Problém daně z mimořádného zisku tkví nejen v tom, že tím vláda porušuje slib, ale také v tom, že identifikovat mimořádné zisky je prakticky nemožné.
Foto: Shutterstock
1
Astronomům se poprvé podařilo pořídit detailní snímek hvězdy ve finálních fázích její existence, a to v galaxii mimo naši Mléčnou dráhu. Hvězda s názvem WOH ...
V debatě o zavedení daně z mimořádných zisků zaznívá jedna zásadní nepřesnost, ba dokonce lež. Začala být totiž spojována s někdejší britskou premiérkou Margaret Thatcherovou. Ta prý počátkem 80. let zdaňovala mimořádné zisky bank nebo těžebních společností.
Spojení daně s osobou „Železné lady“ – ikony konzervatismu – má vládním představitelům, zejména těm z ODS, dát argumentační munici. Až dosud se přece jakémukoli zvýšení daní úzkostlivě vyhýbali, věrni svému programu a předvolebním slibům. Když se nyní dozvědí, že sama Thatcherová daň z mimořádných zisků zavedla, zřejmě sleví ze svých zásad. Stravitelnější pak taková daň bude i pro voliče vládních stran, opět zejména ODS.
Jenže Thatcherová zdaňovala mimořádné zisky jen těch firem – bank a těžebních společností –, kterým takový zisk zajistila přímo vládní politika. Počátkem 80. let v Británii stanovovala klíčové úrokové sazby nikoli Bank of England jako dnes, ale vláda. Takže banky byly mimořádně ziskové díky vládní politice. Kabinet Margaret Thatcherové tehdy navýšil základní úrok na 17 procent, tudíž bankám otevřel nevídaný prostor k navýšení úrokových marží, a tedy ziskovosti. Část takto navýšených zisků si pak vláda vzala zpět mimořádnou daní.
Zrovna tak těžební společnosti tehdy v Británii profitovaly nad rámec běžného díky tomu, že vláda chránila jejich monopol.
V obou případech je situace odlišná oproti současnému stavu v Česku. Základní úrokové sazby nestanovuje vláda, ale na ní striktně nezávislá Česká národní banka. Tržní podmínky vládnou nejen bankovnictví, ale i těžebnímu průmyslu a energetice. Stát sice vlastní 70 procent ČEZ, ale to není důvod pro zavádění daně z mimořádného zisku. Stát si může peníze z ČEZ standardně vytáhnout už na základě nástroje, jejž má k dispozici nyní, tedy (výrazně navýšené) dividendy.
Problém daně z mimořádného zisku tkví nejen v tom, že tím vláda porušuje slib, ale také v tom, že identifikovat mimořádné zisky je prakticky nemožné. Hovoří se nyní často o tom, že energetické firmy jsou mimořádně ziskové v důsledku války a banky zase v důsledku inflace a zvyšování úrokových sazeb v podání centrálních bank.
Jenže v obou případech je takové zdůvodnění diskutabilní. To, že ceny energií půjdou nahoru, prognózovali experti už dlouho před Putinovou invazí na Ukrajinu. Dokonce také dlouho před propuknutím pandemie začátkem roku 2020. Důvodem zdražování podle nich tehdy měla být zelená transformace EU a německá Energiewende uplynulého desetiletí, tedy zejména postupné vypínání německých jaderných elektráren.
Už v minulém desetiletí mnozí podnikatelé, včetně některých českých miliardářů, sázeli na to, že ceny fosilních energií ještě porostou, navzdory – či spíše kvůli – zelené transformaci EU. Největší tuzemskou firmou loni poprvé pod dlouhé řadě let nebyla z hlediska velikosti tržeb Škoda Auto, ale Energetický a průmyslový holding. Jeho většinovým vlastníkem je Daniel Křetínský, čtvrtý nejbohatší Čech dle Forbesu.
Křetínský budoval holding řadu let. Do jaké míry je dnes jeho výkonnost odrazem podnikatelské prozíravosti a do jaké míry odráží mimořádnost doby, včetně války na Ukrajině, západních sankcí a Putinova pohrávání si s přivíráním kohoutků? Kdo to posoudí?
V tržní ekonomice objektivně neexistuje nic jako mimořádný, nebo dokonce nezasloužený zisk. Jediný zisk, který lze v tržní ekonomice označit za mimořádný – ve smyslu nezasloužený –, je ten, jenž plyne z kriminální činnosti nebo nekalého jednání typu kartelové dohody. Česko však už nyní má mechanismy k tomu, aby činnost vedoucí k takto nezaslouženým ziskům potíralo a trestalo. Není třeba zavádět opatření na způsob sektorové daně, které je svojí povahou netržní, ba socialistické. To, zda je zisk nezasloužený, v tržní ekonomice posuzují totiž zejména soudy, nikoli vláda.
Podobné je to s mimořádným zdaněním bank. Před volbami sektorovou dan na banky – a ostatně i sektorovou daň jako takovou – navrhovala ze všech relevantních stran pouze ČSSD a KSČM, tedy strany, které skončily mimo parlament. Banky objektivně těží ze zvyšování úrokových sazeb v podání České národní banky. Ta tak bojuje s inflací. Inflací, kterou jsme si však podle vládních politiků prý z velké části vyrobili doma. A sice rozhazováním předchozí Babišovy vlády. Mají tedy nyní rozhodnutím Fialovy vlády banky čelit mimořádné dani kvůli tomu, že Babišova vláda rozhazovala?
Jakmile bychom připustili, že v některých sektorech je zisk nezasloužený, otevíráme Pandořinu skříňku socialismu, protože velmi často lze najít na první poslech rozumně znějící argument, proč je v tom či onom sektoru zrovna zisk nezasloužený.
00:02
