Začít se bát utrácet? Lidé by se tím střelili do nohy, myslí si ekonomové

Češi stojí před složitou otázkou, zda v nastalých ekonomických problémech raději utrácet a tím podpořit co nejrychlejší obnovu ekonomiky, nebo spoléhat sami na sebe a šetřit si na nadcházející krušné časy. Druhou variantu lidem radí například bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), ekonomové však varují, že takovéto výzvy od politika mohou způsobit mezi lidmi paniku, která krizi prohloubí. Kalousek vyzýval k šetření ještě jako ministr financí během minulé krize po roce 2008, což podle ekonomů vedlo k prodloužení recese v České republice.

„To je konzistence Miroslava Kalouska, protože už v době, kdy byl ministr financí, také to byla krizová doba, tak ta vláda se chovala trochu v rozporu s makroekonomickou teorií. Také ordinovala šetření, snažila se snižovat výdaje státního rozpočtu, což tedy vedlo k tomu, že se naše země zadlužovala o něco pomaleji, ale měli jsme pak recesi i v době, kdy okolní státy už rostly. Ukazuje se, že ta současná vláda se vydává jiným směrem, volí jinou hospodářskou strategii, kdy v krizi výrazně navyšuje výdaje státu a chce podpořit útraty a zvýšit spotřebu, což se ukazuje na růstu vládních výdajů. Je tedy snahou, aby se hospodářství nastartovalo, byť za cenu, že ten dluh bude růst rychleji,“ řekl pro Echo24 ekonom BHS Štěpán Křeček.

Paradox úspor

Pokud nyní začne podstatná část národa šetřit, dostaví se podle ekonoma Lukáše Kovandy jev známý jako „paradox úspor“. Z hlediska jednotlivce se sice může zdát prozíravé v ekonomicky náročném čase spořit a omezit výdaje. Představme si ovšem, že to udělá podstatná část jednotlivců v dané zemi. Představme si třeba, že miliony dospělých Čechů najednou začnou spořit. Omezí tedy své útraty v restauracích, nákupy oblečení v obchodech, v létě nepojedou do wellness hotelu na Lipně či v Beskydech, ale zůstanou doma,“ vysvětlil Kovanda pro Echo24.

Restauracím se v takovém případě podle Kovandy propadne odbyt, budou muset propustit personál a nakonec zavřít. „Číšníci a kuchaři skončí na úřadu práce, stejně jako pan provozovatel. Bude je teď tedy platit daňový poplatník v podobě sociálních dávek – a na dluh, který bude muset být nakonec zaplacen třeba vyššími daněmi. Podobně skončí personál onoho wellness hotelu nebo majitelka krámku s oděvy. Třeba právě ten kuchař nebo ta majitelka obchůdku s oděvy přitom patří k těm, kteří uposlechli radu a začali šetřit. A třeba k tomu nabádali i jiné, kolegy v práci či příbuzné,“ popsal ekonom možný vývoj v případě hromadného šetření obyvatelstva.

„Střelili se tím do nohy. Klesl jim odbyt a skončili bez práce. Mají sice úspory, ale protože jsou bez práce, rychle se jim zase rozpustí. Nakonec dopadnou hůře, než pokud by dál utráceli a udrželi si práci. Tak to prostě vypadá, když se kola ekonomiky přestanou točit kvůli ‚dobře míněné radě‘ – tak to prostě vypadá, když nastane paradox úspor, klíčový odkaz Velké hospodářské krize 30. let ekonomické teorii,“ dodal.

Z pohledu hospodářství je potřeba, aby lidé utráceli

Podle ekonoma Štěpána Křečka je z mikroekonomického hlediska logické, že by lidé měli myslet především na své rodinné rozpočty. Z pohledu celkového hospodářství je však potřeba utrácet. „Tady je potřeba vnímat dvě roviny toho problému. Jedna je mikroúroveň z pohledu domácností a rodin, tam je určitě na místě mít nějakou finanční rezervu, protože jdeme do období, kdy hrozí růst nezaměstnanosti a celá řada lidí se může potýkat s výpadky příjmů, takže v takové době se jistě vyplatí mít nějaké peníze bokem, které je možné užít, když půjde do nejhoršího. Ale samozřejmě když to pak vezmeme z toho makro pohledu celého hospodářství, tak by bylo nejlepší, kdyby lidé moc nešetřili a spíše ty peníze začali do té ekonomiky pouštět, aby společnosti, které měly výrazně snížené tržby, nebo musely mít zavřeno, tak aby to mohly dohnat a zvýšily se jim obraty,“ řekl pro Echo24.

Obecně by se politici měli snažit tu situaci spíše uklidnit. Výroky by měly být co nejméně emocionální, ale naopak co nejvíce racionální. „Někde jsou větší nebo menší sklony k pesimismu. V našem regionu se ta ‚blbá nálada‘ šíří a drží lépe než třeba v anglosaských zemích. Vláda má proti tomu vystupovat. Některé dopady jsou z hlediska psychologie větší, proto je potřeba být opatrný při tom vyzývání k šetření, aby se to nepřehnalo na druhou stranu,“ uvedl pro Echo24 Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T BANKY.

Politici nemají šířit paniku, ale nemají také lhát, že se nic neděje

Podle ekonomického experta ODS Jana Skopečka by politici měli najít střední cestu. Neměli by ani strašit, ale zároveň by neměli mazat lidem med kolem pusy, že se nic neděje. „Politici určitě nemají šířit paniku a vydávat katastrofické předpovědi, které mají sebenaplňující charakter. Ale stejná chyba by byl opačný extrém, tedy lhát lidem do očí a tvrdit, že se vlastně nic neděje a přesto, že vláda vypla půl ekonomiky, přestali jsme pracovat a vydělávat, tak si budeme moci žít naprosto stejně jako v minulosti. To možná naznačuje vláda, ale je to nezodpovědná lež, kterou snad prokouknou i malé děti. Je zřejmé, že řada podnikatelů a firem bude mít své potíže, někteří bohužel skončí, bude menší jistota práce, nebude tolik prostředků na mzdy, mohou růst náklady i ceny leckterých produktů a služeb,“ řekl Skopeček pro Echo24.

„V takových dobách je dobré si šetřit na možné potíže a některé výdaje, které nejsou nezbytné, přehodnotit. V tomto má kolega Kalousek pravdu. Nikdo si nepřejeme vlnu exekucí a osobních bankrotů. Ale myslím, že to většina firem i lidí chápe. Až na vládu, ta se nerozpakuje nás zadlužit na generace dopředu. Je to strašné, cenu za tuto vládu nemehel neschopných si určit v rozpočtu priority a ostatní si odepřít, budou platit naše děti,“ dodal.