Ceny elektřiny porostou ještě několik let, vláda je proti tomu bezmocná, říká analytik Šnobr

ELEKTŘINA VÝRAZNĚ ZDRAŽUJE

Ceny elektřiny porostou ještě několik let, vláda je proti tomu bezmocná, říká analytik ŠnobrROZHOVOR
Někteří dodavatelé energie už své ceníky navýšili. Foto: Shutterstock
1
Ekonomika

Markéta Malá

Mnoho domácností už reálně pocítilo prudký růst cen energií. Aktuálně se špatnou zprávu dozvěděli zákazníci jednoho z největších dodavatelů energií Bohemia Energy. Skupina oznámila, že od listopadu upravuje ceník a elektřinu odběratelům zdraží až o padesát procent. Ti se s tím musejí smířit i přesto, že měli cenu energie fixovanou, říká v rozhovoru pro deník Echo24 energetický analytik a investor Michal Šnobr. Ten také mluví o tom, zda elektřinu zdraží i tradiční dodavatelé jako skupina ČEZ nebo o tom, že jedinou možnou náhradou za uhlí není jádro, ale plyn.

Bohemia Energy jakožto alternativní dodavatel elektřiny upravil ceník pro své zákazníky a od listopadu hodlá zvýšit ceny elektřiny až o padesát procent. Co teď můžeme čekat od tradičních dodavatelů, například od skupiny ČEZ?

Mezi skupinou Bohemia Energy a ČEZem je velký rozdíl. Bohemia Energy je takový průtokový ohřívač, je to čistý obchodník, který energii nějak nakoupí a pak ji prodá a vše závisí na nastavení jeho obchodní politiky. Když tedy prodává jak elektřinu, tak plyn, měl by být dlouhodobě zajištěn. Jak ale vidíme, ta obchodní politika nasedla na aktuálně překotně vyvíjející se trh s energiemi. Situace, kdy je trh po určitou dobu velmi klidný a následně se rozjede, ať už směrem dolů nebo nahoru, se obchodníků, kteří jen nakupují a prodávají, vždy velmi dotkne. Pak se testuje to, kdo je seriózní dodavatel, na koho se zákazník může dlouhodobě spolehnout.

Problém je tedy v tom, že tito dodavatelé nejsou na rozdíl od těch tradičních energiemi předzásobeni, a musejí pak elektřinu nakupovat velmi draze?

Poslední dekádu, zhruba od roku 2010 do roku 2018, šly ceny plynu i elektřiny vytrvale dolů. V této době jsou alternativní obchodníci dost zvýhodněni proti těm tradičním, protože s nákupem komodity čekají do posledního okamžiku, a když je trend směrem dolů, dosahují lepších cen než ti, kdo nakupují průběžně ve stejný časový okamžik. Tím získávají klienty a zvyšují svůj vliv. Pokud se ovšem ten trend razantně obrátí, tak se u těchto obchodníků velmi často stává to, že svým zákazníkům slíbili určité dodávky energií, ale reálně tyto kontrakty nemají nakoupené. Vůbec to nyní nechci spojovat s Bohemia Energy. Z toho, co ale dnes činí, se zdá, že přistupují vůči
svým klientům k poměrně nestandardním krokům. Když jste v úzkých, pak třeba použijete i tak silný trik, že lidem, kteří si mysleli, že mají fixované ceny energií na dva roky, najednou říkají, že nemají zafixované a že ceny se změní. Najednou se vyjeví, že právně je to trochu jinak než si klienti mysleli.

Takže to není tak, že pokud velkoobchodní ceny energií rostou, nehraje to, že lidé mají ceny fixované, žádnou roli?

Pokud máte fixaci právně zaručenou, tak musí platit. Když je ovšem ve smlouvě právní klička, které si nikdo nevšimne až do okamžiku, než přijde problém s růstem cen energií, jde o zcela jinou situaci. A právě téhle situace Bohemia Energy podle mého názoru využívá a fixaci klientům zrušila. Ti lidé se tedy najednou dozvěděli, že fixaci nemají a dokonce že ji nikdy ani neměli.

A co by teď ti lidé měli dělat? Vyplatí se jim hledat jiného dodavatele, nebo se očekává, že zdraží všichni?

Pokud se k vám někdo chová tímto způsobem, je otázkou, zda má smysl u něho zůstávat. Když půjdete ke kadeřníkovi a on vás příšerně ostříhá, také k němu asi znovu nepůjdete. Bohemia Energy svůj krok obhájí tím, že musela reagovat na zdražování energií. Nicméně lze čekat, že mnoho klientů odejde k jiným dodavatelům. Otázkou samozřejmě je, zda u jiných dodavatelů v tomto okamžiku dostanou lepší ceny.

Může se Bohemia Energy dostat kvůli možnému odlivu zákazníků a vysokým cenám energií do problémů?

