OF a jeho chyby po třiceti letech

Těch výročních textů už bylo hodně, hranice "přezabití" překročena. Ale jeden si ještě neodpustím. Včera uplynulo třicet let od vzniku Občanského fóra, pod jehož hlavičkou revoluce probíhala jeho rozesmáté logo se stalo jedním ze symbolů převratu. Zároveň to bylo uskupení, jehož chyby se českou politikou, respektive tou její částí, která má k listopadu 89 nejsilnější vazbu, táhnou až do dneška. Nejdřív ale k těm chybám porevolučních let jaksi obecně. Samozřejmě jich bylo hodně a některé dost vážné a dlouhodobými důsledky. Zpětné hodnocení je ale v něčem zkreslující, porovnává se v nich něco uskutečněného s alternativami, které realizovány nebyly, tudíž existují jenom v podobě ideálu, na jehož chyby nikdy nedošlo, a proto musí ve srovnání s ušmudlanou skutečností vždycky vyhrát.

A chyby Občanského fóra byly jistým způsobem logické. V odporu proti odcházející totalitě se spojily politicky i jinak různorodé síly, které se musely spojit do nějakého většího celku, který byl někdy prezentovaný jako provizorní - po dosažení toho nejzákladnějšího se rozdělí a místo něj nastoupí regulérní politika, jenomže ta všeobjímající koalice projevovala větší setrvačnost než bylo zdrávo. Souviselo to také s její na odiv stavěnou nechutí vůči politickému stranictví ("Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny"), opět se to dá pochopit - po desetiletích nadvlády členů té správné strany, mohlo takové heslo znít inspirativně, svobodně. Jenomže strany mají svoje výhody, třeba nějakou hierarchii, pevně dané členství, které nemusejí být jenom nástrojem diktátu vedení, ale také mechanismem, který "ty nahoře" vede k nějaké odpovědnosti vůči lidem dole a vůbec ke komunikaci. Strana v tomhle vidění působila jako institucionalizovaná nuda a straníci jako lidé nejenom nudní, ale taky omezení, ochotní nechat si diktovat. Nic pro čerstvě osvobozené Čechoslováky. Jenomže sama politika je často dost nudná a vyžaduje lidi schopné strávit hodně času na schůzích a jednáních, lidi, jejichž ambicí je mimo jiné taky tohle - jiní v tomhle světě mohou vydržet jenom těžko.

Proti tomu Občanské fórum stavělo koncept výrazných osobností, které nějak "vyvzlínají" jeho neurčitou strukturou, díky jejich morálním kvalitám bude politika čistá a díky schopnosti nadřadit zájem celku svému osobnímu budou schopni - navzdory ideologické různosti - dospět k všeobecně prospěšným řešením. Tohle naivní vnímání politiky ovšem upozaďovalo skutečnost, že voliči mohou mít taky nějaké názory, a že chtějí volit lidi, kteří jim svými postoji budou nějak blízcí. Na prvních dvou místech kandidátky OF v Praze byli v prvních svobodných volbách Václav Benda a Petr Uhl, jistě úctyhodní mužové, kteří si ale ve svých politických názorech byli tak daleko, jak je to v demokracii možné. Volič je ale musel volit jaksi v balíčku s důvěrou, že si to mezi sebou nějak vyříkají... Tohle antistranictví Občanského fóra pak vedlo k nástupu zaťatého stranictví, často chápaného jako prosazování nikoli idejí ale konkrétních osob. Dědictví obojího je v téhle zemi živé dodnes. Ta část politicky angažované veřejnosti, která se k odkazu revoluce, OF, Václava Havla nejvýrazněji hlásí, nemá konkurenci v pořádání trochu retro veselic, jako kdyby se ale aktivně bránila myšlence, že by jednou pro změnu mohla zkusit něco vyhrát.

Další texty komentátora Ondřeje Štindla najdete zde.