Opel Mokka – auto s úplně jiným přístupem

V aktuální nabídce značky Opel jsou celkem tři SUV/crossovery: Grandland, Crossland a nejmenší z nich, zcela nová Mokka. Vyzkoušeli jsme její běžnou verzi s motorem 1.2 Turbo.

Mokka byla poprvé představena v roce 2012 a stala se prodejním hitem Opelu, protože v první generaci vzniklo celkem milion vozů. Od té doby se ale mnohé změnilo a nové Opely to nemají lehké. Staly se totiž součástí skupiny PSA (nyní dokonce koncernu Stellantis) a kvůli tomu přešly i na platformy a motory PSA. Opel samozřejmě zdůrazňuje, že vývoj a ladění nové generace probíhaly v Německu a srovnání mezi novými modely Opel Corsa / Peugeot 208 ukázalo, že přístup ke stejnému základu může být odlišný.

Zatímco předchozí generace Mokky byla v duchu tehdejšího stylu značky spíš kulatější, novinka vsadila na moderní hranatější design s výraznou maskou chladiče, čímž chce rozhodně zaujmout i mladší zákazníky. Proti dnešním trendům je nová Mokka o něco kratší než původní model s tím, že rozvor malinko narostl (o zanedbatelné 2 milimetry). Důležité ale je, že vůz je proti předchůdci až o 120 kilogramů lehčí.

Nabídka motorů odpovídá současnosti: malý crossover může pohánět zážehový tříválec 1.2 Turbo o výkonu buď 100, nebo 130 koní, čtyřválcový turbodiesel 1.5 CDTi, nebo taky elektromotor pro Mokku-e. K testu jsme tentokrát zvolili střízlivý tříválec s výkonem 100 k (a 205 Nm točivého momentu), který při hmotnosti modelu 1270 kg slibuje zrychlení na stovku za 10,6 s a maximální rychlost 188 km/h.

Motor je příjemně odhlučněn, ani po studeném startu posádku neruší. Respektive ruší jen jedna věc – prokleté startovací tlačítko, umístěné hluboko v palubní desce z dosahu ruky (je nutné se k němu natáhnout) a navíc bez aretace, takže ho člověk musí doslova drtit, aby vůz nastartoval nebo zhasl. Za celou dobu užívání to byla zcela jistě neotravnější věc – tato tlačítka používá PSA už nějaký čas a je ku podivu, že jejich odezvu nedokázalo naladit.

Tříválec se rozjíždí jaksi „z ničeho“, ale když se dostane do otáček, díky točivému momentu pro svižnou městkou jízdu stačí. Manuální převodovka má delší dráhy se zřetelným přechodem přes neutrál, ale aspoň trochu zatahuje řidiče do děje. Sedadla jsou široká, ale při delší cestě nepříliš pohodlná, pozici za volantem hodnotíme jako lehce podprůměrnou. Řízení vhodné pro normální cestování je neutrální, stejně jako jízdní vlastnosti. Čitelná Mokka snadno zatáčí a dokáže být docela obratná. Daní za efektní design je nepřehledná karoserie, a to zejména na šířku – Mokka je totiž velmi široká (vystouplé boky a zrcátka dosahují hodnoty 1987 mm), což omezuje očekávanou agilitu v městském prostředí.

Celý digitální kokpit naštěstí převzal řešení většiny ovládacích prvků od Opelu, nikoliv Peugeotu, takže se většina funkcí slušně ovládá. Digitální přístrojový štít nabízí různé možnosti zobrazení a má dobrou grafiku. Nechybějí ani bezpečnostní systémy, samozřejmě s nutností vypínat systém držení v pruzích (u většiny výbav za příplatek, který klidně ušetřete). Zatímco vpředu není posádka z hlediska prostoru omezena, při pohledu na zadní sedadla a do zavazadlového prostoru je jasné, že Mokku nezvolí čtyřčlenná rodina. Mnohem pohodlněší bude pro dvojici, která jistě naplno využije nepříliš štědrý zavazadlový prostor (320 litrů). Při běžném ježdění – Mokka rozhodně nenutí k žádnému sportování, ale při jízdě například v kopcích je třeba motůrek „ždímat“, aby jel – spotřeba dosahuje hodnot od 6 do 7,5 l / 100 km. Jednu z nevýhod malého crossoveru jsme spatřovali v příliš tuhém nastavení podvozku. Ten byl celou dobu dost napružený a na nerovnostech hlučný. Menší kola by určitě udělala své (doporučujeme šestnáctky).

Mokka je nabízena v tradičních akčních cenách. Základní verze stojí 409 990 Kč, slušný střed pak 459 990 Kč a vrcholná výbava 589 990 Kč. Zajímavostí je efektní výbava GS Line, připomínající sportovní verze Opelů (od 499 990 Kč).

Plusy: Slušný motor, řízení, infotainment.

Minusy: Startovací tlačítko, tuhý podvozek.