Miliardáři si rozdělili český svět. Kellner bude mít Novu

V souboji o kontrolu nad českým mediálním světem ukázal Petr Kellner, kdo je na domácím hřišti ekonomicky nejsilnějším hráčem. Jeho společnost PPF o víkendu oznámila, že podepsala dohodu o koupi sítě východoevropských televizních stanic vlastněnou americkou společností CME, jejímž nejcennějším aktivem je televize Nova. Tedy nejsledovanější česká televizní stanice s velkým politickým dopadem, především na voliče Andreje Babiše, ale také Miloše Zemana, i když ten ji pro svoji politickou budoucnost už nepotřebuje.

Petr Kellner se akvizicí televize Nova staví nad Andreje Babiše a jeho Mafru se zpravodajským portálem iDNES, deníkem MF DNES, Lidovými novinami nebo Rádiem Impuls a sadou společenských časopisů v čele s Rytmem života, Tinou a podobnými tituly nedávno zakoupenými od německého vydavatele Bauer. Kellner bude také čnít nad mediální silou Daniela Křetínského, který kontroluje Blesk a jeho různé deriváty, deník Sport nebo týdeník Reflex. Síla televize Nova je také více než síť regionálních deníků s balíčkem časopisů, jako je Vlasta nebo Květy, kterou pod hlavičkou VLM vlastní skupina Penta. Samozřejmě je to také větší síla než Zdeňkem Bakalou vlastněné vydavatelství Economia, do jehož stáje patří ekonomický internetový deník iHNed s Hospodářskými novinami, server Aktuálně, týdeník Respekt nebo televizní studio DVTV. Uzavírá se tak proces návratu mediálních domů ze zahraničních rukou do vlastnictví českého kapitálu. Soupisku klíčových hráčů doplňuje Ivo Lukačovič, který se společností Seznam dominuje na internetovém trhu, a pak Ivan Zach, který ovládá mediální skupinu kolem televize Prima.

Pro pořádek je třeba dodat, že Petr Kellner již jednou televizi Nova měl, a to právě spolu s Ivanem Zachem a Jiřím Šmejcem. Před dvaceti lety vypukla vleklá válka o kontrolu nad televizí Nova. Tehdejší vůdčí osobnost a zakladatel televize Vladimír Železný trochu eufemisticky řečeno vystrnadil investora, právě americkou společnost CME, založenou miliardářem Ronaldem Lauderem. Ten spor, který začal v roce 1998 a skončil v roce 2004 návratem televize zpět do rukou CME.

Nejhorší na tomto příběhu bylo, že ho celý zaplatili čeští daňoví poplatníci, když český stát musel po prohrané arbitráži zaplatit 10,5 miliardy korun právě společnosti CME, která se soudila o zmařenou investici. Za peníze z arbitráže si CME koupila televizi Nova od PPF Petra Kellnera zpět. Nyní v roce 2019 si PPF kupuje celou CME i s jejími televizemi na Slovensku, v Bulharsku, Rumunsku a dalších zemích. Nedostává ale stejné zboží, jaké prodávala v roce 2004.

Andrej Babiš, Daniel Křetínský nebo skupina Penta si koupili mediální značky tradičních vydavatelů, které měly nesrovnatelně vyšší zásah na publikum než v současné době. Nástup nových technologií, jež se zásadně začaly prosazovat v době poslední globální finanční krize v roce 2008, přinesly digitální revoluci, která změnila dosavadní návyky ve společnosti a styl života lidí. Změnila se dynamika a způsob předávání informací – od osobních po institucionální. Za života žádné generace se nikdy takovým zásadním způsobem nezměnila výměna informací. Nejviditelněji se digitální revoluce projevuje na vývoji sdělovacích prostředků. Dochází k obrovské diverzifikaci, od neustále rostoucího počtu televizních kanálů, nástupu nepřeberného množství elektronických médií šířených internetem až po úpadek tištěných médií. Velké mediální domy všude na světě začaly ztrácet informační monopol, potýkají se s dramatickým poklesem nákladu. Za posledních patnáct let spadl prodaný náklad deníků v České republice z téměř 2 milionů na 500 tisíc kusů denně. Nástup nových technologií se samozřejmě dotknul i televizí, které ohrožují internetoví producenti, jako je Netflix, ale i menší provozovatelé, již díky novým technologiím nepotřebují k šíření svého obsahu souhlas státu a jeho regulačních orgánů.

