Islamofobie není sprosté slovo

V Maroku umučili a krutým způsobem zavraždili tři mladí arabští muži dvě mladé skandinávské ženy, které se tam chystaly vystoupat na místní pohoří. Jako by v Evropě nebo kdekoli jinde v civilizovaném světě nebylo dost kopců, jenže někam vylézt je atraktivní a vzrušující právě někde v muslimské zemi. Ta země je poměrně civilizovaná, útoky na západní turisty jsou tam vzácné, ale stejně jim tam uřízli hlavy. A přitom si řezání natáčeli na video a obligátně provolávali slávu tomu svému krutému Bohovi. 

Ano, krutému. Musí být krutý, když tolik jeho vyznavačů cítí potřebu provolávat mu slávu právě ve chvílích páchání největších krutostí. Neříkejte mi, že je něco takového v jiných náboženstvích. Není. Po zániku krvavých kultů Mezoameriky je tato lačnost po krvi a uřezaných hlavách právě jen v islámu.

Já vím, opět se vynoří věčný refrén: To nemá nic společného s islámem, to není islám, islám je jiný, mírumilovný, klidný, laskavý… Ti teroristé, ti zločinci, už je naštěstí chytli a v Maroku se s nimi párat nebudou, to je výjimka, detail na kráse světového náboženství. Ano, naši, a nemyslím jen české, obhájci islámu jsou nad věcí a cítí se přitom jistě ušlechtile: jako europoslanec Štětina, který před týdnem zrovna večeřel v jedné štrasburské restauraci, když za známého pokřiku tam jedna výjimka zase střílela do lidí. Pan poslanec se nenechal vyvést z klidu a nadhledu, takže mu při heroickém referování o věci ani jednou neuklouzlo slovo islám, i když už byla vrahova identita známá. 

Zdejší BIS před pár dny vydala zprávu o stavu místní muslimské komunity, která je naštěstí zatím složená tak, že v ní fundamentalisté nehrají žádnou významnou roli. Odborník na islám to komentoval, že se to může změnit, pokud se tady bude špatně o islámu mluvit – a budeme podporovat Izrael. To se pak naši muslimové mohou radikalizovat, takže pozor. Prosím? Islám je fajn, ale může být zlý, když se o něm v zemi, kde přitom je jen teprve nedávným hostem, bude špatně mluvit? Co to je za podivného hosta, který si má určovat, jak se o něm bude mluvit? Mluvil o islámu někdo špatně, dokud ho neznal a nezačal se v Evropě projevovat po svém? Většině lidí byl buď ukradený, nebo o něm měla romantické představy z dobrodružné literatury. Špatně se o něm začalo mluvit, až když byl na dosah a začal se projevovat svým způsobem. A kromě toho, v Evropě si lidé vydobyli právo mluvit špatně o jakémkoli náboženství, což možná v případě toho svého přehnali, ale není nejmenší důvod, aby nyní dělali s islámem výjimku. Nebo ji mají udělat proto, že je islám mnohem horší a jde z něj větší strach? 

Já se přiznám, že mám z islámu strach. Jsem v tom smyslu islamofob. Mám strach z jeho narůstajících tendencí, které jsou už jasně fundamentalistické, mám strach z jeho šíření v Evropě, které se přitom již těžko dá zastavit a jež nabírá i demograficky na obrátkách. Mám strach z jeho sklonu k násilí, které je bohužel obsaženo v jeho posvátných textech, jež jsou čteny doslova a které nesmí být jakkoli kritizovány – a to bohužel i v umírněném islámu. Mám z něj strach, jako bych měl ve třicátých letech strach z nacismu, aniž bych si přitom přestal vážit německé kultury. A mám z něj strach, jako bych měl, kdybych byl třeba v padesátých letech Francouzem nebo Američanem, z komunismu, aniž bych přestal přát běžným Rusům lepší život. 

Ano, samozřejmě, jsou lidé, kteří vám budou vážně tvrdit, že je to hloupé a zaslepené, že oni strach nemají, že oni vidí dál a hlouběji, takže se nenechají strhnout k nenávisti (hned mluví o nenávisti, přitom strach – fobie – je něco jiného než nenávist) vůči světovému náboženství, které vyznává miliarda lidí. Možná dokonce jsou o tom upřímně přesvědčeni: spíš ale jsou nuceni hrát tu hru, se kterou kdysi začali. Ale v tom případě ať ti lidé také řeknou, že plynové komory nemají nic společného s nacismem, vždyť tam třeba uspořádali olympijské hry a chovali se slušně ke zvířatům, nebo že gulagy nemají nic společného s komunismem, protože komunismus chtěl přece světlé zítřky a šťastné lidstvo. Nechce to islám taky? Samozřejmě že vám každý vousatý islamista řekne, že chce dobro a mír. Ale musí u toho nejdřív být mnoho krutosti. Třeba pro své hnusné dobro podřezávali ty blonďaté holky. 

Islamofobie není rasismus, islamofobie má ve skutečnosti blíž k humanismu než to smířlivé kývání na jeden pochmurný ritus, který zachvacuje svět.