1 Komentář

Stane se z brexitu turistická atrakce?

KOMENTÁŘ

Témata: ,

Pokaždé když už to vypadá, že nadešel rozhodující okamžik brexitu, tak celé snažení vyšumí. Britskému premiérovi Borisi Johnsonovi se podařilo včera večer vybojovat první parlamentní vítězství pro brexitovou legislativu od referenda. Poslanci schválili prováděcí brexitový zákon a poslali ho do třetího čtení. Následně však zamítli vládní harmonogram, Johnson se tak musí vzdát naděje, že zákon protlačí Dolní sněmovnou za tři dny a Británie odejde z EU 31. října.

Nelze podceňovat psychologický efekt prohlasování brexitového zákona skrze druhé čtení, pro brexitáře je to něco jako bitva u El Alameinu, první vyhrané střetnutí po sérii frustrujících porážek. Cesta k úplnému vítězství je ale ještě dlouhá. Jako klíčové se ukázalo hlasování o parlamentním harmonogramu, které normálně poslanci jen odkývají. Vláda, jež stále doufá, že dodrží termín brexitu koncem října, chtěla prorvat zákon skrze sněmovnu za tři jednací dny. Proti tomu se poslanci vzbouřili. Tvrdili, že je to neuvěřitelně málo času na seznámení se s komplexním dokumentem, podle kterého se má řídit budoucnost Británie minimálně další dva roky. Poukazovali na to, že o Maastrichtské dohodě se jednalo ve výborech 23 dnů a o Lisabonské smlouvě 11. Vládní harmonogram jim prý sotva dává šanci si návrh zákona přečíst.

To jsou sice platné námitky, jenže úkol prováděcího zákona je vtělit brexitovou smlouvu do britské legislativy. Tedy zásadní součástí je rozvodová dohoda, se kterou měli poslanci šanci seznámit se dopodrobna již minulý čtvrtek. A to pokud vezmeme v potaz změněnou část. Dvě třetiny dohody zůstaly nezměněné, a politici tak jimi mohli listovat několik měsíců. Že je to celé fraška, dokázala třeba skutečnost, že labouristické opozici došly dotazy hodinu před ukončením debaty.

Opravdovým důvodem pozdržení je nechuť uvést brexit v realitu. Jak napsal twitterový účet novináře Paula Steinese, který vystupuje na sítích jako Guido Fawkes, „tohle je parlament remainerů, ovládaný remainery, sloužící remainerům“. Co posunuje brexit centimetr po centimetru dál, je strach labouristů reprezentujících euroskeptické okrsky ze svých voličů. Pokud by je zradili můžou se se svou politickou kariérou rozloučit. Tato skutečnost zřejmě dotlačí Johnsonovu dohodu ke zdárnému konci, do konce měsíce to však nebude.

Johnson se dopustil jedné chyby, jež ho ještě do budoucna může velmi mrzet. Aby docílil kompromisu s EU, hodil přes palubu své severoirské spojence z DUP. Nejspíš neměl na výběr, Johnson se snažil vyjít DUP maximálně vstříc, ale smlouva, jež by byla přijatelná i pro EU, i pro Severoiry, neexistuje. Kdyby si DUP neznepřátelil, tak mohl vyhrát hlasování o Letwinově dodatku, jež potopilo šanci na prohlasování brexitové smlouvy o víkendu. Nyní zase o hlasy DUP prohrál spor o harmonogram. Navíc opozice využívá zradu DUP jako důkaz, že premiérovi nelze věřit.

Obzvlášť komická je role Labouristické strany. Ta tvrdí, že nemůže pro dohodu hlasovat, mimo jiné protože nezaručuje přijetí evropských standardů ochrany zaměstnanců. Labouristé se tak tváří, že pokud dojde k brexitu, Británie se vrátí někam do viktoriánských dob, kdy devítileté děti pracovaly v dolech a ženy omdlévaly u tkalcovských strojů. Úplně ignorují fakt, že přijaté britské standardy již nyní jsou často přísnější než ty nařízené EU. Spíš to signalizuje strach Labour Party o svou volitelnost. Pokud chce zajistit práva zaměstnanců, stačí vyhrát příští volby.

K těm Británie pomalu směřuje. Johnson ohlásil, že nyní je na tahu EU. Pokud schválí dlouhý odklad brexitu do konce ledna, což je datum v dopise, který Johnson musel potupně poslat do Bruselu na základě zákona o zákazu brexitu bez dohody, nejspíš brexitový zákon ze sněmovny stáhne a bude usilovat o předčasné volby. Pokud by EU nabídla jen krátké prodloužení, tak nechá o zákoně dál jednat.

Brexitáři se bojí, že parlament naplněný odpůrci brexitu odchod z EU prostě zruší. Evidentně si zatím nedovolili jít proti největšímu mandátu v dějinách Británie. Místo toho volí taktiku neustálého zdržování. Pokaždé když se zdá, že premiér, ať Theresa Mayová, nebo Boris Johnson, překonal poslední překážku, poslanci mu hodí do cesty novou. To je nejen proti duchu referenda, ale navíc je to zbabělé. Nakonec aby neměl pravdu vtip, který koloval po internetu v uplynulých dnech: „Je rok 2133, britský premiér přijíždí do Bruselu, aby požádal o odklad brexitu. Nikdo si sice nepamatuje, co brexit je a jaká je symbolika celého aktu, ale ceremonie každoročně přiláká desetitisíce turistů.“

Další texty Ondřeje Šmigola najdete ZDE.

 

Příběh svobody

99 Kč

Přinášíme speciál k 30 letům svobody

Více info

EchoPrime

od 249 Kč

Vychutnejte si neomezený přístup k prémiovému obsahu určenému pouze předplatitelům, který nemá na českém internetu obdoby

Více info

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.