Trump začíná v dobrém rozmaru

V americkém prezidentském klání hraje Florida výraznou roli nejen kvůli počtu volitelů, třetímu nejvyššímu spolu s New Yorkem. Má to i svou symbolickou rovinu, vyhrát Floridu je něco jako polovina úspěchu. Výjimek z pravidla je málo, za posledních šedesát let jen dvě. Není tedy divu, že Donald Trump zahájil svou kampaň za znovuzvolení právě tady. Dělat Ameriku znovu velkou se už po čtyřech letech administrativy moc dobře nedá, a tak nové heslo zní: Udržme ji velkou!

Trump si pro své fanoušky shromážděné v orlandské hale a u velkoplošných obrazovek připravil očekávanou sebechválu, která však nebyla daleko od reality: ekonomice se opravdu daří, nezaměstnanost je nejnižší za padesát let, akciový trh je na vzestupu, růst je stabilně nad tři procenta. Trump prezentuje úspěchy s legrační nabubřelostí, pod ní se ale skrývá prostý fakt, že hospodářství šlape.

Kromě vychvalování „největší ekonomiky v historii naší země“ mluvil o boji proti regulacím – tedy alespoň těm na domácí půdě, zahraničního byznysu se to netýká –, dalším posilování vojenských výdajů, obchodní válce, daňové reformě, ochraně hranic a jmenování soudců. Celkový dojem byl trumpovský – na formu si musí člověk hodně zvykat, eufemisticky řečeno, nebo si ji odmyslet, obsah ale není k zahození.

V mezinárodní politice se za Trumpem rýsuje linie, která až na nějaké odbočky ke Kimovi nebo zanechání Kurdů napospas Turecku dává smysl. Trump není proruským prezidentem, naopak prodloužil sankce proti Rusku, klade důraz na férovější financování NATO, do něhož mu Evropa opakovaně hází vidle, Polákům splnil jejich sen o americké základně a LNG terminálu ve Svinoústí, Trump podporuje Polsko, Pobaltí a Ukrajinu v jejich boji proti rusko-německému plynovodu NordStream.

Vůči Číně vystupuje tvrdě, Huawei odstřihl od amerických sítí 5G a jeho spolupráce s izraelským premiérem, stvrzená úsměvnou osadou na Golanských výšinách Trumpův vrch, fakticky přispěla blízkovýchodnímu míru. S Izraelem dnes kooperují jeho dávní nepřátelé od Egypta po Saúdskou Arábii, pochopitelně jsou to nevábní patroni, ale stabilita je vždycky lepší varianta, na Blízkém východě se se sousedy nechcete milovat, stačí čistý stůl a mírová koexistence.

Pro Trumpa, který veřejnost se svým záměrem kandidovat podruhé seznámil už den po inauguraci v roce 2017, bylo důležité otevřít kampaň oficiálně, připomenout se, aby tak vyvážil zájem o poměrně napínavé primárky u demokratů, kteří se potýkají s novým fenoménem – ve straně jim nikoliv samovolně „vyrostlo“ mladé progresivistické křídlo charakteristické tím, že se mu nelíbí vůbec nikdo.

Joe Biden čichal k vlasům cizích žen a o jednu si třel nos. Navíc jsou s Berniem Sandersem staří bílí heterosexuální muži. Beto O’Rourke děkoval ve videu své ženě, že se starala o jejich děti. Pete Buttigieg je sice gay, ale ne dostatečně. Kamala Harrisová je žena indicko-jamajského původu, jenže byla před vstupem do politiky prokurátorkou a reprezentovala opresivní justici. Elizabeth Warrenová lhala, že má indiánské předky, čímž se dopustila kulturní apropriace.

Podle průzkumů má zdaleka nejvyšší šanci Trumpa porazit právě Biden, kterého radikální progresivisté nejvíce odmítají. Mimochodem, neodmítají ho jménem etnických či sexuálních menšin, za jejichž mluvčí se pokládají, aniž by je k tomu kdokoliv zmocnil. V průzkumech mezi demokraty měl Biden u černochů stejnou nebo vyšší podporu než u bělochů. Černoši ostatní kandidáty tolik neznali.

A paradoxně je to právě Trump, kdo má ve srovnání se svými republikánskými předchůdci šanci na nejvyšší podíl hlasů mezi černošskými voliči, především muži. Může za to nízká nezaměstnanost i mezi černochy, která je na historickém minimu 5,9 procenta (2018), pokles počtu lidí na potravinových lístcích, ale i přísná migrační politika, z níž profitují méně kvalifikovaní černí muži. A pokud jde o Trumpův machismus – to má být nepřijatelné pro černošská předměstí?

Tak či onak Trumpa jeho vlastní tábor ohrožuje méně než soupeře. Sociální konzervativci trpí kanibalismem v nižší míře než progresivní levičáci, ne snad proto, že by před tím byli nějak geneticky uchráněni, nýbrž proto, že se momentálně nacházejí v hluboké defenzivě, i když mají prezidenta; „měkká“ moc a kapitál je proti nim, takže logicky svou energii napínají více směrem ke společnému nepříteli než k vzájemnému požírání se. Trumpa zamýšlejí volit i jeho kritici zprava jako Rod Dreher nebo Ben Shapiro.

Trump se ani nemusí příliš bát, že by na něj někdo vytáhl špínu z minulosti, jednak proto, že o něm se lapidárně pojato „už všechno ví“ – a na polovinu těch věcí je hrdý a napsal je o sobě ve svých knihách –, jednak se mnoho jeho voličů stalo rezistentními vůči antitrumpovské kampani (i tomu, co je v ní pravdivé). Posedlost Trumpem a jeho brzkým koncem pak unavuje lidi napříč politickým spektrem.