Přebíráme z Ameriky každou idiotskou myšlenku

ROZHOVOR

Přebíráme z Ameriky každou idiotskou myšlenku
"Ne, Británie opravdu upadá. Británie je nová Itálie. Posledních patnáct let jsme měli téměř nulový růst. Měli jsme sérii premiérů, kteří byli až komicky k ničemu (...). Starší generace vymře a nezbudou žádní konzervativní voliči. Jsme ve stavu ekonomické stáze. Naše míra růstu je děsivá. Podle západoevropských standardů je Británie docela chudá. Bohatší země střední Evropy nás dohánějí," říká Ed West. Foto: archiv
2
Týdeník

Ondřej Šmigol

Politickou událostí léta je výběr nového britského premiéra. Stávající předseda vlády Boris Johnson rezignoval, když se už jeho skandály a vytáčky staly pro vládnoucí Konzervativní stranu neúnosné. Nezdá se ale, že by nový premiér měl její problémy vyřešit. Konzervativci, známí také jako toryové, jsou u moci již dvanáct let, vyhráli čtvery volby za sebou, poslední v roce 2019 s historickou většinou. Přesto je řada jejich voličů zklamaná. Mají pocit, že konzervativci své období u moci promarnili, země se nikam neposunula a nejrůznější krize se jen zhoršují. Jedním z nich je i Ed West, konzervativní komentátor a historik, který proslul svými pesimistickými postřehy ohledně budoucnosti Konzervativní strany i samotné Británie.

Řekl jste, že se příliš nezměnilo, že kdyby člověk upadl do kómatu, nepoznal by, kdo v Británii posledních dvanáct let vládl. Čím je to? Jsou konzervativci neschopní, nebo opravdu věří sociálnímu liberalismu?

Říct, že jsou neschopní, je příliš drsné. Hodně toho je zakořeněno v systému. Organizace, které řídí Británii, a platné zákony upřednostňují progresivní myšlenky a ztěžují zavádění konzervativní politiky. Nejočividnějším příkladem je zákon o rovnosti, který je neustálým zdrojem rozmrzelosti na pravici, jelikož hází klacky pod nohy jakékoli snaze o konzervativní tvorbu politiky. V podstatě zavádí rovnost jako povinný cíl pro firmy, včetně antidiskriminačních pravidel a podobně. Nenastal žádný pokus tento zákon reformovat nebo zrušit.

Podařilo se vůbec v nějaké oblasti zvrátit nebo zastavit nástup progresivismu?

Jediné opravdové vítězství v sociální oblasti, kde se podařilo zastavit progresivní překročení mezí, je v otázce transgenderu, kde se v podstatě podařilo odebrat státní podporu. Ale to vše byla hlavně práce levicových feministek. Ty psaly články, organizovaly kampaně a argumentovaly proti šílenějším aspektům transgenderového hnutí, nic z toho nevykonali sami konzervativci. Takže ani ty kulturní bitvy, které vyhráli, nedokázali vyhrát bez pomoci levice. Kdybyste se prošel minulý měsíc centrem Londýna, tak všude byste viděl nejnovější verze vlajky Pride. Když zajdete do škol, všude uvidíte vlajku Pride. Ve všech školách mají měsíc historie černochů a instituce napříč Británií se zaobíraly Georgem Floydem. Pokud pracujete na jakékoli univerzitě, musíte se účastnit nejrůznějších iniciativ týkajících se diverzity, rovnosti a dalších věcí. Máme konzervativce dvanáct let u moci, a přesto je to všude. Liberální argument je, že je to nedůležité, že na těchto kulturních projevech nezáleží. Ale záleží na nich.

Jak na nich záleží?

Vezměte si agendu ekvity, což je myšlenka, kterou tlačí americká levice, že mezi skupinami musí být rovnost výsledků. To má velký dopad na vzdělání, například těžko se pak vyžaduje disciplína ve školách. Má to velký dopad na policii a zločinnost, i když ne tak velký jako v Americe. Tyto otázky kvality života jsou důležité. Jde ale také o principiální otázky. Neměli bychom přijímat všechny šílenosti, které vzejdou z amerických kampusů. Konzervativní vláda by měla být proti tomu, což ale není. Velký problém, který ztělesňoval Boris Johnson, je ten, že mnoho lidí v Konzervativní straně pochází z kulturního a sociálního prostředí, které je velmi progresivní. Sociální prostředí Borise Johnsona bylo velmi liberální. Chápu to, sám žiju ve velmi liberální části Londýna a většina mých přátel je na levici. Ale když jste politik, měl byste být připraven říkat nepopulární věci a říct: Toto jsou věci, kterým věřím, které prosazuji.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.