Marka Zuckerberga, generální ředitel České spořitelny a dokonce ani nejbohatší Čech.

Dobře organizovanou skupinu podvodníků, skrývající se pod rouškou internetové anonymity, je totiž téměř nemožné vypátrat, natož potrestat. A jak to už v této digitální éře bývá, oběťmi jsou všichni – nejen obrovské firmy, ale také média a jejich čtenáři.

Pochybná reklamní vábnička na Kellnerovy výdělečné investice do kryptoměn se objevila na webových stránkách velkých zpravodajských webů. To je samo o sobě mimořádně nebezpečné především pro neznalé čtenáře, kteří mohou podvodnou inzerci považovat za legitimní a nezávadnou. Proč by taky ne, když je v reklamě vyobrazen nejen známý český miliardář, ale také moderátor České televize Michal Kubal. Některé varianty podvodných reklam zneužívají také jméno Tomáše Salomona, českého bankéře a generálního ředitele České spořitelny.

Samotná stránka, na kterou banner odkazuje, se rovněž tváří důvěryhodně. Grafika televize Prima, loga České televize, poměrně slušné stylistické, gramatické i pravopisné zpracování, aspoň pro tento typ podvodů. Strojového překladu tu je poskrovnu. Web cituje také několik fiktivních rozhovorů na ČT24, kde se Kellner chlubí praktikami, o kterých – jak už to u podobných podvodů bývá – „banky nechtějí, abyste se dozvěděli“.

Nechybějí samozřejmě ani dojemné příběhy lidí, kteří se dostali do finančních potíží a díky investicím do bitcoinu si mohou nyní hodit nohy na stůl. „Tadeáš je 46letý otec dvou dětí a minulý rok přišel kvůli nemoci o práci. Přiznal, že měl finanční problémy, a tato bitcoinová příležitost by mohla být řešením,“ popisují podvodné stránky. Investoval do platformy 250 eur, načež se mu brzy dostalo pohádkového jmění. Zde vzniká nejen první tlak na registraci do pochybného systému, ale také uklidnění, že v prvních dnech bývají investice „trošku ztrátové“ a že by se lidé měli nechat vést osobním finančním poradcem, nejspíš podobným šmejdům z předváděcích zájezdů. V době krize jde o nebezpečnou kombinaci.

Laiky by pak mohla uklidnit i falešně živá facebooková diskuse pod stránkou. V ní různé profily sdílejí své veskrze kladné zkušenosti s bitcoinovou platformou a chlubí se, kolik toho vydělaly. Při bližším prozkoumání ale technicky zdatnější člověk zjistí, že ve skutečnosti jde nikoli o diskusi, nýbrž o jakousi virtuální Potěmkinovu vesnici. To, co se tváří jako komentářová část webu, je ve skutečnosti jen uměle vytvořená sekce s barvami sociální sítě Marka Zuckerberga. Všechny odkazy, včetně názvů „profilů“ diskutujících osob, vedou jen na stránku vybízející k rychlé registraci do systému.

Na Facebooku, jedné z nejpopulárnějších sociálních platforem současnosti, se navíc šíří obdobná reklama, rovněž lákající na investici do virtuální měny. Ačkoli odkazuje na prakticky stejný typ stránek, její fungování se trošku liší od podvodné bannerové reklamy na webech. Po kliknutí na facebookový příspěvek s fotografií Petra Kellnera si uživatel nemusí vůbec všimnout, že zároveň nevědomky sdílí odkaz dál na svou zeď, a co víc, označuje v něm nemalou část svého friendlistu. Na příspěvek pak klikají další a další lidé a podvodný inzerát se šíří závratnou rychlostí mezi dalšími.

Problematický je proto i dosah těchto podvodných příspěvků. Pakliže vynecháme fakt, že se virálně šíří dále mezi lidmi, podvodníci často využívají i placené propagace. Bohužel, byznysový účet na Facebooku je plný děr a obzvlášť v posledních měsících i letech se množí stížnosti, že se někdo naboural do byznysového profilu uživatele (spravujícího například zájmové stránky) a zneužil uložených platebních údajů, od Paypalu po kreditní karty. Výsledkem je pak vystavená faktura za propagaci podvodného příspěvku i její vysoká viditelnost. Facebook naštěstí o podobných případech ví a poměrně pohotově vrací peníze na účty uživatelů, jádro celého problému se mu ale nedaří efektivně řešit.

Nejhorší na tom je, že zde nepomůže ani dvoufázové ověřování facebookového profilu jako takového, ani silné heslo, protože se podvodníci nenabourávají přímo do něj, nýbrž obloukem míří do byznysové sekce Facebooku, kde podobná ochrana chybí. Zdá se, že jediným spolehlivým obranným mechanismem je nastavení limitů denní útraty, zapnutí notifikací o platbách a pravidelná kontrola stavu bankovního účtu.

