Zóny nestability se přibližují. Po vzdušném pirátství se ocitáme v zóně nepřátelských bojových operací

KOMENTÁŘ

Zóny nestability se přibližují. Po vzdušném pirátství se ocitáme v zóně nepřátelských bojových operací
Pilot Ryanairu letadlo otočil doslova pár kilometrů od litevské hranice. Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
4
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Evropská unie je ostrov stability, demokracie a vlády zákona, říkalo se. Jenže místo toho, aby se z něj stávalo gravitační jádro, k němuž se budou jiné země svým uspořádáním přibližovat, děje se opak. Zóny nestability se povážlivě přibližují.

Dřív to byl Irák a Sýrie. Loni válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem, což je podle některých definic geograficky v Evropě. Evropské země ji usilovně ignorovaly. Nyní, s aktem vzdušného pirátství provedeného běloruským státem, se zóna nestability přiblížila přímo dovnitř – při letu z jednoho hlavního města členské země EU do druhého se ocitáte v zóně nepřátelských bojových operací.

Má i svou geopolitickou dimenzi. Tvrdit, že je za tím Putin, se může zdát siláckým gestem dobrým pro zviditelnění na sociálních sítích. Je nicméně fakt, že běloruská a ruská protivzdušná obrana jsou integrované, a Bělorusové by tudíž nemohli vyslat proti letu Ryanairu stíhačku bez vědomí Rusů.

 

To nasazení stíhačky nám připomíná, jak hazardérský krok to byl. Pohled na mapu letu ukazuje, že pilot Ryanairu letadlo otočil doslova pár kilometrů od litevské hranice. Co by se stalo, kdyby neotočil a běloruská stíhačka ho následovala do litevského vzdušného prostoru? Ten je, jak známo, chráněn průběžnou operací NATO Baltic Air Policing. Baltští členové NATO nemají vlastní stíhačky, jejich území chrání rotující nasazení letek z jiných členských zemí, které startují ze základen v Litvě a v Estonsku. Naše gripeny tam naposled sloužily v roce 2019. Nyní misi vedou italské stíhačky. Na vstup běloruského vojenského letadla do litevského vzdušného prostoru by musely nějak reagovat. Jak?

Lze bez přehánění říci, že širší evropské publikum Bělorusko nezajímá. Pohled na zpravodajství západních médií i záběry ze západoevropských ulic ukazují, že na mentálních mapách veřejnosti je Palestina daleko blíž než Bělorusko. To zajímá hlavně Polsko a baltské země.

Foto: echo

Pro profesionály zabývající se východní Evropou představovalo Bělorusko jistý oříšek. Nešlo je úplně snadno naroubovat na konflikt Východ–Západ, pokrok–zpátečnictví, jak si na něj zvykli třeba na Ukrajině nebo i v Rusku. Na fotografiích z běloruských demonstrací jste marně hledali vlajky EU. Postavení žen ani LGBT se neřešily. Žádné běloruské Pussy Riot tancující v kostele. Těm lidem šlo opravdu o zfalšované volby a státní násilí. Geopolitické ambice neměli; tušili, že jakékoli náznaky „barevné revoluce“ jen posílí Putinovu pozici. A oni se nechtěli ani stát součástí Ruska, ani druhou Ukrajinou. Brutalita režimu ovšem je nebývalá. Ramanu Pratasevičovi hrozí trest patnácti let vězení – trest, jaký se u nás dává za brutální vraždu – za organizování zpravodajství na internetu.

Pro Západ je v tuto chvíli asi největším problémem, že neví, co má dělat. Filozofii strkání hlavy do písku v čisté podobě předvedla v neděli večer na Twitteru eurokomisařka pro dopravu Adina Valeanová, když měla „dobrou zprávu“ – údajně „pro všechny, zejména pro rodiny a přátele lidí na palubě“.

Ale ani ten, kdo není obdařen takovou mírou tuposti, není ve snadné pozici. Nejrozpolcenější pozici má samozřejmě Německo, jež na jedné straně je s východoevropskými členskými zeměmi EU nejvíc v kontaktu a o jejich pohledu ví. Na druhé straně je v Evropě nejdůležitějším ruským obchodním partnerem. Bidenova administrativa je zjevně rozhodnuta vést své evropské vztahy skrz Německo a svůj „reset“ zahájila tím, že rezignovala na tlak proti plynovodu Nord Stream 2. Je to důležitý krok ke zvýšení závislosti Německa na Rusku a zároveň k oslabení Ukrajiny. Proč by mu teď mělo záležet na Bělorusku?

Ovšem i ten, kdo chce Bělorusům pomoci, stojí před úkolem, jak zatlačit na Lukašenka, a přitom ho nevehnat do náruče Putinovi.

Od našeho státu nemusíme žádat žádná velká gesta, ani není jisté, jaká by přesně měla být a zda by je tato státní garnitura dokázala smysluplně provést. To, co můžeme žádat, je podat pomocnou ruku Bělorusům, kteří jsou u nás. Nekomplikovat povolení k pobytu, poskytovat azyl, podporovat jejich studium na našich školách. Umožnit jim pocítit, že nejsou ignorováni, je minimum.

Foto: echo

 

×

Podobné články