Zdanění výher je nesmysl. Nutí hráče vést účetnictví, říká šéf Institutu pro regulaci hazardu
Zdanění hazardu
Rozhovor
Foto: Jan Zatorsky
Tvrdší zdanění hazardu nepřinese státu nic dobrého, spíš bude mít za následek odliv hráčů do nelegálních heren. Tak dopadnou navrhované změny podle ředitele Institutu pro regulaci hazardních her Jana Řeholy v rozhovoru pro Echo24. Ministryně financí Alena Schillerová si však od vyšších daní slibuje, že státu přiteče více peněz do rozpočtu. Výběr daní však podle Řeholy pokulhává už od roku 2017, kdy se přijaly přísnější podmínky. Další zdanění by pak způsobilo kolaps na legálním trhu s hazardem.
Institut dlouho kritizuje navrženou podobu daňového balíčku. Co jsou hlavní důvody, které vám na větším zdanění vadí?
Největším systémovým rizikem je jednoznačně zdanění výher hráčů nad sto tisíc korun. Toto opatření způsobí dysfunkci celého trhu. Nejhorší na tomhle opatření je, že na něm prodělají všichni, tedy jak hráči, tak provozovatelé a nakonec i stát. Hráči na hraní hazardních her dlouhodobě statisticky nevydělávají. Není proto podle našeho názoru logické a správné, aby z této své ztráty ještě platili daň. Stát tak vlastně jen prohlubuje jejich ztrátu, když si z každé jejich výhry bude chtít uloupnout 15 procent. Bude je tím tlačit do vyššího rizika, vyžene je do nelegální sféry, kde od nich nikdo 15 procent z výhry chtít nebude. Státu tím klesnou příjmy od legálních provozovatelů a vzrostou náklady na potírání nelegální nabídky. A licencovaní provozovatelé? Ti zas nebudou schopni konkurovat provozovatelům nelegálním. Takže na tom skutečně budou ve výsledku tratit všichni.
Jaký je důvod, že ministerstvo financí sahá na peníze z hazardu? Je to tím, že tento segment je brán částí společnosti jako morálně špatný, tudíž by na něj měla být upřena větší pozornost?
Částečně ano. Předkladatelé návrhu si ale neuvědomují, že v minulém roce si vsadilo na výsledek sportovního zápasu, koupilo los nebo zahrálo karetní turnaj téměř 40 procent zletilých Čechů, takže se nejedná o okrajovou záležitost. Vláda zde navrhuje zdanit kromě provozovatelů hazardu také všechny hráče, takže musí počítat s tím, že značná část veřejnosti to už bude vnímat jako zvyšování daní.
Když se vrátíme ke zdanění výher nad sto tisíc korun, tak jeden z pozměňovacích návrhů navyšuje daň za výhru až nad jeden milion. To už je pro vás snesitelná hranice?
Pro nás je to pořád nesystémové opatření. Zvyšování hranice, od kdy se nesystémové opatření aplikuje, neodstraňuje nesystémovost takového opatření, ale jen zmírňuje jeho následky. Sám předkladatel tvrdí, že se to po takové úpravě, kdy by se skutečně danily jen výhry nad milion, bude dotýkat jen několika málo jednotlivců. Jen na úpravách systémů finanční správy a tiskopisů daňových přiznání stát utratí víc, než kolik na této nové dani vybere.
Jak by přiznání výhry a následné zdanění vypadalo v praxi?
Ta představa je bohužel zcela absurdní. Daň by odváděl hráč, který by byl za kalendářní rok v plusu nad stanovenou hranici. V praxi by si hráči museli vést doma účetnictví a do deníčků si zapisovat, kolik kde vyhráli a kolik prohráli. Na konci roku by po sečtení měli zjistit, zda jejich výhra přesahuje milion. Pak by podávali daňová přiznání a odvedli daň.
V praxi to znamená, že oněch 40 procent lidí, co hrají hazardní hry, budou formálně zatíženi účetnictvím. Tento systém je v praxi samozřejmě nekontrolovatelný. Stát sám přiznává, že bez vzniku centrálního registru všech výher je reálně nezjistitelné, zda hráči skutečně přiznání podají a daň odvedou. Jak říkám, je to jen jeden z dalších důvodů, proč by se tato daň měla zrušit.
Dá se zdanění výher srovnat s ostatními státy v Evropě?
Takto plošně zdanění výher není zavedeno v žádné zemi Evropské unie. Existují státy, které mají daň z výhry na určitý segment hazardu, například na loterie. Ze sousedních zemí má určitou formu zdanění výher zavedeno Polsko, ale platí za to vysokou cenu. Podle oficiální zprávy polského Nejvyššího kontrolního úřadu z minulého měsíce se v Polsku stále více než 50 procent sázek uskuteční v nelegálním prostředí. To podle nás není příklad, který bychom měli následovat.
Mohou hráči zdanění výher obcházet?
Samozřejmě. U každého typu her existuje celá řada metod, jak se hráči zcela legálně budou moci placení daně vyhnout. Například u kurzových sázek, když hráč zjistí, že je za kalendářní rok v plusu nad stanovenou hranici, tak si 31. prosince vsadí v kurzu 1,01 třeba na to, že v roce 2020 vyjde slunce. V tu chvíli se vklad započítává jako sázka, tedy ziskem je hráč na nule a jde do nového roku s čistým štítem.
