Andrej Babiš leží v popelu

Nikdo není věčný, udržet se na vrcholu stojí více sil než vrcholu dosáhnout. Lze i padnout a vstát z popela a vrcholu opět dobýt, ale těch případů není mnoho. Andrej Babiš vydržel jako zvíře, jako nezničitelné monstrum. Byl v české politice naprosto jedinečným úkazem, vydržel osm let ve vládních pozicích, z toho čtyři roky ve funkci předsedy vlády. Nakonec ohromoval vším tím, čím dokázal proklouznout, jak odkloňoval skandály za cenu ponížení, politických ústupků především vůči prezidentovi, kterému za politické přežití předával části své moci.

Souhrou okolností, těsnou prohrou ve volbách a neschopností dál hrát hru s Milošem Zemanem se nakonec připravil o moc, kterou jeho političtí soupeři bez váhání využívají. Andrej Babiš leží v popelu a dostává jednu ránu za druhou. Jeho politicko-podnikatelský komplex Agrofert se utkává s největšími problémy od jeho vstupu do politické arény. Přichází o evropské dotace, na kterých v posledních letech stavěl svůj byznys, přijde o miliardy z řepky, nikoli jako její producent, ale jako její zpracovatel na biopaliva a nakonec bude stát před soudem jako obžalovaný z dotačního podvodu za svůj nejlepší projekt Čapí hnízdo. A to je jen začátek deagrofertizace české společnosti.

Ztrácí nejen jako byznysmen, jako politik, dotýká se to i jeho mediálního impéria, které se bez injekcí státu rázem stalo nabídkou na trhu, ale také jako obžalovaný občan. Když se hroutí impérium opírající se o autoritu a sílu vůdce, padá jako domino.

Andrej Babiš není zdaleka jediný, jehož impérium je v českých zemích v potížích a bez svého lídra neví kudy kam. Vše souvisí se vším, absence stresu se projeví i na zdraví, které teď Andreje Babiše zrazuje. Politická situace vyvolaná válkou na Ukrajině mu také nehraje do karet, může Putinovu agresi odsuzovat, jak chce, ale svůj elektorát tím nezaujme, protože jeho část sice válku odsuzuje, ale stejně významná je k ní minimálně chladná.

Před klíčovými prezidentskými volbami, ve kterých je stále považován za jednoho z favoritů, ale leží v popelu. Může vstát jako fénix, ale až příliš mnoho faktorů hraje proti němu. V jeho případě se problémy nesčítají, ale násobí.

Andrej Babiš byl spolu s Tomiem Okamurou lídrem opozice. Tomio Okamura ale není schopen jako autentický politický podnikatel, v mnoha ohledech zdiskreditovaný, převzít Babišův elektorát, který s milionem propadlých hlasů zůstává neobsloužený, a zatím se nerýsuje nikdo, kdo by miliony voličů převzal.

Moc leží na ulici nejen pro prezidentské volby, ale hlavně pro ty příští parlamentní. Petru Fialovi se otvírá perspektiva dlouhého vládnutí, které mu může zkazit jen výsledek voleb prezidentských. Miloš Zeman totiž ukázal, že prezident sice nemá mnoho ústavních pravomocí, ale pokud tvrdě, nekompromisně a na hraně ústavy využívá síly přímé volby, může dosáhnout moci nečekané.

Jenže žádných silných prezidentských kandidátů nevidno. Jsou kandidáti se silným zázemím lobbistů, ale nikoli silní kandidáti jako takoví. Největší paradox je, že nejvhodnějším kandidátem by byl právě současný premiér Petr Fiala. Jenže problém je, že není nikdo, kdo by byl schopen uřídit vládní pětikoalici. V zájmu Petra Fialy tedy bude najít vlastního prezidentského kandidáta, i kdyby to mělo být až v září, jak se proslýchá, nebo se tu bude pořád vznášet přízrak fénixe z popela či jiné nevypočitatelné figury nebo loutky.