Tvrzení proti tvrzení není remíza nejen ve fotbale!

ÚHEL POHLEDU

Tvrzení proti tvrzení není remíza nejen ve fotbale! 1
Aréna názorů
Petr Frischmann
Sdílet:

Zamyšlení nad sprostým podezřením

Je to svým způsobem občerstvující – alespoň na chvíli jsme se z národa epidemiologů proměnili v národ fotbalových morálních filosofů. Rád se tedy přidávám.

Je zdrojem odvěké existenciální frustrace, že pravda a láska nemusí vždy zvítězit nad lží a nenávistí a není to přitom často ani trochu chyba rozhodčích. Při rozhodování sporů se totiž vychází (bohudík) nikoliv ze sympatií, ale z předložených důkazů, které jsou jediným způsobem, jak se dobrat zjištění o tom, co se vlastně stalo a o čem se má rozhodovat. Takové zjištění musí vždy předcházet vlastnímu rozhodování, kdy se teprve použijí kritéria rozhodovací spravedlnosti.

Je však psychologicky velmi obtížné si do důsledků uvědomit fakt, že někdo může být plně v právu, ale není-li schopen předložit důkazy o svém právu, neuspěje. V minulosti proto v podobných situacích nastupovaly nejen mechanismy božích soudů, ale například i třídní vědomí, které umožňovaly efektivnější výkon vyšší spravedlnosti tak, jak ji daná epocha chápala. Dneska už něco takového není (doufejme) možné. Jak se ale smířit s tím, že nám díky demokratickým principům, na kterých je rozhodování sporů založeno, propadne sítem spravedlnosti tolik darebáků jen proto, že proti nim nemáme dostatek důkazů?

A tady se nacházíme na důležitém rozcestí staré morální otázky, která by dnes mohla znít například : „Je lépe potrestat deset nevinných, než propustit jednoho rasistu?“ Všimněme si, jak návodná může být sama formulace otázky do případného referenda. Opačná otázka: „Je lépe propustit deset rasistů, než potrestat jednoho nevinného ?“ nás v případném průzkumu veřejného mínění určitě překvapí odlišností odpovědí.

Na zodpovězení této otázky závisí konstrukce známé presumpce neviny. Jejím důsledkem je, že se obviněný nemusí primárně hájit. Ten, kdo jej obviňuje se musí hodně snažit přesvědčit o pravdivosti svých tvrzení předložením důkazů. Že tato pozice není lehká vyjadřuje její označení jako důkazní břemeno, které tradičně tíží a trápí právě žalobce. Nepředloží-li důkazy, pak tedy břemeno neunesl a spor prohraje. Jestliže tedy například každý ze dvou hráčů tvrdí něco jiného, je to možná tvrzení proti tvrzení, ale rozhodně ne remíza! Remíza znamená, že nikdo nezvítězil. V daném případě vítězí ten, komu nebylo prokázáno jednání z něhož je obviňován. Existence důkazního břemena vychyluje zdánlivou patovou situaci tvrzení proti tvrzení ve prospěch obviněného. Obecné mínění o tom, že není možné rozhodout, nastává-li situace tvrzení proti tvrzení je tedy většinou naprosto mylné.

Remíza (respektive neřešitelný pat) v případě Tvrzení proti tvrzení , skutečně nastává v případě , kdy neexistuje rozhodčí a tím ani pravidlo o důkazním břemeni, kterým se rozhodčí řídí. To každý dobře zná třeba z běžné partnerské hádky, která právě proto občas končí hanebným patem a těžkým obdobím mlčení. Jakmile však do sporu vstupuje rozhodčí, vzniká diametrálně odlišná situace a první bitva se často strhne právě o důkazní břemeno. Mám dokazovat svoji věrnost, nebo nechat na partnerovi důkaz nevěry?

Že se něco nestalo, ale nelze v mnoha případech dokázat. Není tomu tak proto, že nemáme dostatek důkazů, ale jednoduše proto, že podobný důkaz není vůbec logicky myslitelný. Zkuste někomu dokázat, že jste nikdy nebyli v Kolíně! Zkuste dokázat, že jste nikdy nebyli svému partnerovi nevěrní! To, že vás nikdo nikdy v Kolíně neviděl, ani při nevěře nepřistihl, může být totiž vykládáno tak, že jste měli prostě jen obyčejnou kliku, vy šťastlivci. Proto není negativní skutečnost za určitých okolností možné vůbec dokázat.

Toto vše by mělo obecně platit ve společnosti, která si váží zásad spravedlnosti – tedy i pro posuzování fotbalových poklesků a prohřešků. Taková společnost se totiž jednoznačně postaví za zásadu „Je lepší propustit deset viníků, než potrestat jednoho nevinného“.

Nehodlám příspěvek relativizovat bázlivým poukazem na to, že jsem ještě neměl možnost se s odůvodněním fotbalového rozhodnutí seznámit. Jestliže totiž bude toto rozhodnutí skutečně postaveno na principu tvrzení proti tvrzení a přesunutí důkazního břemene na obviněného hráče, nepovažuji to za remízu ani při použití nejnižší možné sankce. Pevně věřím, že se těmito principy bude zabývat odvolací orgán a že ještě není dobojováno. A tuto víru opírám nejen o to, že jsem věrný fanoušek Slávie.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články