Marný boj

Bohužel, internetové prostředí takovým podvodníkům významně nahrává a celý problém se stává dalším syndromem současné digitální éry. Přímo domluvené reklamy dnes tvoří menší podíl na inzertním trhu, místo nich nastoupily tzv. RTB systémy (real-time bidding) a jim příbuzné automatizované platformy. Tyto nástroje na nákup a prodej reklamy fungují podobně jako obchod s akciemi na burzách. V rámci RTB tedy média (či agentury, které je zastupují) nabízí reklamní prostory na aukci s konkrétními parametry, především vyvolávací cenou. Inzerenti, pokud splňují podmínky, na ni reagují se svou nabídkou. Systém je do značné míry automatizovaný, což na jednu stranu zjednodušuje obchodování, ale také jeho zneužitelnost. Kontrolní proces není dokonalý. Dokud vše hlídá robot, není příliš velký problém „propašovat“ reklamu odkazující na pochybné investice. Média se často ani nedozvědí, že na jejich stránkách problikává podvodný reklamní banner, a kromě opakovaného nahlašování nemají nad situací téměř žádnou kontrolu.

Nejde přitom o novou věc. Podobné podvodné inzerce se objevují už víc než rok a samotný fakt, že se stále cyklicky vracejí do internetového prostoru, poslední dobou snad v agresivnější míře než kdy předtím, ukazuje, jak komplikované a obtížné je s podvodníky bojovat. Na podvody musela reagovat i skupina PPF Petra Kellnera, jelikož podvodníci významně poškozují její pověst. „Varování! Na Facebooku se opět šíří podvodné reklamy zneužívající jméno Petra Kellnera. Reklamy odkazují na weby s falešným obsahem, který láká na investice do kryptoměny. Nikdy na těchto webech nevyplňujte své osobní údaje a údaje k platební kartě!“

Samo varování ale pochybné reklamy jen tak nezastaví, v tomto ohledu mají PPF i média velice omezené možnosti, jak se proti nim bránit. „Jedinou správnou cestou je sbírat konkrétní linky na podvodné reklamy a weby a okamžitě je nahlašovat na správná místa podpory v Googlu a Facebooku. A samozřejmě varovat veřejnost, což pravidelně činíme. I tak se ale stává, že na podvodné reklamy bohužel někdo naletí. Proto je namístě velká ostražitost,“ popisuje situaci Radim Ochvat, ředitel komunikace skupiny PPF.

Snaha vypátrat lidi, kteří za sérií scamovacích webových stránek stojí, se taktéž nesetkala s úspěchem. Nejde totiž o lokální skupinu podvodníků, jejich aktivity sahají i za hranice České republiky. „Je to součást poměrně velkého mezinárodního podvodu, který podobným způsobem zneužívá osobnosti byznysu a veřejného života po celém světě. Systém podvodných reklam pracuje s rozsáhlou sítí hacknutých webových stránek a nabouraných reklamních účtů, ze kterých se tyto podvodné reklamy financují,“ vysvětluje Ochvat redakci Týdeníku Echo.

Odpovědnost za obsah reklam má podle něho v tomto případě Google a Facebook. Dle informací PPF obě platformy učinily v posledních měsících několik účinných opatření proti nadměrnému šíření těchto podvodných reklam v jejich reklamních sítích. I přesto tuší, že se tento druh podvodu bude pravděpodobně v různých obměnách vyskytovat i nadále.

Na chlup stejný problém musí řešit také Česká spořitelna. Na podobných podvodných reklamách, lákajících na investice do kryptoměn, se totiž objevil generální ředitel firmy a český bankéř Tomáš Salomon. Podle mluvčího České spořitelny Filipa Hrubého vypadají stránky, na které odkazuje falešná reklama, od pohledu podezřele a většina lidí nejspíše odhalí, že jde o podvod. I tak ale malá část méně zkušených uživatelů internetu může jednoduše spadnout do pasti. „Situace je úplně stejná. Už jsme podali trestní oznámení na neznámého pachatele. Samozřejmě, jakmile narazíme na tyto reklamy nebo stránky, skrze antivirovou firmu ji dáváme odstranit,“ popsal Hrubý.

Samotné výrobní náklady těchto falešných reklam jsou podle něj tak nízké, že se podvodníkům stoprocentně vyplatí cílit na důvěřivé a nezkušené uživatele. I když zasáhnou třeba na milion lidí a 999 tisíc z nich okamžitě pozná podvod, stačí, aby se chytlo pár nešťastníků. „Ta návratnost je pro podvodníky obrovská,“ dodal Hrubý. I zde platí, že víc než nahlašovat a blokovat podvodné stránky dělat zřejmě nelze.