Velké televize ale neutrpěly ekonomicky jako vydavatelé tištěných médií, kterým unikla inzerce ke globálním monopolům typu Google nebo Facebook. Tato monstra přebírají funkci gatekeepera a agendasetting, na jednom inzertním trhu pohltí téměř 80 procent všech inzertních výdajů. Česká republika je výjimkou, protože tady jim zdatně sekunduje Seznam, to ovšem nic nemění na postavení vydavatelů tradičních médií, kterým zůstávají jen drobné, a to v kombinaci s propadem prodejů na stánku. Prakticky ve stejné míře jako deníků se to týká i časopisů (o tom se málo mluví, ale procentuální propady u časopisů jsou téměř stejné jako u deníků), tudíž se tradiční vydavatelé dostali na hranici existence. Proto se stali snadnou kořistí pro miliardářské vlivové skupiny.

Zavedené televizní stanice mají jiný příběh, přišly sice o diváky, například televize Nova měla v době své největší slávy téměř 3,5 milionu diváků Televizních novin denně, zatímco dnes se pohybuje denní sledovanost kolem 1,5 miliónu diváků denně, ale nepřišly o tolik peněz jako vydavatelé tištěných médií, kteří se svými médii přešli i na internet. Celoformátové televize také nejsou primárně o politickém vlivu, jsou o filmech, seriálech, zábavných pořadech. Televize Nova se cíleně svého politické vlivu od roku 2004 vzdávala. Začalo to už za éry rumunského mediálního magnáta Adriena Sarbu, stál v čele CME, když získala televizi Nova zpět. Sarbu z pokynu CME nedovolil, aby televize měla stále politické pořady nebo a talkshow typu Sedmička či Gilotina a politika se omezila jen na vysílání Televizních novin. CME už byla poučena z obrovského politického vlivu, který díky televizi získal lokální manažer jako Vladimír Železný (ten se díky své popularitě stal i senátorem), a nechtěla vytvářet příležitosti, aby ji opět někdo takový vyrostl. Ovšem i Televizní noviny mají pořád velký vliv na veřejné mínění a je fakt, že nikde se nestaly předmětem kritiky Miloše Zemana nebo Andreje Babiše. Skandály, které se jich týkaly v televizi Nova, jen obcházeli nebo kolem nich jen tiše našlapovali. To se ovšem netýkalo pouze jich, zpravodajství televize Nova nemělo posledních dvacet let žádnou ambici být informačním lídrem, jakým bylo v devadesátých letech. Byla shoda v tom, vše nějak přežít, zaznamenat a ne moc viditelně pomoct těm, jimž bylo v té době třeba.

Z nové akvizice Petra Kellnera je na prvním místě nervózní Andrej Babiš, jenž nejen jako premiér bude zjišťovat, jak se k němu bude televize za nového vlastníka chovat a jestli zachová neutrální a neútočný tón.

Bylo by také naivní si myslet, že televize Nova je pro Petra Kellnera jen obchodní příležitost, jak nacházet synergie s 02 nebo v Bulharsku s vlastněným operátorem Telenor. Televize Nova je silným vlivovým hráčem s mnohem větším potenciálem, než předvádí dnes, kdy aktivně nehraje a nemění poměry. Je otázka, jak s televizí Nova Petr Kellner a jeho lidé v PPF budou pracovat, zda rozvinou její potenciál a kudy půjdou, nebo jestli zůstanou na dnešních spíš zákopových pozicích. Samozřejmě je třeba mít na paměti, že velká část aktiv PPF je v Číně. Ta si všude ve světě hlídá svůj obraz, ale přiznejme si také, že Česká republika není pro čínský režim nějakou geopolitickou prioritou, tou jsou Spojené státy, Británie nebo Německo, kde k podvolení dochází více než u nás, jak o tom také často v Týdeníku Echo píšeme. Čína ale nebude tím hlavním tématem, o které v televizi Nova půjde.

Petr Kellner nákupem televize Nova razantně vstupuje do veřejného života, v němž prostřednictvím médií už operují Andrej Babiš, Daniel Křetínský, Zdeněk Bakala, skupina Penta u nás reprezentovaná Markem Dospivou, Ivo Lukačovič a Ivan Zach. Jde do něj jako nejbohatší a nezbývá než čekat, co bude prosazovat. Vedle všech výše jmenovaných jsou tady ještě malí, kteří nedisponují takovým finančním kapitálem, ale energií, vůlí a schopností ty velké sledovat a kontrolovat.