1 ÚHEL POHLEDU

Transsexualita je nemoc jako každá jiná

ÚHEL POHLEDU

Témata:

V USA se tento měsíc objevil kontroverzní případ těhotného muže. Jednalo se o transgender muže, který byl narozen jako žena a měl zachovanou funkční dělohu. Jeho těhotenství nebylo včas rozpoznáno, neprošel tedy povinnými screeningy pro těhotné ženy a dítě se bohužel narodilo mrtvé. Příčinou smrti bylo s největší pravděpodobností udušení pupeční šňůrou. Lze ale pouze polemizovat, zda-li kdyby byl muž pravidelně sledován jako jiné těhotné ženy, narodilo by se dítě živé.


Na tomto případu vyvstává pět hlavních otázek:

Definují dostatečně zákony USA možnost těhotenství u transgender mužů a jsou připraveni o ně pečovat?

Jsou transgender pacienti a zdravotnický personál dostatečně informování ohledně své plodnosti?

Jaký je osud transgender člověka, který si finančně nemůže dovolit zdravotní pojištění a následně potřebnou medikaci?

Je transgender muž opravdu mužem, má-li zachovanou dělohu?

Odpovědi na tyto otázky budou diskutovány v tomto článku.

Co je to vlastně transsexualita?

Podle oficiálně platné Mezinárodní klasifikace nemocí WHO MKN-10 se transsexualita řadí k poruchám pohlavní identity s kódem F64.0. Tato diagnóza se definuje jako „přání žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví“, přičemž toto přání musí přetrvávat minimálně dva roky a zároveň nesmí být příznakem žádné duševní poruchy nebo (jiné) intersexuální, genetické, nebo chromozomové abnormality. Fakt, že na transsexualitu je nahlíženo jako na nemoc, nezřídka vyvolává mezi členy transgender komunity nespokojenost. U nás v České republice je tato skutečnost však nespornou výhodou, umožňuje totiž transgender pacientům mít celou lékařskou péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Tato péče je nákladná a doživotní. Pro srovnání, zdravotní pojišťovny ročně zaplatí za jednoho cukrovkáře typu 2 asi 50 tisíc korun. Náklady na transgender pacienty se ročně pohybují okolo 75 tisíc korun. Jedná se tedy o nemoc, která je jen nepatrně dražší než cukrovka a má zároveň nesporně nižší výskyt v populaci. Transsexualita není tedy nemocí o nic méně, než cukrovka. Kdyby výše zmíněný muž z USA z finančních důvodů přestal brát inzulin, potýkal by se s mnohem horšími problémy.

Jak může muž otěhotnět?!
V USA není třeba ke změně údajů o pohlaví podstupovat operace. Každý se může rozhodnout, že je transgender a má možnost si změnit údaje v občance podstatně dřív, než češi. Může tedy dojít k tomu, že člověk má v občance pohlaví jedno, ale má zachovaný funkční reprodukční systém pohlaví druhého. Právní systém USA ale nemyslel na možné dopady tohoto benevolentního zákona, který je třeba rozšířit – kupříkladu redefinovat pojmy jako je mateřství, otcovství a těhotenství. K obdobnému případu jako ve spojených státech by u nás dnes nemohlo dojít. K úřední změně pohlaví je v České republice dle platného Občanského zákoníku třeba podstoupit operaci spojenou s kastrací, což je nevratný proces. V současné době je ale tento kontroverzní požadavek stále více zpochybňován odborníky, transsexuály a institucemi na ochranu lidských práv (Rada Evropy pro lidská práva). Jedná se totiž o přímý konflikt se základními lidskými právy, jako jsou právo na zachování lidské důstojnosti, podrobení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, či právo na ochranu zdraví.

Budou ženy otcové svých dětí a muži jejich matkami?

Proč je podmínka kastrace kontroverzní? Jedná se o náročný operační výkon, na který všichni pacienti nemusí být připraveni jak fyzicky, psychicky, či si jej dokonce nepřejí vůbec. Zákon České republiky definuje kastraci potřebnou k úřední změně pohlaví jako chirurgické odstranění dělohy, či varlat. Pouhé podvázání vejcovodů či vasektomie není dostatečně spolehlivá metoda, protože šance na oplodnění se pohybuje kolem 0,5%, což je dvakrát vyšší šance na otěhotnění než při použití nitroděložního tělíska a desetkrát vyšší riziko otěhotnění než při použití podkožního implantátu. Z výše uvedených důvodů je tedy zákonem jediná akceptovatelná metoda sterilizace kompletní vynětí dělohy a varlat, což je nepochybně velmi náročná operace, především pro jinak nemocné a starší pacienty. Pokud pacient operaci podstoupit nemůže či nechce, nelze mu dnes v České republice úředně změnit údaje a to v důsledku umožňuje diskriminaci transgender člověka v komunikaci s úřady, lékaři, policií, či v zaměstnání.