S falešnou stránkou na investice do bitcoinů neúspěšně bojuje i skupina FTV Prima, jejíž grafiku i loga podvodníci zneužili, aby u potenciálních obětí zvýšili svou důvěryhodnost. „Skupina Prima se samozřejmě proti různým druhům zneužívání svého jména brání. Bohužel v dnešní době není možné uhlídat všechen internetový prostor, a navíc bez identifikace provozovatele webových stránek je postup na odstranění velmi obtížný. Aspoň technickým řešením za nás je, aby vydavatelé tuto reklamu nepřijímali a nepublikovali,“ říká mluvčí Primy Gabriela Semová.

Vyjádření třech stran podtrhává jednu z klíčových vlastností celého problému – nedohledatelnost pachatelů. Pro uživatele Facebooku nezbývá nic jiného než nahlašování závadného obsahu. Nic víc. Reportování falešné inzerce a dalšího podvodného obsahu pomáhá jen do určité míry. V případě sociálních sítí se většinou odstraní konkrétní příspěvek. U webových stránek poskytovatel inzerce zablokuje podvodné adresy a domény. V obou případech jsou tato opatření dočasná, pachatelům stačí, aby si vytvořili nové identity, zaregistrovali nové domény a překlopili nachystaný obsah do nového webu. Proto se tyto reklamy cyklicky vracejí na zpravodajské stránky a sociální sítě. Dokud se nevypátrají pachatelé, podvodné reklamy na Kellnerovy investice do kryptoměn jen tak nezmizí. A kdoví, jestli lze takové organizované skupiny pracující v příšeří internetové anonymity vůbec dopadnout, konvenční metody zatím moc nefungují.

Odpovědnost poskytovatele reklamy

Celý problém vyvolává ještě jednu otázku: Kdo nese za závadnou reklamu odpovědnost? I to je dost problematické. „Obecně za reklamu je stanovena odpovědnost samostatná, pokud jde o zadavatele, zpracovatele a šiřitele. Médium je šiřitelem reklamy. Ve většině případů je za obsah reklamy, čili za její nezávadnost, odpovědný zadavatel a zpracovatel, a šiřitel je zodpovědný pouze za způsob šíření reklamy,“ vysvětluje advokátka Helena Chaloupková a dodává, že je-li taková inzerce závadná, hrozí za ni velké pokuty.

V tomto případě ovšem nejde o tradiční způsob zveřejňování. Médium pronajímá prostor a poskytovatel reklamy ji používá k zobrazování nasmlouvané inzerce, často náhodné či částečně personalizované. Tak či onak vzniká mezi oběma subjekty závazný vztah.

„To samozřejmě logicky dopadá v jistém slova smyslu i na zpravodajské weby. Jde o to, aby toho, kdo má prostor na stránkách pronajatý, vyzvaly, aby tam závadné reklamy nedával. Musí najít způsob, jak tomu zamezit. V prvé řadě je to jeho problém, ale je vhodné, aby se dostaly z obliga i dané redakce. V okamžiku, kdy vědí, že tam je závadná reklama, musí ji řešit. Čili agenturu vyzvat, aby přijala kroky, které by dalšímu šíření zabránily. A neustálé upozorňování na závadnou reklamu je v tuto chvíli asi ona extenze, kterou mohou pro tento případ udělat. Naštěstí to není typ reklamy, kde mají přímou odpovědnost ony samy,“ doplňuje Chaloupková.

Otázka je, nakolik je technicky či softwarově možné takové reklamy filtrovat, když se to nedaří ani velikánům, jako je Facebook. Přestože jde tedy primárně o problém poskytovatele inzerce, neznamená to, že médium je zcela v bezpečí. Když podvodná reklama opakovaně uniká do oběhu reklamní agentury na webové stránky, stále jde o velký problém – a kontrolní orgán nemusí zajímat, že za to dané médium nemůže. „Těžko odpovědět na otázku, jestli se pak zbavit toho, komu poskytují weby prostor. Jestli jej považují za někoho, kdo má dostatečné zabezpečení, dodržuje určité standardy a je ověřený. A jestli nejde o věc, která není uspokojivě řešitelná, to pak na ně nikdo nemůže klást přehnané požadavky. Dále je tu otázka, jestli v okamžiku, kdy věc zaregistrují kontrolní orgány, budou mírnější vzhledem k tomu, jakým způsobem ona závadná reklama funguje. Nemusely by,“ varuje Chaloupková.

Co z toho všeho vyplývá? Ne zcela radostné závěry. Žijeme v internetové éře, ve které stačí skupina dobře sehraných, technicky zdatných a dost drzých lidí k tomu, aby okrádala nespočet důvěřivců a zaměstnala obří nadnárodní společnosti, od Facebooku po PPF. A to takovým způsobem, že existuje dost malá pravděpodobnost na její dopadení. Bohužel.