Nejsme žádní technokraté, náš výzkum pomáhá lidstvu, říká děkan z ČVUT

studium s budoucností

Nejsme žádní technokraté, náš výzkum pomáhá lidstvu, říká děkan z ČVUTNOVÉ
Pavel Ripka - děkan Elektrotechnické fakulty ČVUT Foto:

Foto: Jan Zatorský

1
Domov
Vojtěch Šeliga
Sdílet:

Studium elektrotechnických oborů přesahuje do ekonomiky i umění a navíc má celospolečenské dopady. „Působí u nás týmy, které zpracovávají medicínské obrázky, nebo se zabývají analýzou řeči a hledáním příznaků Parkinsonovy choroby,“ řekl v rozhovoru pro deník Echo24 děkan Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT Pavel Ripka. Ideálním adeptem pro studium na FEL je studentka osmiletého gymnázia, která nemá problém s matematikou. Fakulta studentům nabízí možnost participace na zajímavých projektech, které vyplývají z úspěšné spolupráce s průmyslem, tu studenti využijí i v profesním životě. „Absolventi dělají zajímavou práci, za kterou jsou velice dobře ohodnoceni,“ řekl Ripka.

Jak by měl vypadat ideální uchazeč pro studium na vaší fakultě?

Ideální profil je studentka gymnázia, nejlépe osmiletého. Studenti osmiletých gymnázií jsou u nás nejúspěšnější, pak následují čtyřletá gymnázia a poté ostatní střední školy. Studentku jsem zmínil proto, že jich na fakultě mnoho nemáme. Ne, že bychom je upřednostňovali při přijímacím řízení, to samozřejmě nemůžeme, ale cílíme na ně naši kampaň. Musí to být studentka, která je dobrá v matematice a měla by alespoň trochu umět anglicky, aby se ji nemusela učit úplně od začátku. Měla by být také ambiciózní.

Nízký počet studentek je dnes zřejmě problém většiny technických škol. Jaký podíl všech Vašich studentů dnes studentky tvoří?

My máme asi 10 procent studentek a 90 procent studentů. Problém s počtem studentek ale neplatí u všech technických oborů. Na jaderné fakultě mají poměr 50 na 50, na stavební fakultě je dokonce více studentek. Mnoho jich je rovněž na architektuře. Ta elektrotechnika, to je taková začarovaná popelka. Neplatí to ale celosvětově. Třeba na naší sesterské fakultě v Madridu mají 40 procent studentek.

Jakým způsobem probíhají přijímací řízení pro uchazeče?

Je potřeba se přihlásit do 30. března. Přibližně polovinu studentů přijmeme bez přijímacích zkoušek. Buď na základě výborného prospěchu na střední škole, nebo díky vítězství ve středoškolských soutěžích typu různých olympiád. Dále přijímáme i horních 10 procent podle výsledků testů Scio. Zbytek jde k přijímací zkoušce, kterou máme pouze z matematiky.

Dochází během studia k velké filtraci studentů? Jakou mají studenti šanci, že na Vaší fakultě úspěšně dostudují?

Ze všech přihlášených přijmeme asi 60 procent, z nichž přibližně 30 procent v průběhu prvního ročníku neuspěje. Jedná se převážně o studenty ze středních škol, kde není dostatek matematiky. Se studiem hodně bojují například absolventi průmyslovek. Dost studentů u nás sice skončí, ale přejde na lehčí školy. Nezvládnutí FEL tak nemusí být vždy katastrofa.

Největší překážkou je tedy zmíněná matematika?

V prvním ročníku bývá problém právě s matematikou. U informatických oborů se k tomu přidává ještě algoritmizace a programování. U elektrotechnických oborů a u kybernetiky a robotiky to je zase fyzika.

Jaký máte na fakultě počet studentů na jednoho vyučujícího?

