Týdeník Echo: Co děsí premiéra, jak si věří Jiří Pospíšil a kdo je lid ohnišťových polí

Obálka nového čísla Týdeníku Echo odkazuje k analýze Petra Holuba nazvané Dvě věty auditu, které děsí Andreje Babiše. Z této aktuální události vychází i rozhovor Daniela Kaisera s předsedou TOP 09 Jiřím Pospíšilem. A Jiřího Peňáse inspirovala pražská výstava k úvaze o lidech bez domova. Vedle toho se Lenka Zlámalová zamýšlí nad inklinací západní společnosti k centrálnímu řízení společnosti (Socialismus se vrací) a Ondřej Štindl se s námi dělí o pocity, které se ho zmocnily při sledování nového filmu Pedra Almodóvara Bolest a sláva.

„Dvě věty auditu Evropské komise o dotacích Agrofertu jsou tím, co děsí premiéra Andreje Babiše a další členy vlády, „ píše Petr Holub. A pokračuje: „Najdou se na samém konci sedmdesátistránkového dokumentu. Důvody obav jsou pochopitelné. Předběžná auditní zpráva poslouží orgánům činným v trestním řízení, které začnou prověřovat, jestli odpovědní úředníci a politici neporušili při vyplácení dotací Babišovu holdingu zákon.

Podle první věty dotační žádosti Agrofertu podané po 9. únoru 2017 ,nebyly ve shodě‘ se starší ani s novou verzí finančního nařízení Evropské komise ani s českým zákonem o střetu zájmů. Podle druhé z nich měl „zrušení dotace uplatnit řídící orgán“, v tomto případě ministři průmyslu Jiří Havlíček a Tomáš Hüner nebo životního prostředí Richard Brabec. Protože ovšem Agrofert, který je dosud ovládán premiérem a dříve vicepremiérem Babišem, o dotace požádal, výběrové komise žádosti schválily a ministři je nezrušili, bude Česko platit pokutu 450 milionů korun.“

A Jiří Pospíšil v interview říká: „Tak především už třetí orgán EU říká, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Nejprve to řeklo víc než 400 poslanců Evropského parlamentu, totéž právní služba Evropské komise, toto je přímo závěr Komise, byť zatím ještě neformální. Už těžko se tedy dá tvrdit, že by to byla kampaň, kampaň, kampaň opozičních stran, které nemají program, případně novinářů, kteří nejsou ve vlastnictví Agrofertu.“

„K lidu popelnicových polí, bezdomovcům ploužícím se ulicemi velkých měst, v našem případě především Prahy, patří i lid ohnišťové kultury,“ otvírá svůj článek Jiří Peňás. Tento lid vede „trudný, nevábný a svým způsobem strašný“ život, zároveň ale život „nějakým způsobem svobodný, i když je to svoboda sebedestruktivní“. Výstavu v Muzeu hlavního města Prahy nazvanou Dýmová hora / Fire Mountain není nutno vidět dřív, než budeme číst článek, avšak po jeho přečtení na ni pravděpodobně zamíříme.