Zhrzení a nebezpeční. Co motivuje whistelblowery
ECHOPRIME
Světem financí a politiky otřásá skandál Pandora Papers. Mezinárodní skupina investigativních novinářů získala důvěrné dokumenty, které popisují podezřelé machinace mocných tohoto světa v daňových rájích. Mezi nejznámějšími jmény, která se ve složkách objevují, jsou jordánský král Abdulláh II., prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj, bývalý britský premiér Tony Blair a samozřejmě předseda české vlády Andrej Babiš.
Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) píše, že dokumenty odhalují „finanční tajemství 35 současných a bývalých světových lídrů, více než 330 politiků a veřejných osobností v 91 zemích a teritoriích“. I když nikdo nepochybuje o tom, že dokumenty jsou pravé a popisují transakce, ke kterým opravdu došlo, je dobré mít se na pozoru. Konsorcium neuvádí, jak k dokumentům přišlo. Je to logické, novináři chrání své zdroje. Zároveň to však navozuje morální dilema. I když často takzvaní whistlebloweři jsou vzývaní jako nesobečtí hrdinové, kteří upřednostnili dobro věci před kariérou, penězi a bezpečím, málokterý z nich se rozhodne vynést utajované informace z čistě altruistických důvodů. Hrozí tudíž nebezpečí, že žurnalisté a veřejnost se stanou figurkami ve složité hře.
Jakousi případovou studií tohoto fenoménu je zřejmě nejslavnější novinářská kauza historie, totiž Watergate. Dne 17. června 1972 byla skupina mužů přichycena při vloupání do sídla americké Demokratické strany v komplexu Watergate. Následná investigativní práce Bena Woodwarda a Carla Bernsteina z deníku The Washington Post odhalila, že jde o bývalé operativce CIA řízené lidmi z okolí prezidenta Richarda Nixona. Jestli Nixon věděl o vloupání předem, se nikdy nepodařilo prokázat, rozhodně byl však zapojen do snah celou aféru zamést pod koberec. Nixon nakonec abdikoval a řada vládních představitelů skončila ve vězení, včetně Johna Mitchella, jenž býval Nixonovým ministrem spravedlnosti.
Z Woodwarda a Bernsteina se staly novinářské legendy a prototypy investigativců (či aspoň z jejich filmových verzí, kdy je ztvárnili Robert Redford a Dustin Hoffman). Klíčovým zdrojem Woodwarda a Bernsteina byl whistleblower dlouho známý pouze pod přezdívkou Hluboké hrdlo. Tato tajemná postava byla pak v dalších letech symbolem neohroženého zdroje, který se rozhodl pro správnou věc.
