Zápisky z apartheidu. Rakouský hon na neočkované a lži o demonstracích
ECHOPRIME
Následující text vyšel nejprve na slovenském serveru Denníkstandard.sk. Mezitím se udála jedna změna: zřejmě i pod tíhou neustávajících protestů v různých rakouských městech kancléř Karl Nehammer oznámil, že ukončí lockdown pro neočkované. Argumentoval tím, že nebezpečí zhroucení zdravotního systému i přes vysoké číslo pozitivních případů pominulo. Takže neočkovaní mohou chodit do práce, pro základní potraviny, do kostela a na procházku. Jinak nic.
Musím čtenáře upozornit, že tato malá reportáž z Vídně bude velmi osobní. Donedávna jsem si nedokázal představit, že bych šel na sobotní masovou demonstraci, kterou všechny rakouské noviny bez výjimky popisují jako nebezpečné hnutí na okraji společnosti, vedené nácky, antisemity a šílenými konspirátory. S takovými lidmi nechci mít nic společného, natož s nimi pochodovat po vídeňském Ringu. Muselo se toho stát hodně, brutálně hodně, abych o účasti na této pravidelné vídeňské demonstraci vůbec uvažoval. A to nejen jako reportér, který to má v popisu práce, ale především jako občan. Tušíte správně, něco bych tím i riskoval, vždyť stále píšu pro jedny rakouské noviny. Kdyby mě tam kolegové viděli, nejspíš bych v těch novinách nadobro skončil. To je nový rakouský normál. Kvůli účasti na demonstracích už přišly o práci desítky lidí.
V Rakousku už přes dva měsíce probíhá nejtvrdší segregace neočkovaných v Evropě. Dva měsíce platil lockdown pro neočkované. Když k tomu připočteme celodenní zákaz vycházení, žádná západoevropská demokracie nezašla tak daleko. Některé země kopírují rakouskou politiku vyloučení, ale opatření jsou méně rozsáhlá a zavádějí se mnohem později. Ve Francii se režim OP (očkovaný / prodělavší nemoc) zavádí teprve v těchto dnech, v německé gastronomii režim OP+ (očkovaný třemi dávkami, prodělavší, očkovaný dvěma dávkami plus s negativním testem) vstoupil v platnost teprve nedávno. To, co loni v listopadu vzniklo v Rakousku, je nejčistší verzí apartheidu na celém světě. Ve skutečnosti je to ještě horší nástroj než povinné očkování, které sice rakouská vláda od 1. února zavedla, ale kvůli technické neproveditelnosti má spíš symbolický a pedagogický charakter.
Od začátku jsem tento apartheid považoval za civilizační dno. Jsem Rakušan žijící ve své vlasti, ale od té doby se tu cítím nesvůj. Sám jsem dvakrát očkovaný, zatím se se svým covid pasem dostanu kamkoli. Nechci se však smířit s tím, že moji neočkovaní spoluobčané jsou uvězněni doma. Nemohou jít do muzea, divadla, kina, do restaurace nebo kavárny, nemohou si ani koupit oblečení nebo boty. Neočkovaní Rakušané mohou chodit pouze do práce, do potravin a do kostela.
Na sobotní demonstraci jsem šel ze tří důvodů: 1. Byl jsem zvědav. 2. Chtěl jsem vyjádřit solidaritu svým segregovaným spoluobčanům. 3. Vláda mě k tomu dokopala. Náhle totiž rozhodla, že od 1. února zkrátí platnost covid pasu z devíti na šest měsíců. To znamená, že během několika týdnů vyrobí přibližně milion lidí, kteří získají status lockdownovaného neočkovance. Motiv je jasný, vláda chce tyto lidi donutit k třetí dávce. U většiny z nich se to jistě podaří; Rakušané budou reptat, ale nakonec se poslušně podřídí, já však na třetí dávku nepůjdu. V mém případě by to bylo zbytečné, množství protilátek v mé krvi je až čtyřikrát vyšší než hladina, při níž medicína doporučuje aplikovat další dávku. Po 1. únoru budu stále plně chráněná očkovaná osoba, jen s tím drobným detailem, že budu vyloučen ze společnosti.