Samozřejmě, že je to možné. Každý obchodník vám může cokoliv prodat, ale na druhé straně vůbec nemusí mít zajištěno, že bude mít co dodávat. Bohemia Energy se může dostat do velmi vážné situace. A nebo zvládne tu zatáčku vybrat, to jsou čisté spekulace. Na druhou stranu například to, že ukončuje své aktivity na Slovensku, svědčí o tom, že o žádnou malichernost nejde.

Co lze tedy očekávat od tradičních dodavatelů? Bude ČEZ také zdražovat?

Skupina ČEZ dodává elektřinu vyrobenou v jejích elektrárnách. K poslednímu červnu tohoto roku měl ČEZ prodáno 75 procent předpokládané produkce elektřiny roku 2022 v průměrné ceně 51 eur za megawatthodinu. Tržní cena k dnešnímu dni (1. října, pozn. red.) je téměř 140 eur za megawatthodinu. Jinak řečeno to znamená, že spotřebitelům, kteří jsou u ČEZu nebo jiného obchodníka, který si včas zajistil ceny elektřiny, by nemělo nic zásadního hrozit. Že se bude zdražovat je jasné. Ale rozhodně ne tak, jak vypadají
grafy vývoje cen elektřiny či plynu v posledních měsících.

A co se týče predikcí, že skupina ČEZ také přijde se zdražením elektřiny o desítky procent?

O deset procent se ty ceny zvýší tak jako tak. Je nutné si uvědomit, že ještě v roce 2018 prodával ČEZ svou produkci zhruba za 30 eur. O rok později to bylo kolem 38 eur. Jedná se o silovou elektřinu, která tvoří padesát procent konečné spotřebitelské ceny elektřiny. V roce 2020 už to bylo na úrovni nějakých 45 eur. Nyní vidíme, že srovnatelný kontrakt na rok 2022 stojí na trhu více než 135 eur. Na
druhou stranu na rok 2023 necelých 90 eur a na rok 2024 necelých 80 eur. Čekám tedy, že se situace časem uklidní, ale zase opačně ceny silové elektřiny už se jen tak na úrovně 30 až 50 eur za megawatthodinu nevrátí. Zdražení přijde, ale pokud nemá váš dodavatel obchodní problémy, mělo by to být postupně a to po desítkách procent rozloženo v čase. Jednorázové zdražení o sto a více procent by hrozit nemělo. Na trhu by mělo být dost elektřiny na příští rok vyrobené a prodané za přijatelnou cenu.

Kolikrát se ještě konečné ceny elektřiny pro spotřebitele mohou zvýšit?

Určitě ještě několikrát. V období mezi lety 2012 až 2018 cena elektřiny každý rok padala dolů. Již dříve jsem mluvil o tom, že Češi zažili v období 2016 až 2018 absolutní energetickou nirvánu, a to jak v cenách elektřiny, tak plynu. Tyto komodity už nikdy nebudou tak levné jako tenkrát. Nyní nás čeká opačná situace, kdy několik let za sebou bude docházet k pravidelnému zdražování plynu i elektřiny. Nicméně myslím si, že u tradičních dodavatelů jako je ČEZ, E.ON nebo Innogy, to zdražování nikdy nebude tak razantní. Malí obchodníci budou mít větší problém.

Jaký je hlavní důvod nynějšího zdražování elektřiny? Jsou to rostoucí ceny emisních povolenek?

Emisní povolenky to celé začaly. Kvůli jejich vysokým cenám byl meziročně nárůst ceny elektřiny asi 20 eur. V posledních měsících jsou ale tím hlavním důvodem rostoucí ceny plynu a uhlí. Cena plynu ještě loňský podzim byla 15 eur za megawatthodinu, zatímco aktuálně se cena blíží 60 eur. To pak ceny elektřiny zásadně zdražuje. Cena elektřiny v našem regionu se tvoří v Německu. Čeští politici ani jakýkoliv jiní třeba východoevropští politici na to nemohou mít žádný vliv. Ta cena se vytvoří v Německu na základě energetické politiky. Němci se rozhodli jadernou energetiku opustit a vsadit vše na plyn. Z toho důvodu byl velký tlak na dokončení plynovodu Nord Stream 2, což je přímé propojení mezi Ruskem a Německem. Spojené státy proti tomu protestovaly, stejně tak s tím mají problém i evropské státy. V okamžiku, kdy Rusové Nord Stream 2 postavili, má jeho spuštění na plnou kapacitu problémy s německými úřady a navíc proti tomu protestují Poláci. Za růstem cen plynu je samozřejmě velká celosvětová poptávka, my si to ale v rámci EU ještě více komplikujeme.

A měl by být plyn do budoucna hlavní složkou energetického mixu v Česku?

