Marek Benda: Jak dostat Babiše ze Strakovky

Marek Benda: Jak dostat Babiše ze Strakovky
Poslanci ve sněmovně Foto:

Foto: Jan Zatorsky

Úhel pohledu

ÚHEL POHLEDU

Marek Benda

Nejen pod dojmem výsledků voleb na Slovensku jsem se rozhodl dát na papír úvahu o možném politickém vývoji u nás. Už loni v létě jsem si vzal ke studiu knihu Ivana Šimka „Ako sme si nasadili červené nosy a vyhnali Mečiara“, ve které popisuje vznik a úspěch koalice SDKÚ na Slovensku v letech 1996 a 1997.

Ta byla složena z tak nesourodých subjektů, jako bylo KDH, post-VPN strany, slovenská sociální demokracie a zelení. Přesto se jim podařilo dohodnout na společném odporu k mečiarismu a posléze ho téměř porazit ve volbách a odstavit od moci. Je to poučné čtení s vědomím, že každé srovnání v něčem kulhá.

Měli bychom si položit základní otázku: představuje Andrej Babiš podobné nebezpečí jako tehdy Mečiar na Slovensku? Je pravda, že Babiš demokratický systém zatím neničí, ale neuvěřitelně ho pokřivuje a zneužívá k posílení moci své a svého imperiálního dvora (na kterém si ovšem, jako na každém správném despotickém dvoře, nikdo nemůže být jist svým postavením a každý slouží jen zájmům Šéfa).

Nepatřím k těm, kteří osobu pana premiéra démonizují, nicméně naší zemi nepochybně škodí a je třeba udělat vše pro to, aby v tom po příštích volbách nemohl pokračovat.

Podívejme se na tvrdá data ohledně našeho volebního systému:

Volby 2017 Počet hlasů (%) Počet mandátů Čistý průměrný přepočet Rozdíl
ANO

29,64

78 63 +15
ODS

11,32

25 24 +1
Piráti

10,79

22 23 -1
SPD

10,64

22

23

-1
KSČM

7,76

15 17 -2
ČSSD

7,27

15 16 -1
KDU-ČSL

5,8

10 12 -2
TOP 09

5,3

7 11 -4
STAN

5,18

6 11 -5

Z tabulky je jasně patrné, že v našem volebním systému jsou strany mezi 7 a 11 % poněkud znevýhodněny oproti volebním výsledkům v čistě poměrném systému a strany mezi 5 až 7 % (s malinkým výkyvem KDU-ČSL, daným její odlišnou regionální silou) jsou oslabeny více než o třetinu poslanců. Třetina jejich hlasů je přesměrována k vítězi voleb a ten za ně získá mandáty. To je velmi chmurný výsledek, ale jeho závěrem by mělo být, že každý, kdo kandiduje na 5 – 7 %, fakticky páchá hrubou nedbalost (skoro se mi chce říct hřích) vůči svým voličům.

Neodpustím si tu historickou poznámku, hlavně v reakci na některé nepravdivé interpretace. Tento volební systém není „dítětem“ opoziční smlouvy. ČSSD a ODS schválily v roce 2000 de facto systém většinový nebo alespoň s výrazně konsolidačním efektem. V létě 2001 byl tento zákon zrušen Ústavním soudem a zbylo z něj jen načítací kvorum pro koalice. Dnes platný volební zákon přineslo Grossovo MV v podstatě jako technickou novelu dělící republiku na již vzniklé kraje a rozdělující všechny mandáty bez použití druhého skrutinia. Pro tuto novelu hlasovali poslanci všech demokratických stran…

Osobně bych byl samozřejmě příznivcem nějaké úpravy volebního zákona, která by více odpovídala ústavnímu požadavku na poměrný systém, ale její prosazení bez případného zásahu Ústavního soudu je zcela nereálné. Hnutí ANO má ve sněmovně spolu se svými ad hoc partnery vždy minimálně blokační menšinu (a želbohu téměř vždy i jasnou většinu) a nemá nejmenší důvod změnu systému podporovat. Nezbývá než soustředit se na volby ve stávajících parametrech. A nechceme-li přidávat stále dominantnímu oligarchovi, je třeba donekonečna opakovat, že kandidatura stran s podporou 5 až 7 % je zásadně škodlivá! Někdo může mít radost, že vnášejí do systému svěží vítr a různorodost, ale polovinu z těchto výnosů předávají předpokládanému příštímu vítězi voleb. Pro celkový výsledek je to fakticky zničující.

