Žádné daně, jen byrokracie. Temný scénář EET se naplnil

Systém EET se zaváděl za podezřelých okolností. Lepší výběr daní po jeho první a druhé vlně nejde prokázat, případně je zanedbatelný. Naopak je jisté, že zvýšil časové nároky na daňové poplatníky a personální náklady na finančních úřadech.

Tak zní první souhrnné hodnocení největší daňové změny posledních pěti let. Může se ještě v detailech posunout, protože zachycuje období do konce roku 2017, nejspíš se však významněji měnit nebude. V každém případě se o uvedený verdikt může každý opřít, protože pochází od Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), tedy od instituce, jejíž informace je možné zpětně přezkoumat.

Je pravda, že NKÚ neobjevil Ameriku, spíše potvrdil, že se obavy spojované se zaváděním elektronických pokladen naplnily. Finanční správa využívá zastaralý informační systém ADIS, a pokud ho úředníci rozšiřují, pak „nehospodárně, neúčelně a neefektivně“. Při rozšiřování systému o projekt EET se finančníci neoprávněně vyhnuli veřejné soutěži a zadali zakázky ve výši 400 milionů korun dosavadnímu dodavateli, kterým je jedna z největších světových počítačových firem. Například pořídili nepotřebný hardware za 70 milionů.

EET a nedlouho předtím zavedené kontrolní hlášení měly zajistit vyšší výběr daně z přidané hodnoty (DPH), přesný efekt však dosud není možné prokázat. Podle odhadů se výnos v roce 2017 pohyboval mezi dvěma a deseti miliardami korun, tedy na úrovni poloviny až tří procent celkových příjmů z této daně. Jisté je, že se po zavedení kontrolního hlášení v roce 2016 prodloužila průměrná doba pro zpracování DPH o 14 hodin a dosáhla celkem 92 hodin. „Mechanismus EET dále zvýšil administrativní zatížení daňových subjektů,“ dodává zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, která také připomíná, že „OECD se kriticky vyjádřila ke změnám daňového systému, které zvyšují náklady na dodržování daňových předpisů, a doporučila daňový systém zjednodušit“. Není divu, že přibývá počet zaměstnanců finanční i celní správy, kteří mají výběr DPH na starost. V letech 2014 až 2017 jich přibylo celkem 550, tedy necelá tři procenta.

S proudem byrokratické povodně

Z celého příběhu EET vyplývá jediné. Stát kontroluje stále víc údajů o daňových poplatnících, s tím přibývají byrokratické náklady pro daňovou správu, ale především pro samotné podnikatele. Efekt to má však minimální, pokud vůbec nějaký. Nelze popřít, že změny ohrozily nebo zlikvidovaly byznys tisíců podnikatelů. Zpráva kontrolního úřadu to neuvádí, podle Eurostatu však během zavádění kontrolních hlášení ubyla desetina živnostníků v maloobchodu a čtvrtina podnikatelů v pohostinství, kteří byli nahrazeni firmami s výkonnější účetní infrastrukturou. Přesto je hlavní charakteristikou celého procesu, že se nezměnilo vlastně nic, pouze přibyla povinnost častěji a vydatněji krmit byrokratickou hydru.

Není těžké kritizovat byrokracii jako takovou, protože různými kontrolami a požadavky na informace zdržuje od reálné činnosti. Nelze ji ovšem zatratit jako takovou, protože na ní stojí organizace moderních států, na jejichž služby si lidé už zvykli. Spíše je třeba hlídat, aby se samovolně a bez rozumného důvodu nerozšiřovala, protože k tomu svým obvyklým fungováním směřuje.

Bezobsažnost systému EET a v menší míře také systému kontrolních hlášení proto spočívá v tom, že jejich tvůrci nepřinesli nic nového, jen následovali přirozený sklon byrokracie k rozšiřování do dalších, dosud neobsazených oblastí. Právě v tom spočívá selhání exekutivy v časech Sobotkovy vlády, že zmíněnému nebezpečí nezabránila, naopak ho doplňovala nákladným a lživým marketingem, obsahujícím například tvrzení, že obrat v restauracích se po zavedení evidence zvýší o 100 procent. Před stejným fiaskem stojí i současná Babišova vláda, když hodlá asistovat třetí a čtvrté vlně EET, která zasáhne řádově víc živnostníků i podnikatelů.