Na naší fakultě je to asi 7 studentů na jednoho učitele. To prohlašujeme za naši komparativní výhodu, protože jsou fakulty, kde je to třeba 20 nebo 30 studentů na jednoho vyučujícího. Tam učitel například vede velké množství kvalifikačních prací. Když je pak vedoucí například 10 bakalářských prací, tak se evidentně nemůže těm studentům dostatečně věnovat.

My si to můžeme dovolit, především protože nespoléháme na státní příspěvek, který tvoří jen přibližně 25 procent našeho přijmu. U jiných fakult to bývá obráceně – 75 procent. Nemám jim to za zlé. Chápu, že třeba filozofická fakulta nemůže mít tolik příjmů z průmyslové spolupráce. Když je to porovnatelný obor, tak vždy říkáme středoškolákům, ať si o vysokých školách zjišťují právě takovéto informace, protože u nás je student vzácné zboží, kterému se všichni věnují. Snažíme se studenty například zapojit do různých výzkumných týmů. Pokud možno co nejdříve, aby nemuseli chodit nikam na brigádu.  

Spolupracujete s průmyslem. Firmy tedy zaměstnávají vaše studenty ještě při studiu?

Byli bychom neradi, kdyby si firmy vybíraly naše studenty ještě při studiu. My je chceme chránit, aby měli dostatek času na školu. Když chtějí nějakou brigádu, tak se ji snažíme obstarat v rámci fakulty, nebo u firem, které s fakultou spolupracují, o nichž víme, že jsou slušné a nebudou je přetěžovat. Ty firmy už se v poslední době chovají zodpovědněji. Případy, že firma toho studenta zatíží natolik, že skončí, se už nedějí tak často. Existují firmy, které se dobrovolně zavazují k tomu, že pokud studenta zaměstnají na částečný úvazek, tak nám o tom řeknou, abychom jim mohli případně říci, když student nestíhá.

Jak vypadá ta vaše síť spřízněných firem?

Jsou to partneři, kteří fakultu nějakým způsobem podporují, třeba stipendii pro nejlepší studenty, nebo si u fakulty objednávají nějaký vývoj či výzkum. Počet takových kontraktů roste. Za posledních sedm let se zdvojnásobil. Vloni jsme v téhle činnosti měli obrat skoro 90 milionů korun. Ty firmy již nechtějí čekat na podporu od státu, protože tu věc potřebují hned a nejsou ochotné vyplňovat nějaké formuláře. Peníze mají, tak si to jednoduše objednají od nás. To je dobrý znak toho, že to co děláme, je relevantní, protože v tuto chvíli to tvoří přibližně 10 procent našeho obratu.

Firmy tedy čekají na vaše absolventy?

Firmy se například snaží zadávat diplomové práce, nebo spolupracovat s fakultou, aby se mohly dostat ke studentům přirozeným způsobem. Na veletrzích pracovních příležitostí již totiž nacházejí spíše přebrané studenty, ne ty nejlepší. My samozřejmě chceme, aby se ti nejlepší studenti věnovali výzkumu, ale ne vždy to tak končí. Informatický průmysl již dávno pochopil, že lidi musí dobře zaplatit, jinak půjdou do bank. Elektrotechnický průmysl to pochopil teprve nedávno.

Nedostatek lidí dnes trápí takřka všechny obory. Nevnímáte to tak?

Je to pravda. Něco se dá řešit importem nebo rychlým přeškolením. Řekl bych, že spousta lidí dnes ještě dělá zbytečnou práci a mohla by se věnovat něčemu více konstruktivnímu. Nedávno jsem byl na sněmu elektrotechnické asociace, která sdružuje podniky v branži a ty v podstatě již volají po tom, že by nebylo špatné, kdyby nastala nějaká menší krize, aby se uvolnila situace na pracovním trhu. Jednoduše odvětví, ve kterých je malá přidaná hodnota, tak by měla skončit, nebo se posunout někam na východ. Ti uvolnění pracovníci by se pak naskytli těm odvětvím, která mohou nabídnout kvalifikovanější práci a slušnější platy.