V pokeru si například mohou hráči sednout k jednomu stolu. Jeden z nich je dva miliony v plusu a druhý je milion v minusu. Pokud by úspěšnější z hráčů nechtěl platit daň 300 tisíc korun, stačí, když si s méně úspěšným kamarádem zahrají cashovou hru. Výsledkem bude, že každý bude mít zisk pod stanovený limit a daň nebude platit nikdo. Hráči se vždy raději domluví mezi sebou, než aby odváděli daň státu.
Hrozilo by kvůli této dani rušení velkých mezinárodních turnajů jako například na Rozvadově?
Tady vzniká ještě další problém. Daň z výher by platili jen daňoví rezidenti. V zahraničí tyto daně obvyklé nejsou. To znamená, že v mezinárodním turnaji by zahraniční hráči byli zvýhodněni před těmi českými. Znamenalo by to, že by se turnaje nepořádaly nebo by se jich účastnili jenom hráči, kteří by tu danit nemuseli.
Dostal institut šanci se k návrhu na nové zdanění vyjádřit?
Bohužel ne. Návrh na zdanění výher byl donesen až na jednání vlády, kde ho kabinet v tichosti přijal. Nebylo vedeno připomínkové řízení, nikdo se k návrhu nemohl vyjádřit. Pokud se chce zákon připravit svědomitě, tak tu máme řádný legislativní proces, vnitřní a vnější připomínkové řízení, legislativní radu vlády. Tento proces tu není od toho, aby orgány odpovědné za přípravu legislativy obtěžoval, ale proto, aby byly předkládané návrhy kvalitě zpracované. O tom, že tento návrh kvalitně zpracován není, svědčí i to, že ho předkladatel upravuje pozměňujícími návrhy v Poslanecké sněmovně. Pokud bychom tu debatu nerozvířili, kdo ví, v jaké podobě by byl nakonec přijat.
Stát argumentuje také tím, že chce zdaněním hráče chránit a omezit dostupnost hazardních her. Co si o tom myslíte?
Zvýšením daní stát hráče neochrání. Neexistuje žádná studie, která by dokládala, že zvýšením daní provozovatelů nebo zdaněním hráčů klesne prevalence problémového hráčství ve společnosti. Naopak. Při zvýšení sazby daně nedojde na rozdíl od spotřebních daní na tabák či alkohol ke zvýšení ceny regulovaného statku. Hráč vsadí do hry stejných 100 korun bez ohledu na výši sazby daně. Argumentovat ochranou hráče a společenskou škodlivostí tedy postrádá ekonomický a logický základ.
Jak byste chtěl právě bojovat proti patologickému hráčství kromě vyšších daní?
Osobně mě velmi mrzí, že se veškerá debata o ochraně hráčů vždy smrskne jen na to, kterému segmentu máme přidat a kterému ubrat dva procentní body z aktuální sazby daně. To přeci nikoho neochrání. Ke zmírňování dopadů problémového hráčství slouží úplně jiné nástroje. V zahraničí jsou běžné programy na straně provozovatelů, kteří se analýzou dat snaží odhadnout okamžik, kdy hráč ztrácí nad svým chováním kontrolu a nabídnout mu v ten moment okamžitou a odbornou pomoc. My se teď v institutu ve spolupráci s Národním monitorovacím střediskem pro drogy a závislosti snažíme spolu s dvěma významnými českým provozovateli tento systém zavést na zkoušku i v České republice. To je nástroj, který může pomoci. Pouhé zvýšení daně ještě nikdy nikoho neochránilo.
Říkal jste, že v Polsku nelegální prostředí tvoří víc než 50 procent. Jaký podíl je v současnosti na českém trhu?
Před novým zákonem v roce 2017 byl podíl černého trhu odhadován také na 50 procent. S přijetím zákona se velké zahraniční společnosti, které u nás podnikaly nelegálně, z českého trhu stáhly. Pokud ovšem projdou navrhované změny, je zcela evidentní, že se černý trh k nám do Česka zase vrátí.
Loterijní zákon z roku 2017 přinesl tvrdší podmínky jako blokaci nepovolených her nebo registr hráčů a ověření totožnosti. Jak hodnotíte tuto novelu?
Nelze ho hodnotit jenom kriticky. Myslím si, že pomohl nastavit regulaci internetového prostředí. Došlo k výraznému zpřísnění podmínek provozování automatů, které už není možné provozovat v hospodách a barech, máme povinnou registraci všech hráčů, klesl také počet heren a kasin. Na druhou stranu se ukazuje, že to stát s přísností podmínek asi přehnal. Minimálně z fiskální stránky věci, kdy výběr daní z této oblasti meziročně klesl o celou jednu čtvrtinu.
Regulace dopadly i na zavedené provozovatele na trhu. Někteří tvrdí, že nestíhají platit odvody a dochází k exekucím. Kolik provozovatelů má problémy?
Velikost trhu se dá dobře měřit právě výběrem daní. Výběr daně klesl o 25 procent, tedy o víc než 3 miliardy korun, přičemž nejvíc klesl v rámci technických her – téměř o 40 procent. Co se týká problémů, tak letos musel skončit historicky největší provozovatel Slot Group, který je v insolvenci.
Z toho důvodu jsme si zpracovali citlivostní analýzu, co by znamenalo ještě větší zdanění. Vyšlo z toho, že 30 až 40 procent provozovatelů skončí a nebo by museli minimálně zavřít 80 procent svého provozu. Podle dostupných informací z obchodního rejstříku čtyři ze šesti společností z oblasti hazardu nebyly schopné dosáhnout provozního zisku. Za loňský rok jsou ve ztrátě stovek milionů korun.
