Macron je nejsilnější figura krizové Evropy. Nespojují nás sympatie, ale zájmy

Emmanuel Macron se v neděli stal nejúspěšnějším politikem páté republiky. Jako vůbec první prezident obhájil v přímé volbě mandát poté, co s vládou své vlastní strany nesl odpovědnost za všechno, co se za těch pět let ve Francii dělo. Nešlo se na nikoho vymluvit.

Na rozdíl od svých předchůdců – socialisty Francoise Mitterranda a republikána Jacquesa Chiraca, kteří uhájili druhé mandáty, nezažil kohabitaci, tedy konstelaci, kdy prezident vládne s opozičním kabinetem vzešlým z následných parlamentních voleb. Mitterrand i Chirac si mohli v kampaních umýt ruce a říct: Chtěli jsme to udělat, ale nemohli jsme. Opoziční vláda nám to nedovolila. Generál de Gaulle nebyl v roce 1965 zvolen v přímé volbě. Macron je tím prvním, kdo dokázal obhájit kompletní vládnutí.

Bylo to defenzivní vítězství s nejnižší volební účastí od roku 1969. Namísto běžných 80 přišlo jen necelých 72 procent. Všechny průzkumy ukazovaly, že Macrona, který v roce 2017 dokázal rozbořit celý systém stranické politiky, tentokrát Francouzi volí jako nejmenší zlo. Politický chameleon, který má na máloco pevný názor a zručně manévruje zleva doprava, nakonec nenašel konkurenci. Francouzi se na něj zlobí. Mají ho dost. Vyčítají mu povýšenost, aroganci. Ale lepší nabídka nebyla.

Jaký bude Macron, model 2.0? A jak bude jeho politika ladit s našimi zájmy? Kde se s Macronem potkáme a kde na sebe naopak narazíme?

Celý text Lenky Zlámalové si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od čtvrtku v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.