Až Poláci a Italové vytáhnou na své lidi slzný plyn a gumové projektily

Jestli něco vyvolává opravdovou frustraci a nedůvěru, je to dvojí metr, kdy jedni jsou si  rovni – a druzí rovnější. A těm rovnějším procházejí věci, kvůli nimž jsou ti první trestáni. Proto se v civilizovaných a prosperujících zemích tolik dbá na vládu práva a rovnost před zákonem. Když v ni lidé přestanou věřit, prosperita a civilizační úroveň těch zemí začnou rychle upadat.

To nevěstí nic dobrého budoucnosti Evropské unie, kde ten pocit, že některým státům prochází, za co by jiné byly ostře kritizovány, stále sílí.

Evropská komise zažalovala Polsko k Evropskému soudnímu dvoru za porušení principu vlády kvůli reformě justice. Některé principy, které Brusel ostře kritizoval, už roky platí mimo jiné ve Francii, jež má politickou prokuraturu. Evropský establishment se také rád pouští do kritiky Poláků a Maďarů kvůli přímému politickému vlivu na veřejnoprávní média. Ve Francii jmenuje šéfy všech tří veřejnoprávních televizních kanálů přímo prezident.

Proto se nedá divit polskému premiérovi Mateuszi Morawieckimu, že si v rozhovoru pro list Financial Times, který je jakýmsi věstníkem bruselské politiky, postěžoval na to, jak brutálně se v poslední době v Evropské unii dvojím metrem měří. Morawiecki není žádný zaostalý, světa neznalý křupan, jak jsou polští konzervativci v západních médiích často líčeni, ale někdejší šéf velké zahraniční banky.

Zarazilo ho především to, že Evropská komise nijak nereagovala na brutální zásahy proti žlutým vestám loni v listopadu a v prosinci v Paříži. Vláda Emmanuela Macrona nechala proti divokým protestům nasadit slzný plyn, policie střílela na demonstranty gumovými projektily, na Champs-Élysées na ně vypustila psy. Objevil se i záběr, jak francouzský policista tasí proti demonstrantovi zbraň. „Když jsem se díval, co se dělo ve Francii, neřekl bych, že by si Francie zadala s vládou práva,“ zastal se Macrona Morawiecki. Protesty v Paříži byly skutečně brutální a byla potřeba náležitá odpověď, aby v zemi nezavládla anarchie. Polský premiér vzápětí pokračoval: „Umíte si ale představit, co by se stalo, kdyby se takto brutálně zasáhlo proti demonstrantům v Polsku? Co bychom slyšeli z Bruselu, Berlína, a dokonce Paříže?“

Upozornil, že každá ze zemí Evropské unie čelí jiným výzvám a musí na ně adekvátně reagoval. Tak jako musel Emmanuel Macron reagovat na nejdivočejší demonstrace od roku 1968. „Naší výzvou bylo změnit soudní systém, který nebyl reformován posledních třicet let,“ řekl Morawiecki. Polská vláda zbavila mandátu téměř dvě desítky soudců Nejvyššího soudu tím, že snížila věk, kdy musejí odejít do důchodu. Evropská komise ji za to žalovala u Evropského soudního dvora v Lucemburku. Ten v říjnu, těsně před polskými komunálními volbami, rozhodl, že Poláci musí reformu stáhnout a penzionované nejvyšší soudce vrátit na jejich místa.

Polský premiér není jediný, kdo si na dvojí metr stěžuje. Evropská komise začala na podzim ostře tlačit na Itálii, aby upravila svůj státní rozpočet a snížila schodek z původně navrhovaných 2,4 procenta HDP. To není žádné dramaticky vysoké číslo. Brusel ale tvrdil, že Italové nedodržují stanovené tempo snižování strukturálního deficitu. Vláda v Římě se postavila ostře proti. Dostávala se ale pod stále silnější tlak finančních trhů. Hrozilo, že začnou rychle růst úroky z italských státních dluhopisů, což je při dluzích na úrovni 120 procent HDP velmi nebezpečné.

Ve stejné době představila v Paříži státní rozpočet Macronova vláda. To bylo ještě před žlutými vestami. Schodek přesahoval unijní limity stejně jako u Italů. Paříž sice evropský komisař pro rozpočet – francouzský socialista Pierre Moscovici – pokáral, ale pěkně v tichosti. Formálně bez humbuku, který znervózňuje obchodníky s dluhopisy. Žádný ostrý tlak jako v případě Říma se neodehrával.

Pak Emmanuel Macron kapitulovala před žlutými vestami. Ustoupil od zvyšování daní, zdražování elektřiny, nasliboval nové od daní osvobozené bonusy, daňové úlevy na penze. To vše za miliardy eur. Francouzský schodek letos podle odhadů dosáhne 3,5 procenta HDP. Žádné peskování z Bruselu nepřichází.

Italové se mezitím ve strachu z finančních trhů dohodli s Bruselem, že svůj schodek sníží z plánovaných 2,4 na 2,04 procenta. Ten tlak finančních trhů by nikdy nepřišel, kdyby Evropská komise Řím tvrdě nepeskovala za porušování rozpočtové kázně a chovala by se k němu shovívavě jako k Paříži. Ten dvojí metr je tady brutálně viditelný na tvrdých číslech. Italům se netoleroval schodek 2,4 procenta HDP, Francouzům s mlčením prochází 3,5 procenta.

Italský vicepremiér Matteo Salvini se ozval stejně ostře jako jeho polský kolega. „Chtěl jsem zabránit tomu, co vidíte v Paříži. Chtěl jsem pomoci podnikatelům, rodinám a taky pěti milionům chudých lidí, kteří tady žijí. Země s pěti miliony chudých lidí se nemůže posouvat dopředu,“ vysvětloval, proč nechce víc škrtat ve veřejných financích. Stejně mluvil italský premiér Giuseppe Conte. „Když vidím, co se děje v Paříži, nemůžu uvěřit tomu, že Brusel chce, aby tady byla další tak zdemolovaná místa, a uvalí na nás sankce a inspektory. My jsme Itálie. Předvádíme, že jsme seriózní země.“

Je do očí bijící, jak se v Bruselu jinak měří frenetickým zastáncům prohlubování evropské integrace, jako je Emmanuel Macron, a tvrdým kritikům současného směřování Unie, mezi něž na předních místech patří právě současné vlády v Itálii a Polsku.