Máte pocit, že je podobná situace i na trhu studentů? Nemusíte třeba v posledních letech snižovat své nároky?

Nároky nesnižujeme a za dobu mého působení, tedy za posledních sedm let, nám počet studentů klesl na polovinu. Finanční ztráta to však pro nás není. Kdybychom to měli brát čistě ekonomicky, tak výuka je pro nás při povrchním pohledu ztrátovou činností, ale protože my si potřebujeme ty studenty vychovat jako budoucí kolegy, tak by to bylo moc krátkozraké, ty počty nadále omezovat. Po jednorázovém rychlém poklesu, který nastal, když jsme znova zavedli přijímací zkoušku, se počet studentů stabilizoval. Máme jich teď kolem tří tisíc v bakalářském a magisterském studiu dohromady. Dokonce oproti loňskému roku vzrostl počet studentů zapsaných do prvního ročníku asi o 10 procent.

V mediálním prostoru se v souvislosti s Vaší fakultou v nedávné době objevoval především projekt formule. Můžete jej představit?

Formule jsou dvě, jedna je spalovací, a to je z většiny strojařská záležitost. U nás je spíše ta elektroformule. Jedná se o tým třiceti studentů, v němž je většina studentů od nás. Dále v něm jsou i strojaři či studenti z dopravní fakulty. Studenti získají báječnou zkušenost z týmové či z návrhářské práce. Jelikož nemají dostatek peněz, tak si nemohou pouze kupovat hotové moduly a ty pak pospojovat. Musejí si zkrátka nakoupit součástky a navrhnout to od začátku až do konce, shánět sponzory atd. Lidé, co prošli tím týmem, jsou vysoce žádaní a firmy se o ně perou.

Jak jako představitel technických oborů vůbec nahlížíte na humanitní obory? Považujete technické obory pro společnost za přínosnější?

Já bych si nedovolil něco takového tvrdit. Myslím si, že i humanitní obory jsou důležité. Je jenom otázka, jestli všichni ti lidé, kteří je studují, najdou uplatnění v oboru. Musí existoval nějaká kulturní inteligence, která tu společnost obohacuje, ale my pak bohužel vidíme, že absolventi některých oborů nakonec skončí na lince ve fabrice, protože zkrátka v tom daném oboru není těch pracovních příležitostí tolik. Studium jakékoliv školy každého obohatí. Naučí se jazyky, naučí se přemýšlet. Myslím si však, že to se naučí i u nás.

My dnes musíme lidi motivovat ke studiu techniky. Musíme jim ukázat, že je to zajímavé a že nejsme žádní technokraté, že se dají studovat disciplíny na pomezí umění a vědy, nebo že ta práce inženýra se nemusí dělat jen pro tu mzdu, ale že může mít nějaké přesahy a dopady. Já osobně dělám magnetické senzory, u kterých zrovna je ten přesah patrný. Například když se rozvíjí minohledačky, které slouží k odstraňování pěchotních min. Člověk poté může mít pocit, že slouží lidstvu.

Dále se u nás vyvíjejí třeba různé rehabilitační pomůcky. Působí u nás týmy, které zpracovávají medicínské obrázky, nebo se zabývají analýzou řeči a hledáním příznaků Parkinsonovy choroby. Máme tady i institut intermédií, kde studenti spolupracují na projektech s HAMU a DAMU. Nabízíme zajímavé obory na pomezí techniky a ekonomiky, obory zabývající se ekonomikou obnovitelných zdrojů, nebo bezpečností v energetice. Takovéto obory musíme více propagovat. Je rovněž na firmách, aby propagovaly, že ti lidé dělají zajímavou práci, za kterou jsou velice dobře ohodnoceni.

Čtěte také: Spikleneckým teoriím o 17. listopadu věří zklamaní a nedocenění lidé, říká historik

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články