Vítáme žáky v rouškovém očistci

KOMENTÁŘ

Vítáme žáky v rouškovém očistci
Ilustrační snímek. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Každý ví, že nejdůležitějším problémem, před nímž v těchto dnech stanula česká vláda, jsou karantény uvalované na provozy jednotlivých firem, na odbory úřadů a na žáky, třídy, celé školy. Tempo, jímž se koronavirus prokousává českou společností, by za dosud platných pravidel, tak, jak je vykládají hygienické úřady, vedlo k tomu, že se v řádu dní přestane učit. Po ztraceném druhém pololetí na jaře vláda přirozeně nechce, aby se situace opakovala. Právě tak jako pokus vyhnout se umrtvení výuky musíme číst i to, k čemu včera dospěla Rada vlády pro zdravotní rizika.

Tam, kde hygiena u výskytu koronaviru ve třídě bude moci konstatovat, že všichni byli zarouškovaní, respektive zarespirátorovaní, se na třídu žádná plošná karanténa uvalovat nebude. Fakticky tu vládní orgány školy vybízí k tomu, ať dětem zavedou povinnost mít roušku i během výuky. A pro školy, kde převažuje vůle učit fyzicky i v době covidí, to může být způsob, jak se vyhnout bezprostřednímu kolapsu výuky.
 
 
Než škola přes počítač je lepší všechno ostatní a při představě kolapsu výuky můžeme po včerejšku cítit jistou úlevu. Až na to, že to nebude žádná úleva pro děti, naopak. Dětem s rouškou po celou dobu výuky, tedy minimálně čtyři hodiny mezi začátkem školy ráno a obědem, během jehož konzumace si ji teprve budou smět sundat, z učení uděláme očistec. A nic na tom nemění skutečnost, že v některých zemích Evropy se toto mučení občánků už praktikuje (pokud je autorovi známo, prvenství aspoň v Evropě si nese německé Severní Porýní Vestfálsko).

Jaký jiný důvod než celkovou hysterii, z níž není lehké vystoupit, mohou mít roušky za stávajícího stavu vědeckého poznání? Ten říká, že děti novým koronavirem téměř nejsou ohroženy, poněvadž infekci prodělávají s nulovými nebo velmi lehkými příznaky. Jistě, smyslem karantén ve školách je zamezit tomu, aby děti nákazu roznášely mezi dospělými. Ale existují případystudie, nikoliv české, z nichž se předběžně a přitom se značnou dávkou jistoty dá vyvodit, že děti koronavirus téměř nepřenášejí na dospělé.
 
Už v dubnu vešel ve známost případ z Francie, kde devítiletý chlapec s nízkou náloží viru, pro jeho věk typickou, kupodivu nenakazil nikoho ze 172 vytrasovaných lidí, kteří se kolem něho v jeho inkubační době vyskytli. Nenakazil ani vlastní dva sourozence.
 
Na německého virologa Christiana Drostena, který zásadně ovlivňuje postup Angely Merkelové v  pandemii , se snesla mohutná vědecká kritika za studii, v níž na jaře došel k  závěru, že děti přenášejí nákazu stejně jako dospělí.
 
Nic z toho jako kdyby k tvůrcům české školské politiky nedolehlo nebo jako kdyby je to nezajímalo. Hlas ředitele motolské nemocnice Miloslava Ludvíka, který žádá, aby ÚZIS zjistil, za kolik covidu v České republice mohou děti, je hlas volajícího na poušti. Možná se takový údaj při současné úrovni trasování přesně zjistit nedá, proč se ale nepokusit aspoň o hrubý odhad? Představa dětí, jak sedí ve třídě s víc a víc zapařenou rouškou, dětí, které kolem sebe už nemají kamarády, ale spoustu malých humanoidů, taková představa by všechny zodpovědné osoby měla z jejich zvláštního nedostatku zvídavosti rychle probrat.
×

Podobné články