Jak se po sto letech daří českému komunismu?

ECHOPRIME

Jak se po sto letech daří českému komunismu?
S dědictvím čtyřiceti let vlády KSČ se země někdejšího Československa vypořádávají ještě dnes. Na snímku generální tajemník ÚV KSČ z let 1987-1989 Miloš Jakeš. Foto: Jan Zatorsky
Týdeník

Ondřej Štindl

V květnu 1921, právě před sto lety, byla v pražském Karlíně na svém ustavujícím sjezdu založena Komunistická strana Československa, jedna z nejpočetnějších a vůbec nejsilnějších komunistických partají na světě. S dědictvím čtyřiceti let její vlády se země někdejšího Československa vypořádávají ještě dnes. V českém parlamentu i třicet let po revoluci zasedají komunističtí poslanci, jejichž hlasy v posledních rocích držely u moci vládu Andreje Babiše. KSČM tak dosáhla svého porevolučního vrcholu, růst popularity jí to ale nepřineslo, průzkumy nasvědčují opaku, po příštích volbách by se podle nich komunisté nemuseli dostat do Poslanecké sněmovny. I tak má ale zdejší komunistická strana o hodně tužší kořínek, než by před třiceti lety mnozí předpokládali.

O důvodech vedl Týdeník Echo debatu s historiky Vítězslavem Sommerem a Jaroslavem Cuhrou, novinářem a spoluautorem (s Adamem Drdou) knihy o porevoluční české komunistické straně Kdo ve stínu čeká na moc Petrem Dudkem a politologem a významným představitelem české radikální levice Ondřejem Slačálkem.

Foto: Foto: Jan Zatorsky

V jaké kondici se ten stoletý český komunismus dnes vynachází? Je živ? A pokud ano, je i zdráv?

Cuhra: Záleží na tom, jestli komunismus bereme jako myšlenku, která dnes může sama sebe hledat, anebo jako instituci, politickou stranu. V tom druhém případě dnešní KSČM nemá s komunismem, jak byl chápán v roce 1921, vůbec nic společného. Vlastně je to podnikatelská strana.

Dudek: Naprosto souhlasím. Četl jsem nedávno paměti Zdeňka Kalisty, předního českého katolického intelektuála dvacátého století, básníka a historika, který prožil devět let v komunistickém kriminále. V mládí ho ale komunistická idea přitahovala, podobně jako velkou část české intelektuální elity. Vzpomíná, jak sedával v kavárně Union s mladými soudruhy, debatovali, pak táhli Prahou a mávali vlajkami, v bohnickém lese si zazpívali Internacionálu. V tomhle ohledu se dnešní KSČM komunistické straně v době jejích počátků vůbec nepodobá.

Sommer: A liší se i v tom druhém, tehdy velice podstatném ohledu. Nejenomže k sobě nepřitahuje intelektuály jako po svém založení nebo po válce či v roce 1968. Postrádá i tu masovou podporu, již měla původní KSČ v Česku mezi dělníky a na Slovensku mezi chudými rolníky. Nevymyká se tím tradičním stranám evropské levice obecně, v posledních třiceti letech výrazně ztrácejí vliv.

Slačálek: Se vším řečeným souhlasím. Komunistická strana je koule na noze české levice. K tomu označení „podnikatelská strana“ bych dodal ještě jeden přívlastek, který pro komunisty musí být urážlivý. Je to konzervativní strana. A také autoritářská. Zároveň, nemůžu si pomoct, je něco až obdivuhodného na tom, že tu KSČM pořád je. Třicet let se přitom předpovídá její zánik, vymření, teď se očekává její zmizení z parlamentu po sněmovních volbách, ale kdoví. To, že se KSČM nijak nepodobá původní KSČ, není moc překvapivé, o české komunistické straně se vlastně dá mluvit jako o několika stranách v závislosti na různých historických obdobích. To, jak se porevoluční KSČM dokázala konzervovat, vydržet, je ale až fascinující.

Celý Salon si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: Týdeník Echo