Tigrid neříkal CIA, říkal Oni, vzpomíná vydavatel legendárního Svědectví

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i bojovník z dob studené války Jaroslav Vrzala. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Ač se to zdá neuvěřitelné, třicet let od pádu komunismu v Československu ještě žijí lidé, kteří proti němu bojovali od samého počátku. Jedním z posledních účastníků toho boje je Jaroslav Vrzala, bývalý pracovník francouzské rozvědky a v letech 1960–1990 oficiální vydavatel legendárního Svědectví. Pro Týdeník Echo se rozhovořil o svém životě, vztahu s Pavlem Tigridem i o přízraku CIA nad nejznámějším časopisem československého exilu.

Pavel Tigrid založil Svědectví roku 1956 ještě v New Yorku, do Paříže přišel až o čtyři roky později. Jak vám vysvětlil, že redakci přesouvá do Paříže?

To ho poslali Američani.

Jasně, ale oficiálně se měl stát zástupcem jednoho soukromého amerického nakladatelství pro Evropu.

Ano. Původně tu měl vykupovat autorská práva od předních malířů, vyrábět z toho umělecké knihy, které by se pak prodávaly v Americe. Udělal jednu nebo dvě, tiskly se mimochodem v Polsku.

Byla to krycí činnost?

No jistě. On byl hlavně celou dobu ve styku s těmi organizacemi, které zastávaly politiku odbourávání komunismu suchou cestou, tedy postupně, vtahováním jakoby rozumnějších komunistů do dialogu. Když se Tigrid nastěhoval do mé kanceláře v té Rue du Pont de Lodi, no tak podle toho, jakou poštu dostával a s kým komunikoval – koneckonců i s Václavem Havlem přes banku Lazard Fréres –, to bylo jasný jako facka. Lazard je francouzská židovská investiční banka, velká, celosvětová. Tenkrát mít dálnopis bylo něco. A Tigrid v té bance měl svoje lidi. Havel zase v Praze přístup k dálnopisu. Zřejmě předpokládali, že to je bezpečné spojení a StB o něm neví. Později už Pavel na Havla tlačil, že musí vzít prezidentství, a Havel protestoval, že nemůže, že neumí řeči, že ráčkuje, že není reprezentativní. Takové dálnopisy jsem ve Svědectví četl vícekrát, ty se normálně povalovaly po kanceláři.

Vraťme se zpátky do roku 1960. Když Tigrid přijel do Paříže, bylo vám jasné, že za tou údajnou vydavatelskou činností je CIA?

To bylo jasné od počátku. Každou šestku, kterou měl, měl od nich.

Nezkrácený rozhovor je s celým speciálem 30 rozhovorů k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.