Přichází změna na vrcholu ruské pyramidy?

KOMENTÁŘ

Přichází změna na vrcholu ruské pyramidy?
Vladimir Putin. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Vnímat ruský vpád na Ukrajinu už teď jako vojensky rozhodnutou věc, neodvratně směřující k porážce armády agresora, je, obávám se, dost předčasné. Invazní jednotky ale nepochybně postupují pomaleji, než předpokládaly (na mnohých částech fronty se ani o postupu nedá moc mluvit), dostávají se do výrazně větších potíží, než se čekalo.

Podle specialistů se tak děje z mnoha důvodů – špatná organizace zásobování, špatné vybavení, nemotivované vojsko. A také způsob velení. Zatímco ruská armáda ve všem čeká na povel shora, ukrajinské jednotky bojují často v menších skupinách, kde velitelé na nižších stupních mají větší stupeň autonomie a dokážou toho využívat. V té ztuhlé struktuře ruského velení je možné vidět obraz ruské moci vůbec.

 

Výborný ruský prozaik ji ve svém hojně citovaném a čteném článku publikovaném po začátku války popisuje jako pyramidu, jež vznikla za časů Ivana Hrozného a od té doby se fakticky nezměnila, dusí vlastní zemi, v níž se chová jako okupační síla, a rozežírá, tráví i ty, kdo se ocitnou na jejím vrcholu – podobně jako prsten moci v Tolkienově knize a Jacksonově filmové trilogii, píše Sorokin.

Dnes na vrcholu té pyramidy stojí Vladimir Putin, navěky tam ale být nemůže. Optimističtěji založení pozorovatelé vykreslují následující vývoj: sankce způsobí značné zchudnutí ruského obyvatelstvo, které sice v současnosti většinově stojí za Putinem, ale v posledních letech si zvyklo na určitý standard. Lidé bídu ponesou těžce, podobně jako i část ruské „věrchušky“, která přichází o své jachty a vily na Azurovém pobřeží, nastane nějaká společenská shoda, která si vynutí změnu, na vrcholu pyramidy dojde k výměně. Kéž by.

Překážkou pro naplnění tohoto scénáře je ovšem to, že líčí ruskou společnost jako v podstatě obdobnou té západní, kde lidé mohou jednat autonomně, kde nějakou vyšší míru autonomie a také politickou moc člověku zajišťuje i majetek, kde se už od středověku může stát bohatý velmož nezávislým na moci krále a třeba mu i konkurovat. Ve světě pyramidy moci je ale taková autonomie daleko slabší, existuje-li vůbec. Sebebohatší oligarcha je plně závislý na státní moci a dobře to ví, v carském Rusku třeba devatenáctého století to nebylo jiné.

Známý analytik Kamil Galeev (a nejenom on) ale upozorňuje, že k nějakému podobnému úspěšnému lidovému vystoupení v ruské historii nikdy nedošlo. Jistě, ta mocenská pyramida zažila různé otřesy, také v důsledku neúspěšných válek třeba po konfliktu s Japonskem v roce 1905, k pádu sovětského zřízení z