Trumpovým dědictvím bude nedůvěra

KOMENTÁŘ

Trumpovým dědictvím bude nedůvěra
Donald Trump Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Dosluhující americký prezident Donald Trump pověřil federální úřad GSA (General Services Administration), aby spolupracoval s týmem Josepha Bidena na předání moci, stejné instrukce prý dal i týmu vlastnímu. Zároveň sice rezolutně opakoval, že to neznamená uznání porážky, ta silná slova jsou ale právě jenom slova.

Žaloby, které Trumpův tým podává, soudy odmítají jako nepodložené a rozhodují o tom třeba i soudci, které Trump sám jmenoval. Právní tým končícího prezidenta podal nejenom špatný profesní výkon, nejde jenom o to, že pro svoje tvrzení o tom, že „volby byly ukradeny“ nenašel relevantní důkazy, ani právní zpracování žalob za moc nestálo. Na protrumpovské stránce Powerline si třeba všimli, že žaloby podané ve státě Michigan operovaly tvrzeními o volbách v okresech, které jsou ve státě Minnesota.

 

Navíc se Trumpovým advokátům dařilo působit jednu PR katastrofu za druhou – od „ikonické“ tiskové konference v zahradnictví Four Seasons na předměstí Filadelfie přes velice fotogenickou nehodu Rudyho Giulianiho, jemuž při vzrušeném projevu na tiskové konferenci začala po tváři stékat barva na vlasy.

Vrcholem pak byla paranoidní vystoupení Trumpovy právničky Sidney Powellové, která v televizích s vážnou tváří popisovala tak absurdní konspirační teorie, až to bylo i na Trumpa moc a z týmu byla vyhozena. Ta kombinace velkých slov a nicotných činů, neproduktivního chaosu může být pro Trumpovo vládnutí (nebo aspoň některé jeho aspekty) charakteristická.

Nebo taky může vypovídat o tom, že ta okázalá neochota uznat porážku a řeči o obrovském volebním podvodu, na němž muselo pracovat velice mnoho lidí, byly jen takové politické divadlo, v němž odcházející prezident zůstal, ehm, věrný sám sobě – tedy své schopnosti nevidět nic než sebe a nic jiného nerespektovat.

V jednom ohledu ale byl Trumpův boj proti výsledkům voleb zřejmě úspěšný. Podařilo se mu přesvědčit mnoho lidí, podle průzkumů veřejného mínění z posledních dnů je velice výrazná většina (88, resp. 70 procent) voličů republikánského kandidáta přesvědčena, že o výsledku voleb rozhodl podvod. To samozřejmě vypovídá o čemsi větším, než je názor na jednu událost. Třeba taky o tom, že velká část stoupenců jedné ze dvou rozhodujících partají nemá elementární důvěru v systém, jestli jim ta zásadní nedůvěra vydrží, na americkém veřejném životě se to jistě nějak projeví.

Do značně choulostivého postavení se tak může dostat protrumpovská republikánská strana – bude svým stoupencům říkat, že se k volbám ani nemusejí obtěžovat, protože jim je stejně „ukradnou“? Ale nejde jenom o ni. Nedůvěra je velice destruktivní síla, navíc v kombinaci s polarizací a rostoucím nepřátelstvím uvnitř americké společnosti. Možnosti politiky nedůvěru „vyléčit“ jsou velmi omezené, k zodpovědnosti politika by mělo patřit ji zbytečně nezhoršovat a nevyhrocovat. I v tomhle ohledu ale Donald Trump zůstal věrný sám sobě a bylo mu to jedno. Nedůvěra bude jeho dědictvím.

 

×

Podobné články