Omezit víceletá gymnázia je špatně. Je jich ale velké množství, říká Růžička

Omezit víceletá gymnázia je špatně. Je jich ale velké množství, říká RůžičkaROZHOVOR SE SENÁTOREM
Jiří Růžička, místopředseda Senátu a dlouholetý pedagog Foto: Jan Zatorsky
Domov

BUDOUCNOST VZDĚLÁVÁNÍ

Ladislav Šustr

Původní myšlenka brát nadané děti na osmiletá gymnázia devalvovala, přesto by nemělo docházet k jejich omezování. Myslí si to Jiří Růžička, který je místopředsedou Senátu a dlouholetým pedagogem a ředitelem pražského Gymnázia Jana Keplera. Reaguje tak na záměr ministra školství Roberta Plagy omezit do roku 2030 víceletá gymnázia a naopak spíše zkvalitnit výuku na druhém stupni základních škol.

Ministr Plaga představil strategii vzdělávací politiky do roku 2030+, kde jsou představené priority a cíle. Jedním z nich je i zkvalitnit výuku a posílit možnost individualizace na druhém stupni základních škol, kterým by se mělo zajistit kvalitní vzdělání a došlo by ke snížení selektivity z důvodu dřívějšího odchodu dětí na víceletá gymnázia. Co na to jako dlouholetý pedagog víceletého gymnázia říkáte?

Když tým pana ministra poprvé předložil materiál k připomínkám, tak se často mluvilo o nerovnosti, která je jistě něco, co by nám nemělo být lhostejné. Zároveň se také hovořilo o nerovnosti zejména slabších dětí ze sociálně horších prostředí a regionů. Z mého pohledu se to pak naštěstí posunulo a začala se více řešit individualizovaná výuka. To znamená vyjít vstříc nejenom studentům s horšími podmínkami, ale také vyjít vstříc těm, kteří jsou talentovaní a nadaní. Podle mého je individualizací myšleno, že bychom se měli věnovat každému natolik, abychom z něj dostali to nejlepší.

Z tohoto pohledu se domnívám, že tato země si musí svých talentů vážit a pěstovat je. Proto jsme v roce 1990 založili na naší škole osmileté gymnázium, které mělo poskytnout mimořádnou příležitost pro mimořádné děti. Původní myšlenku stále držíme a bereme pouze jednu třídu každý rok po osmadvaceti studentech. Jsme si jisti, že dokážeme vytipovat talentované a nadějné děti, které můžeme dále rozvíjet a dostatečně se jim věnovat. Bohužel, z mnoha pohledů tato myšlenka devalvovala.

Asi každý zná příběh nějakého rodiče, kteří velmi dbají u svých dětí na prvním stupni, aby se speciálně připravovaly na přijímačky na víceletá gymnázia. Podstupují různé testy a ve výsledku z toho je tlak rodičů na děti, které potom mohou při studiu totálně vyhořet. Není naopak tato strategie omezovat víceletá gymnázia správným krokem?

Odpovím na příkladu. Máme jednu třídu osmiletého gymnázia a tři třídy čtyřletého gymnázia. Každoročně se k nám asi 30 procent studentů hlásí na čtyřleté gymnázium z kvart jiných osmiletých gymnázií. Znamená to, že nejsou na svých školách úplně spokojení. Jestli nám po kvartě za těch 28 let odešlo 10 – 15 lidí dohromady, tak je to moc. Proč to ale říkám. Myšlenka vybírat opravdu nadané děti devalvovala, i když se to začíná v poslední době napravovat. Ne všude se tuto myšlenku podařilo naplnit. Navíc se z toho stává prestižní záležitost spíše rodičů, k tomu se zavedl institut jednotných testů, které podporují drcení se učiva. Nemůžeme se tedy divit, že děti ve školách selhávají, nerozvíjejí svůj talent a ve výsledku chtějí v kvartě odejít či přejít na jiný typ studia. Za mě je to jasné, pěstujme talenty, držme si je, ale dělejme i jiné věci. Talent se dá rozvíjet i na základní škole, když se k němu přistupuje zodpovědně. Nelze říci dopředu, omezme gymnázia. To je špatně a myslím si, že je to naprosto politicky neprůchodné.