Podle občanského sdružení Transparent Prague je stávající podmínka změny údajů v rozporu s určitými právy na zdraví a reprodukci, například z toho důvodu, že někteří pacienti při takovém počtu náročných, relativně nových operací riskují svůj zdravotní stav. O takové situaci hovoří případ z podzimu 2017, kdy Ústavní soud zamítl žádost trans ženy, která opakovaně žádala Ministerstvo vnitra, aby jí úředně změnilo pohlaví i přesto, že nemohla podstoupit zákonem stanovené chirurgické úkony. Důvodem byla právě již zmíněná příliš vysoká zdravotní rizika spojená s požadovaným množstvím operací.

Dalším argumentem proti sterilizaci a povinným operacím je názor, že neexistuje žádný pojem jako „správná změna pohlaví“, osoba, která si nepřeje změnu pohlavních orgánů je stejnou mírou transgender jako ta, která si ji přeje. Tato touha není spolehlivým diagnostickým indikátorem. Zda je z lékařského pohledu změna pohlaví podložená a lze ji doporučit, by mělo být stanoveno podle lékařské diagnózy individuálně u každého jedince. I ve 21. století se setkáváme s zastaralými názory, jako je kupříkladu vyjádření sexuologa Jaroslava Zvěřiny k tématu sterilizace: „Pokud někdo chce vystupovat v opačné sexuální roli, a pokud odmítá chirurgické výkony, pak podle našeho odborného stanoviska nemá důvod, přivlastnit si opačné matriční pohlaví. Státy, které to umožní, mají situace, kdy ženy jsou otcové svých dětí a muži jejich matkami”.

Co transgender osoby a rodičovství?

Transgender osoby musí doživotně brát léky, které jim nahrazují hormony opačného pohlaví, případně i blokují hormony původní. Hormony způsobí maskulinizaci a feminizaci vzhledu pacientů, ale bohužel také znehodnotí jejich pohlavní buňky. Hormonální substituční terapie pro transgender ženy (MtF, Male to Female) spočívá v dodání estrogenu a blokaci androgenů. Transgender mužům (FtM, Female to Male) musí být dodávány androgeny. Dostáváme se tedy k dalšímu tématu, a to edukace zdravotnického personálu a samotných transgender pacientů. Ve většině případů (cca 90%) hormonální terapie znehodnotí spermie a vajíčka pacientů a k otěhotnění nemůže dojít. Kdyby k němu přece jen došlo, dítě bude trpět nevratným tělesným postižením v důsledku nadbytečného příjmu pohlavních hormonů. Hormonální substituční terapii tedy nelze brát jako spolehlivou antikoncepci a je třeba důsledné informování pacientů o této skutečnosti. Alternativou klasického početí pro transgender pacienty je asistovaná reprodukce. Pacient si před započetím hormonální substituční terapie nechá zmrazit své zdravé vajíčka či spermie a poté je v budoucnosti může použít k umělému oplodnění. Tento postup bohužel není hrazený zdravotní pojišťovnou a je třeba vzorky odebrat včas.

Naděje na změnu

V červnu 2018 předložilo Ministerstvo spravedlnosti návrh zákona, který mění §29 občanského zákoníku a zákon o matrikách a umožňoval by úřední změnu pohlaví bez nutnosti předchozí operace pohlavních orgánů, která znemožňuje reprodukci. Osoby mladší patnácti let budou potřebovat souhlas rodičů, zažádat o úřední změnu by měli mít možnost pacienti již od dvanácti let. Tato změna je navrhována jako reakce na nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého úřední změnu pohlaví nelze podmiňovat výše zmíněným chirurgickým zákrokem.

Nynější zákon, který vyžaduje před změnou legálních dokumentů operaci, je založen především na prevenci opakovaného měnění pohlaví. Tohle tvrzení může být vyvráceno argumentem, že osoba je v rámci změny nucena podstoupit určitý počet administrativních výkonů, jako je změna všech dokladů, včetně dokladů o vzdělání a nahlášení změny u různých soukromých institucí jako jsou banky, pojišťovny, lékaři apod. Je tedy nereálné, že by jakákoliv osoba tento proces podstoupila dobrovolně a bezdůvodně.

Kdyby prošla výše zmíněná novela zákona, mohlo by u nás dojít ke stejné situaci, jako došlo ve spojených státech. Při přijetí jakýchkoliv nových zákonů je třeba pomýšlet na důsledky a neponechávat nic v šedé zóně. I kdyby se Česká republika rozhodla pro zákaz otěhotnění při užívání hormonální substituční terapie jakožto teratogenu (látka, která působí deformaci plodu), učinila by tak pro ochranu transgender komunity. Stejný zákaz v dnešní době platí i u užívání jiných teratogenních léčiv – prakticky se to zaopatřuje podepsáním prohlášení o užívání spolehlivé antikoncepce a pravidelné těhotenské testy pro vyloučení narození dítěte s tělesným postižením.

Pár slov závěrem

Hlavní problém, se kterým se transgender komunita dnes potýká, je diskriminace, která plyne z pouhé neinformovanosti a strachu z neznámého. Naším cílem by mělo být zvýšit povědomí o transgender lidech, jednat s nimi slušně a slyšet jejich hlasy. Česká republika je ve vztahu k transgender komunitě jak právně, tak společensky spíše na počátku cesty, nicméně společnost se této možnosti celkově otevírá a genderové předsudky pomalu padají.

autorka dokončuje studia farmacie

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.


Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.