Krásné, chytré a moderní zabíjení

„To, co říkám, je: Zůstaňme mimo Sýrii.“ „Měli bychom přestat mluvit, plést se do Sýrie a ostatních zemí, které nás nenávidí, a obnovit naši vlastní zemi a znovu ji udělat silnou a velkou.“ „Neútočme na Sýrii – útok nepřinese nic víc než problémy pro Ameriku. Zaměřme se na to, aby naše země byla opět silná a skvělá.“ „Prezidente Obamo, neútočte na Sýrii. Nemá to žádné pozitivum, a má to mnoho negativ. Schovejte si ,střelivo‘ na jindy (až to bude důležitější)!“ Tweety Donalda Trumpa ze září 2013, psané ještě docela gramotnou angličtinou. Bylo tehdy po chemických útocích, které měla spáchat syrská armáda v oblasti Ghúta v muháfaze Ríf Dimašq.

Ten samý muž dnes hrozí vypálením „krásných, nových a ‚chytrých‘“ raket na území ovládané syrskou vládou, „plynem vraždícího zvířete, které zabíjí vlastní lidi a raduje se z toho“. Není to první ani poslední překotná změna u zdánlivě neřízené střely z Bílého domu. Dokonce nemusíme zabředávat do tak daleké minulosti – ještě před dvěma týdny Trump avizoval, že se Američané ze Sýrie brzy stáhnou. Podobně se minulý rok vyjádřil na margo amerických vojáků v Afghánistánu. (Nakonec souhlasil s tím, že v zemi zůstanou, třebaže to předtím opakovaně zpochybňoval.) Jestliže si od Trumpa někdo sliboval konec intervencionalismu s diskutabilními výsledky, musí být zklamán. To samé platí o zběsilém tweetování.

Protože syrský diktátor vždy, když se mu blýská na lepší časy, provede chemický útok, dává americká ofenziva v tuto chvíli jistý smysl. A Trumpovy proměnlivé názory také nejsou nic nového. Kverulanti se mohou ptát, jaký je rozdíl mezi mrtvým zabitým ošklivým syrským plynem a krásnou americkou raketou a zda je toto řeč mírotvůrce. Nemluvě o jemenských obětech Saúdů a kurdských obětech Turků, jejichž smrt byla patrně méně tragická a méně bolestivá pro ně i pro jejich blízké, když jim nebyl ze strany Trumpa ani médií (jindy ve vzájemně vyhrocené opozici) věnován ani zlomek pozornosti.

Mezitím Rada bezpečnosti OSN neodhlasovala vyslání nezávislých expertů do Dúmá, místa údajného chemického útoku. Jednu rezoluci zablokovalo Rusko a podruhé neprošel ruský návrh na vyslání expertního týmu. Na stranu Ruska se z velkých hráčů postavil Írán a Čína, na opačné straně barikády stojí USA, Francie, Velká Británie a samozřejmě Katar a Saúdská Arábie. Zajímavou roli hraje Francie. Prezident Emmanuel Macron informoval, že použití chemických zbraní je nepřijatelné a v případě, pokud USA nezasáhnou, Francie zasáhne sama. Nebylo by to poprvé – zásah proti Libyi byl vyvolán Británií a Francií, nikoliv Američany, jak se dnes mnoho lidí mylně domnívá. Tehdejší iniciátor Nicolas Sarkozy se dnes nachází ve vyšetřovací vazbě za to, že měl přijmout od libyjské vlády několik milionů eur na kampaň.

Ta zpráva nepřišla z čistého nebe – ještě před smrtí svého otce prohlásil Kaddáfího syn Saif al-Islam v rozhovoru pro server Euronews, že „libyjský lid bude chtít zpátky peníze, které vydal na kampaň tohoto šaška“ – ale tehdy se tou poznámkou nezabýval nikdo jiný než neseriózní weby, z nichž slušný člověk necituje. Dnes se otevřeně hovoří o tom, že francouzský prezident přijímal od libyjské vlády kufříky plné pětiseteurových bankovek, aby pak svého donora vybombardoval. Je to komické, absurdní a strašlivé. Následky rozvrácené Libye dopadly jako Kaddáfího posmrtná pomsta na bedra Evropy.

Po zkušenostech z posledních osmi let protestů, nepokojů, povstání a revolucí v arabském světě je nejlepším postojem obezřetnost. Až příliš často Západ stál na špatné straně – například v Egyptě, který za stabilizaci situace vděčí výhradně svému vnitrostátnímu uspořádání. Zdrženlivost se ale od velmocí očekávat nedá, přitom je víc než namístě.

Podle reportérky Lenky Klicperové je cokoliv, co se v Dúmá stalo, nyní nevyšetřitelné. „Už vidím, jak mezinárodní nezávislý tým vyšetřovatelů dostane promptně asadovská víza, režim je ochotně odveze na hranici islamisty ovládaného území. Tam vyšetřovatelům nabídnou šálek čaje islamisté z Jaish al-Islam (kteří s obviněním z útoku přišli – poznámka LS) a ochotně je zavedou na místo činu, aby mohli odebrat vzorky a odvézt je do nezávislé laboratoře.“ To všechno v časovém rámci několika hodin.