Pokud ale zjednoduším vaši předchozí odpověď, tak se domníváte, že osmiletých gymnázií je velké množství.

Je jich hodně. Celostátně je průměr žáků, kteří nastupují na osmiletá gymnázia pod deseti procenty žáků 5. tříd, což je správný poměr. Vysoký poměr dětí, které odcházejí na víceletá gymnázia, se udržel pouze ve velkých městech, zejména v Praze. Je otázka, zda zrovna v Praze to není pochopitelné. Je to centrum ekonomické, vědecké, kulturní, společenské…

Pokud si vezmeme absolventy z osmiletých gymnázií, jako například u vás, tak mají poté všichni odpovídající pracovní uplatnění? Nevím, jestli dráhu svých studentů dále sledujete, ale nestávají se z nich profesionální studenti, kteří se na výbornou naučí jakoukoliv látku, ale mají problémy ji přetavit i v něco hodnotného?

To strašně záleží na tom, jak postavíte nejen osmileté, ale i jakékoliv studium. V našem školním vzdělávacím programu jsme vsadili na možnost individualizace studia a posilování toho, co je ve studentech dobré. Mohou si tak zvolit rozšiřující matematiku, či děláme matematiku podle úrovní napříč celým ročníkem. Podobně individualizovaně postupujeme i při výuce jazyků. Naším pilířem je dát studentům svobodné rozhodnutí a možnost se někam zařadit. Výsledkem je, že z letošních 110 maturantů jich 92 přineslo certifikát o vykonání mezinárodní zkoušky z cizího jazyka.

Díky tomuto rozdělení může každý směřovat někam a nám je pak jedno, jestli mají povinně 3 hodiny angličtiny a zvolí si k tomu dva semináře a má poté rázem 7 hodin cizího jazyka. Je to pouze na nich. Letos přineslo více než 20 studentů certifikát C2 z cizího jazyka, což je už profesionální úroveň. Z matematiky, která se donekonečna skloňuje, dobrovolně maturovalo přes 80 lidí s průměrným výsledkem 82 procent. Myslím si, že je to dané tím, že studenti mohou své zájmy individualizovat a posilovat jejich dobré směřování. Obecně mi na výuce vadí, že se snažíme najít společný šedý průměr místo zářivých špiček.

Ptal jsem se ale na jejich uplatnění, zda naučené věci zhodnotí.

Jestli má někdo v 18 letech certifikát z cizího jazyka na úrovni C2, tak to není nic nadrceného. Prostě to nepochybně umí použít. Samozřejmě, že studenty poté sledujeme, kam se hlásí a na jaké obory. Nevíme explicitně, co poté dělají a jak školy dostudují. Jelikož se ale se svými studenty setkávám, tak mám představu. V posledním ročníku osmiletého gymnázia ale vidím řadu studentů, kteří odcházejí studovat na nejprestižnější školy do zahraničí, jako jsou Imperial College, UCL nebo Cambridge. Opravdu o ně strach nemám. Musíte jim k vědomostem a k možnosti výběru přidat i rozvoj osobnosti. Obávám se, že i toto se na našich školách zanedbává.

Pokud se vrátím ke strategii 2030+, kde chceme posílit druhý stupeň základních škol a tím vyřešit i odchod dětí na osmileté gymnázia. Je to možné dokázat během deseti let? Není to tedy takové spíše zbožné přání?

Určitě je to zbožné přání. Řekl bych ale, že podobných návrhů jsou mraky. Přesto je nynější strategie postavena na dobrých základních kamenech. Je to spíše záměr a nyní musí přijít strategie, co a kdy pro to musíme udělat. Ministr Plaga nám na politické vzdělávací platformě slíbil, že to do podzimu bude mít připravené.

 

Související články