Divadlo v režii StB. Operace Neptun byla ukázka komunistické manipulace

Hrané i původní záběry z mystifikační operace Neptun, kterou v roce 1964 zorganizovala Státní bezpečnost, když ze dna Černého jezera vyzvedávala tajné nacistické dokumenty, použila v hraném dokumentu režisérka Adéla Babanová. Představí ho na pražském Febiofestu.

„Inspirovali jsme se operací Neptun, ale nechtěli jsme ji ilustrovat. Zajímala nás ta symbolika toho, co se tehdy stalo – že se zneužilo televizní natáčení ve prospěch propagandy, zmanipulovaly nacistické dokumenty, které byly znovu ‚objeveny‘ a společnost byla obelhána s cílem zdiskreditovat západní Německo. I dnes se dějí podobné věci, informace jsou křehkou a zneužitelnou věcí. Díky sociálním sítím se to děje mnohem rychleji než tehdy,“ řekla Babanová.

Hrdinkou snímku Neptun je někdejší redaktorka Československé tiskové kanceláře v podání Gabriely Míčové. Jejím protihráčem v roli důstojníka StB je Jiří Vyorálek. Čtyřicetiminutový snímek vznikl za podpory Státního fondu kinematografie, České televize a Česko-německého fondu budoucnosti.

Až po letech vyšlo najevo, že pozdvižení kolem potopených beden režírovala StB. Schránky s údajnými dokumenty nacistické provenience opustily Prahu nikoli koncem války, ale až v červnu 1964. Následujícího dne byly potopeny na dno šumavského jezera, kde „čekaly“ na své objevení. Za necelý měsíc byly opět na suchu a před televizními kamerami se odehrálo předem připravené představení. Hru schválili Sověti i nejvyšší československá místa. Listiny pocházející například z nacistického Říšského hlavního bezpečnostního úřadu dodala sovětská tajná služba.

„Vytvořili jsme fiktivní film založený na skutečných událostech. Vypovídá o manipulačních praktikách komunistické ideologie, která ovlivňovala mínění lidí. Zhruba třetinu snímku tvoří původní archivy, dotáčky jsem pak záměrně rozostřila, aby to nebylo poznat,“ dodala režisérka, která využila dobové snímky, materiály Krátkého filmu, Národního filmového archivu a ministerstva vnitra.

Výsledky akce Neptun pomohly rozpoutat kampaň proti promlčení válečných zločinů, pomocí „náhodně objevených“ válečných dokumentů ovlivnily západoněmecké veřejné mínění i politiku; promlčecí lhůty pak byly prodlouženy o pět let. Po srpnu 1968 hlavní aktér Ladislav Bittman emigroval do Spojených států, kde prozradil řadu agentů komunistické tajné služby i pravdu o bednách ze šumavského jezera.

Audiovizuální umělkyně Adéla Babanová byla před šesti lety finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Zaujala fiktivními příběhy skutečných i vyfabulovaných osobností z oblasti umění. Vytváří audiovizuální instalace, rozhlasové hry, hraná videa i filmy.

Čtěte také: Česká princezna? Kdybychom měli monarchii, mohla by ji být Eleonora Habsburská