KOMENTÁŘ
2
NOVÁ EVIDENCE
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) přišla s poměrně kuriózní zprávou. Oznámila povinnost evidence tvůrců audiovizuálního mediálního obsahu, jako ...
14:01
13:26
13:19
13:00
12:08
11:46
11:23
10:56
10:46
10:12
Směřování civilizace dost často ovlivní zapomenutí hrdinové techniky. Jeden z nich se jmenoval William English a jeho jméno by se v Echu 24 ani neobjevilo, nebýt toho, že před týdnem ve věku 91 let zemřel. „Bill“ English a jeho kolega Douglas Engelbart přitom vymysleli něco, co držel v ruce skoro každý: počítačovou myš.
V souladu se rčením „dřevní doba“ byla ta první počítačová myš opravdu vyrobena ze dřeva a manuálně zručný English ji vysoustružil podle Engelbartova nákresu. Kabel z ní ještě vystupoval opačným směrem, dole, což oběma technikům připomínalo ocásek myši. Podle toho také jejich nový vynález získal svoje jméno.
To se psal revoluční rok 1968, kdy na Západě levicově orientovaná mládež bořila staré instituce a u nás sovětské tanky drtily skromný pokus Československa o politické osamostatnění. Myš a další vybavení z dílny pánů Engelbarta a Englishe měly rozpoutat další revoluci. Méně krvavou, daleko pomalejší, zato zasahující celý svět.
V době, kdy první kurzor myši začal jezdit po blikající obrazovce, znamenalo slovo „počítač“ úplně něco jiného než dnes. Standardem byly velké počítačové sály, ve kterých technici v bílých pláštích krmili mnohatunová monstra děrnými štítky s programy. Typickým úkolem počítače bylo něco spočítat – proto se také jmenoval „počítač“. A představa, že jednoho dne se počítače rozšíří do domácností, byla absurdní. Jednak by tam pro takové mamuty, požírající elektrickou energii jako otesánci, měl málokdo vůbec místo. Jednak by to ani nedávalo smysl – má si snad běžná domácnost počítat na koleně alternativní letové dráhy k Měsíci?
Pak přišel devátý prosinec 1968 a velká prezentace, které se začalo říkat „The Mother of All Demos“, „matka všech předváděček“. Při ní ukázali pánové Engelbart a English zcela jinak pojatý počítač, který svému uživateli sloužil k nečekaným účelům. Předvedli, jak se dá na počítači upravovat text, jak se s jeho pomocí dá realizovat videokonference, jak se dá jemně ovládat v grafickém rozhraní právě pomocí myši, která si v ten den užila svoji veřejnou premiéru. Z masivního stroje, jenž hrubou silou počítal rovnice, se počítač změnil v univerzálního pomocníka, na jehož obsluhu nemusí být nutně potřeba odborně školený technik. Tahle prezentace změnila digitální svět. Někteří z lidí, kteří seděli v publiku, později dali směr vývoji, jehož výsledek nám dnes sedí na stole.
První myš vyřezaná ze dřeva se stala inspirací pro podstatně dokonalejší myši firem Apple a Microsoft. Grafické rozhraní, k jehož ovládání se myš hodila naprosto dokonale, je běžnému uživateli daleko příjemnější než starý režim příkazového řádku. Bez myši by se kancelářské balíky a internetové prohlížeče ujímaly daleko hůře, pokud vůbec. Snadno by se mohlo stát, že by domácí počítač zůstal doménou technických nadšenců podobně jako CB rádio. Syrová výpočetní síla počítače je důležitá, ale Engelbart a English té síle nasadili uzdu a posadili běžného uživatele do sedla.
Podobně jako motor znásobil naši schopnost pohybovat se po světě, znásobil osobní počítač naši schopnost získávat informace a přemýšlet o nich. Bohužel posílil i schopnost nasávat lži a polopravdy, reagovat místo přemýšlení emocemi a vztekem. Tak to chodí, všechny revoluce mají svoje záporné efekty. A informační revoluce nám přinesla takové společenské změny, že si s nimi nevíme rady dodnes.
Poslední dobou začínají klasické stolní počítače ustupovat malým a přenosným zařízením s dotykovými displeji. Je dost možné, že další generace už bude klasické PC znát jenom z muzea.
Ale stejně si oba vynálezci zaslouží, aby se na ně nezapomnělo. Vzpomeňte si na ně, až zase vezmete do ruky myš.