Dohoda bez ODS nefunguje

Z pěti současných parlamentních opozičních stran stojí Pirátská strana zřetelně mimo. Nejen svým voličstvem a jeho blízkostí k babišovskému odmítnutí celé transformace od roku 1990, ale i příklonem k moderním formám marxismu a odmítáním kapitalismu. (Kromě jiného kandidovali Tomáše Tožičku, u nějž nevadil názor, že kapitalismus a pravicová politika jsou zločiny proti lidskosti, vůči nimž byl masový vrah Stalin amatér, a až provalení jeho antisemitismu, doprovázené hákovými kříži, přimělo vedení Pirátů jeho kandidaturu stáhnout...) Ostatně sami Piráti dávají najevo, že žádný velký zájem o koaliční kandidování nemají.

Zbývají nám čtyři subjekty, ODS – celkem stabilně se pohybující nad 12 % – a KDU-ČSL, STAN a TOP 09, které se všechny motají někde kolem 5 %. Kromě ODS všechny zmíněné strany projít mohou i nemusí, ale vždy budou hluboce tratit hlasy svých voličů. Současně máme klauzuli pro koalice 5, 10, 15 a 20 %, kde při nižším zisku propadají všechny hlasy. Bude-li si každá z těchto menších stran chtít zachovat značku (o čemž nepochybuji), bez ODS nemá žádné spojenectví jistotu vstupu do Sněmovny. Naopak jakákoli koalice, ve které ODS bude, jistotu vstupu má, neboť až při spojení všech se dostáváme na hranici 20 %, kterou ale všichni společně nepochybně překonají.

Z toho plyne můj apel na všechny zmíněné hráče. ODS se musí alespoň pro tuto chvíli oprostit od snu brzkého návratu nad 20 % (což by stejně na ANO nestačilo) a vyčištění okolního prostoru. A ostatní strany si musí uvědomit, že jejich úspěch nad hranicí 5 % (a riziko úplného pádu) žádným úspěchem pro naši zemi není! Možná jim osobně zachová neporušenou značku, ale současně výrazně zvyšuje pravděpodobnost pokračování Andreje Babiše v čele vlády.

Shoda možná až po volbách

Na podzim se uskuteční dvojí volební klání, z hlediska zájmu voličů nicméně druhého řádu. Jde o volby do třetiny Senátu, kde snad na řadě míst dojde k dohodám demokratické opozice pro první kolo a pevně věřím, že snad ve všech pro kolo druhé. To by mohlo směřování ke spolupráci opozičních parlamentních stran jen prospět. Naopak volby do krajských zastupitelstev celou situaci jenom zkomplikují. Za prvé kraje jsou vždy jedním obvodem, takže i malé strany mají odpovídající proporční zastoupení, pokud překročí 5 %. Není tedy žádný velký tlak na společné kandidátky a i tam, kde se spolupráce po volbách jeví jako zcela jasná, nikdo nechce poztrácet hlasy vnitřních radikálů odmítajících spojování. A vlastně se jeví přirozenějším dohodnout se až po volbách opravdu podle toho, co kdo získá. Za druhé se dá odhadnout, že v krajských volbách budou zisky demokratické opozice trochu lepší, než by byly ve volbách parlamentních, jako tomu bylo pravidelně v minulosti (při sníženém zájmu hraje zásadní roli motivace voličů vyjádřit i protest proti celostátním poměrům). Všechny opoziční strany vyjdou z voleb posíleny, sebejisté a kompromisu nenakloněné.

I přes všechna úskalí pokládám předvolební koaliční dohodu za jedinou šanci rozlomit dosavadní diumvirát Miloše Zemana a Andreje Babiše. Neobejde se to bez kompromisů, počínaje změnou rétoriky. Za sebe jsem například připraven opustit svoji tezi o potřebě zániku TOP 09 jako projektu, který se přežil. Bude to chtít ode všech mimořádně dobrou vůli a hodně schopnosti umět se trochu upozadit, ale je to jediná cesta, jak skutečně vyhnat Andreje Babiše ze Strakovky.

Tak chceme to, nebo ne?