Plíživá cesta do bezpráví přes hrubost a aroganci

Totalitní režimy se vyznačují shodným rysem, bezprávím prostupujícím celým systémem. Vypůjčím-li si definici bezpráví Viktora Knappa z jeho „Teorie práva“, jde o  stav odporující spravedlnosti jako etickému požadavku. Socialistické bezpráví se vyznačovalo tím, že občan ve vztahu ke státu byl v postavení bezmocného.
 
Došlo-li k nesprávnému jednání úřadů, které mělo za následek škody na lidských životech (třeba důlní havárie), vždy se stát pokoušel vše ututlat a zbagatelizovat. Pokud docházelo ke ztrátám a škodám při základní vojenské službě, nebo nedej bože při jiných úředních úkonech Veřejné Bezpečnosti či úřadů samotných, odškodnění bylo zpravidla vždy směšné, nedostatečné, a hlavně, vše bylo nastaveno tak, aby měl úřad a moc vždycky pravdu. Tak jednal vždy a zásadně.
 
Pomalu se dostáváme do stejné situace. Policista, který má na voze majáky a pokouší se mimo svoji pravomoc a pracovní dobu vybírat pokuty na silnici po riskantní jízdě, je projednáván pouze kázeňsky. To je přímo esenciální případ ukázky bezpráví. Vždyť už na první pohled by nás mělo napadnout, jak to, že policista jede mimo pracovní dobu v teplákách ve služebním voze. Zná onen policista vůbec zákon o policii, aby věděl, kdy může zasáhnout, jak může zasáhnout, a jakým způsobem se prokazuje příslušnost k policii? Pokus vybrat pokutu tímto způsobem je naprosto absurdní překračující všechny meze platného práva. Žádnou pokutu udělit na místě nemůže, nic vybírat nemůže. I kdyby náhodou měl přistoupit k zákroku, a byly by splněny podmínky podle zákona, tak ten nespočívá v ukládání blokových pokut, ale v zadržení případného podezřelého ze spáchání přestupku a vyčkání na příjezd skutečných dopravních policistů ve službě. Jediné, co lze o takovém policistovi říci, že nemá už vůbec co u sboru dělat, a měl by jej okamžitě opustit pro porušení služební přísahy a všech možných právních předpisů. 
 
Jenže státní moc hledí už zase na své příslušníky a na sebe samu velmi shovívavým pohledem. Pokud jde o porušování práv občanů. Tam, kde jde o stát, je však situace jiná. Ostatně celá GIBS nedělá nic jiného než, že hlavně stíhá policisty za porušování práva v běžné kriminální rovině, krádeže, apod. Žádná přísnost se však neprojevuje tam, kde jde o obyčejného člověka. Bohorovně přihlíží zakazování vyvěšovat vlajky a projevovat svůj politický názor (Tibet a návštěva čínského prezidenta), hrubé urážky a vybržďování, projevování moci a vůle policisty vůči řidiči, který je problikal (známá kauza Plzeň) a pokračovat bych mohl na tisíci místech. Tendence se projevuje dlouhodobě, a vychází z principiálního zastání u nadřízených orgánů zasahujících policistů, úředníků a obecně úředních osob.  Co zmůže státní zástupce, který postaví policisty před soud, co zmohou veškeré tanečky v souvislosti se střídáním se problematiky příslušnosti a pravomocí při potrestání těchto jednání?
 
Těžko uvěřit tomu, že kdyby se obdobně choval obyčejný člověk vůči policistovi, tedy zastavil by ho, vyběhl by na něj s legálně drženou zbraní za pasem a nadával mu, že by se k němu chovaly soudy stejně. Nejde mi o primární kriminalizaci a potrestání policistů nebo úředníků za každou cenu, ale o poukaz na to, že každému má být měřeno stejným metrem. Navíc ze strany zástupců států se jedná o přitěžující okolnost, neboť oni jsou zákon. Základním rysem všech zmiňovaných případů je neslušnost a hrubost. Neslušnost a hrubost nejsou totéž co síla, důslednost a tvrdost. Nevychovanost je znakem neomalenosti, která k sobě přináší vrchnostenskou povýšenost a ta pak přináší bezpráví. 
 
Na této cestě se dlouhodobě pohybujeme a rozhodně si nemyslím, že by tendence byla zlepšením. Naopak. Výmluvy, že pak omezíme policii a úřadům ruce, jsou zcela liché. Už jenom z toho titulu, že skutečné zastání, kterého by ve sporných případech policisté nebo úředníci potřebovali, se jim také nedostane, protože když už je někdo obviněný pro změnu z absolutní absurdity, utíkají se všichni jejich nadřízení schovat za tiskové mluvčí a prázdné fráze o potřebě věc prošetřit. Volně v tomto směru směřujeme k totalitě. Totalitě průměrnosti a bezpráví páchaného státem.