„Konzervativci nerozumějí lidem, kteří je volí“

BRITSKÝ POLITOLOG GOODWIN

„Konzervativci nerozumějí lidem, kteří je volí“
Matthew Goodwin (1981) je politolog, učí na University of Kent a působí též jako politický konzultant a průzkumník veřejného mínění. Foto: Profimedia.cz
1
Týdeník

Martin Weiss

Britští konzervativci ve volbách v roce 2019 získali největší většinu od dob Margaret Thatcherové, od té doby v rychlém sledu vystřídali několik premiérů a letos na podzim pro změnu poklesli na nejnižší hodnotu v historii britských volebních průzkumů. O tom, co se s britskými voliči děje, hovoříme s britským politologem Matthewem Goodwinem.

Počet lidí, kteří nyní podle průzkumů považují brexit za špatné rozhodnutí, stoupá. Co to znamená pro politiku?

Dnes 50 procent lidí říká, že brexit byl špatné rozhodnutí, zejména lidé pod čtyřicet. Někteří si teď spojili současnou inflaci a růst cen energie nikoli s globálními událostmi, ale s brexitem. Tento trend je důležitý nejen pro Konzervativní stranu, ale i pro britskou unii, pro Spojené království. Jak víme, referendum unii rozdělilo, Skotsko hlasovalo proti brexitu, Wales a Anglie mimo Londýn hlasovaly pro něj, Severní Irsko proti. Takže jak nadšení pro brexit vyprchává, napětí v rámci unie se zostřuje. Až budeme mít, pravděpodobně v roce 2024, další volby, budou tyto průzkumy asi používány k požadavku na druhé referendum do konce desetiletí. Ne že bych já osobně o to stál, ale myslím si, že politika brexitu ještě není uzavřena.

Hodně jste psal o nových voličích, které Boris Johnson získal pro konzervativce, ale pak jejich důvěru prošustroval. Můžete popsat, co to je ten „realignment“ (česky přeskupení), o kterém píšete?

Boris Johnson a Konzervativní strana vystihli přesun loajality britských voličů po brexitu tak, že zaznamenali, že většina země chtěla změnit politické a ekonomické uspořádání, které v Británii dominovalo padesát let. To uspořádání je vymezené kulturním liberalismem a ekonomickým liberalismem, řekněme liberálním konsenzem. Stále víc lidí si začalo uvědomovat, že politický projekt, který sledují vládnoucí elity, není projekt, který by oni chtěli podporovat. Brexit se stal pro ně východiskem. Chtěli získat zpět státní suverenitu a chtěli snížit imigraci. Především v těchto dvou otázkách chtěli ten konsenzus nabourat. Po referendu to Theresa Mayová i Boris Johnson akceptovali. Slíbili, ústy Mayové, že „brexit znamená brexit“, slovy Johnsona, že „brexit dokončíme“, a že zreformují imigrační systém. To jim přineslo voliče, kteří byli zásadně jiní než ti, kteří volili Davida Camerona. Byli méně vzdělaní, starší, víc z dělnických vrstev. Kulturně byli konzervativní.

Jak na to vedení strany reagovalo?

Když se konzervativní voličstvo proměnilo, muselo se mu dát to, co žádalo. A tady začala Konzervativní strana scházet z cesty, protože většina poslanců jsou v zásadě ekonomičtí a kulturní liberálové, zatímco většina jejich voličů jsou kulturně konzervativní a v ekonomice jsou dost pro státní zásahy. To se projevilo v Johnsonově migrační politice, jež byla mnohem liberálnější, než si tito voliči přáli. Projevilo se to v Johnsonově strategii toho, čemu se začalo v britské politice říkat „levelling up“, tedy narovnání rozdílů mezi Londýnem a jihovýchodní Anglií a zbytkem země. Johnson pro to vlastně nikdy žádnou strategii nevytvořil. A projevilo se to v neochotě konzervativních lídrů jít do konfliktu s evropskou justicí, s Evropským soudem pro lidská práva, pokud jde o řešení krize s migrantskými čluny v Lamanšském průlivu. Konzervativní elity nebyly ochotné být v tomto konzervativní a splnit sliby dané voličům. Počátkem roku 2021 už řada těchto voličů konzervativce opouštěla. Tento trend akceleroval Johnsonův skandál s večírkem v Downing Street a pak jeho nahrazení Liz Trussovou, jež se vrátila k představě Británie, které říkám „Davos nad Temží“. Tedy deregulace, vysoká imigrace, hyperglobalizace. Většina voličů na to řekla Děkuji, nechci, tohle není to, kvůli čemu jsme hlasovali pro brexit. Takže když se zhroutila podpora Konzervativní strany v průzkumech – podle mého průzkumu na 14 procent, což je nejnižší podpora konzervativců v historii britských průzkumů –, konzervativní poslanci se na ně podívali, podívali se na Liz Trussovou a řekli, že musí jít. Jen si připomeňme, co byl první návrh, se kterým Trussová přišla. Zrušení stropu na bonusy bankéřů. Její druhý návrh bylo zrušení nejvyššího daňového pásma daně z příjmu pro lidi vydělávající přes sto padesát tisíc liber ročně. Dále podporovala obchodní dohodu s Indií v podobě, jež povzbuzovala vyšší migraci z Indie do Británie. To je opak toho, co 90 procent lidí, kteří hlasovali pro brexit, chtělo. Pro ně šlo o radikální projekt v tradici britského „One nation“ konzervatismu (dbá na sociální soudržnost a organický vývoj; volnotržní ideologie Thatcherové stála vůči němu v opozici – pozn. red.). A to Liz Trussová nechápala.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Matthew Goodwin (1981) je politolog, učí na University of Kent a působí též jako politický konzultant a průzkumník veřejného mínění. Napsal několik knih a studií o populismu a radikální pravici v Británii i v Evropě. Byl jedním z mála politologů, kteří upozorňovali, že referendum o brexitu může dopadnout pro odchod. V posledních letech silně kritizuje atmosféru omezování svobody projevu a názorů na britských univerzitách. Do Prahy přijel na pozvání Pražského centra pro transatlantické vztahy Institutu CEVRO. Nebyl tu poprvé – před dvaceti lety studoval jeden semestr na Univerzitě Palackého v Olomouci.