Je to jediná možná cesta. V následující dekádě už není jiné cesty než obnovitelné zdroje a plyn. Český národ je co se týče vlastní energetické politiky jedním z nejhloupějších v celém regionu. Politici zleva doprava tu tvrdí, že stavba jednoho jaderného bloku vše vyřeší. Za poslední roky jsme se současnou vládou a prezidentem dokonce ještě zhloupli. Nepochopili jsme, že žádnou energetickou politiku už uvnitř EU nemáme, stejně jako nemáme české ceny elektřiny. Že jsme zcela závislí na vývoji v Německu, na tom co se
vymyslí v Berlíně či Bruselu. Čím více je v této debatě nesmyslů a iracionality, tím více dostaneme nafackováno. Kdybychom nyní začali stavět deset jaderných elektráren a vše vycházelo dobře, nebudou postaveny dříve než v roce 2040. Výstavba plynových elektráren oproti tomu trvá dva až tři roky.

Kolik času ještě máme na to ten energetický mix vhodně nastavit, než se začne projevovat útlum spalování uhlí?

Ta situace reálně vypadá tak, že v energetice neexistuje jiná možnost než právě plyn. Například malé decentralizované plynové zdroje o stovkách kilowatt jsou něco jako stavebnice lego. Není zde žádná technologická obtíž. Paroplynovou elektrárnu navíc postavíte určitě patnáctkrát až dvacetkrát levněji než jakoukoliv jinou elektrárnu. Jadernou elektrárnou už nemáme šanci cokoliv řešit. Pokud chceme nejpozději po roce 2030 uvažovat o konci uhlí, nemáme jinou možnost než v průběhu následujících dvou až tří let změnit energetickou strategii a připustit si, že jak u nás, tak kdekoliv jinde v Evropě se plynové zdroje budou muset stavět, aby chybějící uhlí nahradily. Na jádro přijde řada mnohem později a rozhodně se budou stavět zdroje jiného typu než na konci minulého století. Od mamutích bloků se znovu vrátíme k těm o výkonu 300 až 500 nebo 600 megawatthodin. V té době možná i menším.

A jádro by v budoucím energetickém mixu mělo tvořit kolik procent?

Jaderné elektrárny nyní vyrobí zhruba 30 terawatthodin, což je zhruba polovina toho, co vyrobí ČEZ, a zároveň je to asi 30 až 40 procent energie, která se v České republice vyrobí. A my nejsme schopni tento poměr v následujících dvaceti letech změnit. Diskuse o tom, co bude po roce 2050, je pak čistě teoretická. změní. Musíme být připraveni, ale hlavně chytří nikoli zabednění a bezhlavě zamilovaní do jednoho bloku Dukovan jen proto, že tu skupinka lidí cítí velký kšeft a možná ani stavět nechce. Jádro ano, ale jinak. Stačí se dívat po Evropě, inspirovat se v zemích jaderných velmocí. Paradoxně dnes je v tomto směru na tom lépe i nejaderné Polsko, které nám ale současně průmyslově a technologicky nešahá ani po kotníky. Způsob, který tu dal na stůl ministr Havlíček a šéf ČEZ za podpory prezidenta Zemana, musí jít ze stolu.

A obnovitelné zdroje energie? Kolik procent by měla tvořit tolik propagovaná solární energie?

Opravdu málo. Solární elektrárny určitě stavět budeme, ale nic tím nevyřešíme. Obnovitelné zdroje nyní tvoří dvanáctiprocentní podíl na celkové energii. Z toho až osm procent tvoří vodní elektrárny a pět procent tvoří solární energetika nešťastně postavená v letech 2009 a 2010. Mimo to se pro rozvoj obnovitelných zdrojů nic neudělalo.

Energetická koncepce u nás zatím stále chybí, současná vláda pro to nic neudělala. Pro novou vládu by to tedy měla být priorita číslo jedna?

Přesně tak. Ona už ji ale nemusí řešit. Je už totiž vystavená důsledkům, které nastaly. A znovu opakuji, že jadernou elektrárnu přes noc nepostavíte. Cestou je rozvoj obnovitelných zdrojů podpořený minimálně dočasně rozvojem plynové a paroplynové energetiky.

Jak pohlížíte na vládní plán dotovat chudším domácnostem vysoké ceny energií? Vyřeší se tímto přerozdělováním něco?

Možná cesta to je. Je to však administrativně velmi komplikované, muselo by se přesně určit komu energii dotovat a komu ne. Pak je tu také druhá možnost. Máme zde 21procentní DPH na elektřinu a zde by vláda mohla daň snížit a tím lidem ulevit. Stejně tak by na sebe mohla vzít část podílu, který jde na příspěvek na obnovitelné zdroje. To jsou velké peníze, o které se vede velká protisolární bitva. To by však znamenalo plošné rozdávání peněz všem. Proti tomu stojí selekce, že se energie budou dotovat jen těm, kteří na to nebudou mít. Je to ale celé o tom, kdo bude ve vládě a jakou je schopen dělat politiku.