Týdeník Echo: Bratři Lábusové: spolu a každý sám, agenti v Rusku a Houellebecq

Nové číslo Týdeníku Echo přináší na obálce dvojportrét bratří Lábusů, z nichž se každý uplatnil a proslavil ve svém oboru: starší Jiří je oblíbený herec a mladší Ladislav uznávaný architekt. Lenka Zlámalová s nimi vedla separátní rozhovory.

Kdo dnes může být v Rusku označen za cizího agenta? Skoro každý. Rusista Tomáš Glanc předkládá fundovanou zprávu o současných poměrech v Putinově říši. A co říká o našem světě dílo francouzského spisovatele Michela Houellebecqa? Diskutovat s Jiřím Peňásem přišli čtyři hosté Salonu Týdeníku Echo. Součástí čísla je i příloha Zpátky do školy, zaměřená především na středoškoláky a vysokoškoláky.

Už jako malý prý doma říkal: Budu herec! vzpomíná Jiří Lábus. „A máma se smála: Jo, jo, ty fakt budeš herec. Nikdo v rodině k herectví nikdy neměl sklony. Ani k umění. Vlastně jo, otec byl architekt. Původně ale chtěl být malíř. Mám doma od něho nádherné obrazy. Maloval nádherné krajiny. Jeho matka, moje babička, mu to rozmlouvala. Že je to nejisté povolání. Tak šel na techniku a vystudoval architekturu. Když jsme byli malí, v padesátých letech, tak k malířství jako ke koníčku utíkal. Asi od nás, od toho řevu.“ A jeho bratr Ladislav zase říká třeba toto: „Otec nebyl nijak slavný architekt. Nakonec na stará kolena pracoval ve Výzkumném ústavu vývoje architektury. Projektoval spíš ojediněle rodinné domky pro známé. Spíš ve mně byl takový vzdor proti tomu, že se to předpokládalo. Měl jsem ambice být režisérem, spisovatelem. Zajímalo mě výtvarné umění. V šedesátých letech taky samozřejmě hudba. Nic jsem v ní ale nedělal. Na to jsem neměl ambice ani předpoklady. Nakonec jsem zvolil architekturu, protože jsem svým způsobem byl takový bipolárně talentovaný. Zajímalo mě umění. Zároveň jsem ale na rozdíl od bráchy vůbec neměl problém s technickými předměty. Pak to spíš vyšlo jako z nouze ctnost. Šlo mi obojí, tak jsem to spojil. Samozřejmě mě to ale lákalo.“

V článku Zahraniční agenti píše Tomáš Glanc: „V roce 2018 následoval další krok: zahraničním agentem se může stát i jakýkoli jednotlivec – tedy fyzická osoba, právoplatná občanka či občan Ruské federace, pokud jakýmkoli způsobem šíří informace a má jakýkoli zisk ze zahraničí. Za šíření informací se považuje i jakýkoli facebookový, instagramový nebo twitterový účet, každý blog, nebo dokonce i repost cizího sdělení. A nějaký ten příjem ze zahraničí mají mnozí aktivní občané dnešního světa, v neziskových organizacích často z mnoha různých zdrojů a od mnoha jednotlivců, téměř samozřejmě pak mezinárodně činní spisovatelé, hudebníci, výtvarní umělci, tanečníci, vědci, dokonce i studenti, podnikatelé všeho druhu, akcionáři, cestovatelé, filmaři i sportovci a nespočet dalších skupin obyvatelstva. Z toho logicky vyplývá, že zahraničním agentem se může stát téměř kdokoli.“

V debatě o Michelu Houellebecqovi dává k lepšímu svůj zážitek romanistka Eva Beránková z FF UK: „Já jsem jednou byla ve Francii a něco jsem tam o něm sháněla a narazila jsem na osobu jménem Michelle Lévy. Ona založila Společnost přátel Michela Houellebecqa a oni systematicky shromažďují každou blbost ze života Michela Houellebecqa, pořádají exkurze do obchodních domů, kam chodil, a fotí se u regálů, kde Houellebecq kupoval žrádlo pro svého psa. Vidí v něm „Baudelaira ze supermarketu“ a doslova ho zbožňují jako nějakou rockovou superstar. Je to až bláznivé. Taková bláznivá sekta. Jedna paní tam mohla na dva týdny hlídat jeho psa Clémenta a to byl pro ni vrcholný životní zážitek…“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 199 korun za měsíc zde.