KOMENTÁŘ
2
PROTESTY V IZRAELI
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v neděli odvolal ministra obrany Joava Galanta, který v sobotu vyzval k zastavení kontroverzní reformy soudnictví. ...
22:47
22:04
21:20
20:44
20:19
19:43
19:01
18:14
17:31
16:39
Představme si člověka, který přestal chodit do práce a rozhodl se na živobytí si půjčovat. Někdo by se nad takovým chováním morálně rozhořčil a označil by takového člověka za příživníka, jiný by jenom zavrtěl hlavou s tím, že se tento životní styl nemůže vyplatit. V Česku tak žijí v posledních měsících statisíce lidí. Ovšem nelze jim nic vyčítat, protože chodit do práce jim zakázal stát, případně jim to znemožnil tím, že jejich dětem zavřel školy.
Zároveň takové rodiny financuje ze sociálních dávek, případně z jiných druhů podpory, na které si půjčuje od bank a světových finančníků. Tím povýšil neodpovědné chování na společenskou normu. Morálně se rozhořčovat můžeme jedině nad státem a jeho představiteli, důsledky však pozná většina obyvatel této země.
Vláda má pro svůj zásah do lidských životů jediný argument, kterým je ochrana před koronavirem. Ovšem dnes uznává celá řada expertů i představitelů evropských vlád, že se to s utlumením ekonomického a společenského života přehnalo. Samozřejmě, nikdo zpočátku nevěděl, jak bude koronavirus nebezpečný, ovšem nejméně počátkem dubna mohla celostátní karanténa skončit. Navíc na českém případě lze prokázat, že přesouvání ekonomicky aktivních obyvatel z práce domů nezačalo teprve s příchodem koronaviru.
V prvním čtvrtletí zaznamenala Česká správa sociálního zabezpečení nejvíc případů nemocenské od prvního čtvrtletí roku 2008. Důvodem bylo zrušení třídenní karenční doby, kdy neměl nemocný na podporu právo, tedy zrušení stejného pravidla, které bylo roku 2008 slavně zavedeno. Levicoví populisté po roce 2013 postupně odbourávali i další regulace, ovšem zrušení karenční doby bylo vrcholným činem, kterým, jak ministři sami tvrdí, se konečně zabránilo přecházení nemoci. To je opravdu možné vyloučit, protože nemocných bylo o tři čtvrtiny víc než před šesti lety. Vláda tím ovšem mnohým pracovníkům umožnila útěk do nemoci, i když jim nic nechybí. Ještě jim to nenařizovala, jako v časech koronaviru, ale první krok tím směrem učinila.
Stejně jako u pomoci pro ty, kterým pracovat znemožnila karanténa vyhlášená v polovině března, si stát na vyšší nemocenskou půjčuje. Náklady na nemocenskou se hradí z pojistného, ovšem pojistné její letošní nárůst zdaleka nepokryje. Od ledna do dubna se za dávky nemocenského pojištění utratilo 15,1 miliardy korun. To je skoro o dvě miliardy víc než loni a o 3,7 miliardy víc, než se vybralo na pojistném. Ošetřovné pro rodiče, jejichž děti nemohou do školy, vyplacené v březnu a dubnu v tom hraje ještě podružnou roli, protože v tomto případě se proti loňskému roku náklady zvýšily „jen“ o 580 milionů.
Může se říci, že v této době nemá smysl o takových drobných vůbec uvažovat. Může se stát, že náklady na nemocenskou letos vyrostou meziročně o 12–15 miliard. To není tak velká částka proti tomu, o kolik stát přijde na odpouštěném pojistném a dalších daních, kde se přece jedná o stamiliardy. Přesto není úplně dobře zapomenout, že už v březnu, kdy se výpadky na výběru daní ještě nemohly projevit, byla nemocenská v deficitu 2,3 miliardy. Obdobné to bylo s důchodovým účtem, na kterém po letech přebytků vznikla za tři měsíce sekyra tři miliardy (v dubnu to bylo už osm miliard).
Náklady na rodičovský příspěvek vyrostly do března proti loňsku o 2,4 miliardy, tedy o 40 procent, i když výnos z daní, ze kterých se tento příspěvek platí, vyrostl jen o čtyři a půl procenta. Z toho je vidět, že nákladná sociální smršť v časech koronaviru nebyla pouze reakcí na epidemii. Stačilo, aby se rychleji roztočila kola populistického mechanismu, nastaveného v uplynulých letech.
Vláda přichází s ambicí, že se může stát cokoli, třeba znemožní značné části ekonomicky činných pracovat, případně jim jenom umožní nepracovat, přesto bude mít vždycky dost peněz, aby se o každého postarala. Věřme, že počítá aspoň pár měsíců dopředu.
TABU O VZNIKU COVIDU
