Generace pesimismu a úzkosti. Mladí přestali věřit, že se budou mít lépe než jejich rodiče

Sebenaplňující se proroctví fungují. Jednou ze sil, které vytáhly Západ na post nejvyspělejší civilizace světa, byla víra v budoucnost. Přesvědčení rodičů, že jejich děti se budou mít lépe. A sebevědomí dětí, že to určitě dotáhnou dál než jejich rodiče. Že je překonají a čeká je po všech stránkách lepší život. Ta víra držela rodiny i celou společnost pohromadě. Rodiče si byli tady a teď schopni hodně odříct, aby investovali do budoucnosti. To je ta odložená spotřeba (jinak se tomu dá říct investice do budoucna), kterou sociolog Max Weber považoval za jednu z hlavních ctností středních vrstev, které tradičně držely západní společnost.

Ve vrcholné formě tu víru v budoucnost představoval americký sen. Víra, že každý může dokázat cokoli, udělala z Ameriky nejúspěšnější zemi světa a globálního hegemona. Proto tam byl také mnohem menší tlak na rovnostářství. Většina lidí věřila, že to může, byť třeba během několika generací, dotáhnout z nejnižších společenských vrstev až do těch nejvyšších.

Tuhle víru Západ ztratil. Řada průzkumů i výsledků ve volbách ukazuje, že mladí lidé mají pocit, že na tak kvalitní život, jaký prožili jejich rodiče, oni sami nedosáhnou. Získávají stále častěji přesvědčení, že rodiče jim odkazují život ve společnosti, která spěje k ekologické katastrofě, společnosti s extrémní nerovností, kde úzká vrstva bohatých bere skoro všechno a na ostatní nezbývá skoro nic. A hlavně mají za to, že ta společnost je neprostupná. Nejlepší posty jsou obsazeny těmi staršími a oni se k tomu, aby mohli rozhodovat, nemohou dostat. Ti starší, kdo jim vydrancovali planetu, je tam nechtějí pustit. V různých zemích má tento příběh generačního střetu různé podoby. Nikde tomu nepodléhá většina mladších lidí. Podléhá tomu ale avantgarda, která má ve veřejném prostoru velký vliv a mnohem širší vrstvy mladých dokáže postupně, často velmi podprahově ovlivňovat. Takhle začínala většina revolucí.

Americký institut Pew Research, který patří ke špičce ve výzkumu společenských nálad v širokém spektru západních a rozvíjejících se zemí, loni v září naposledy ve své pravidelné sérii o důvěře v budoucnost položil lidem ve vybraných třinácti státech otázku: Když děti dospějí, budou na tom finančně lépe než jejich rodiče? Pew pracoval s reprezentativními vzorky pro jednotlivé země. Jen třicet procent lidí optimisticky odpovědělo, že se budou mít lépe. Šedesát procent je přesvědčeno, že na tom budou hůř.

Celý text vyšel v Týdeníku Echo, který si můžete koupit v eshopu ZDE