Američan svrhl Rusa z trůnu. Významná bitva studené války

TENKRÁT V REYKJAVÍKU

Američan svrhl Rusa z trůnu. Významná bitva studené války
Robert Fischer, mistr světa v šachu v letech 1972–1975. Foto: Profimedia.cz
2
Svět

Jaromír Slomek

Když v roce 1969 v zápase o titul mistra světa v šachu poráží ruský velmistr velmistra arménského, zajímá sovětský duel leda šachisty. Když se však o tři roky později probojuje k „šachovému trůnu“ Američan Robert Fischer, přitáhne „zápas století“, jak se mu na Západě začne říkat ještě před jeho začátkem, pozornost celého světa. Nejen šachového. Má-li kdo šanci narušit sovětskou hegemonii v této subkultuře, je to právě zázračné dítě z Chicaga.

V úterý 11. července 1972 usedá v Reykjavíku k šachovému stolku mistr světa Boris Spasskij (35). Je na vrcholu sil a proti Fischerovi (29) si věří. Znají se dlouho, v turnajích už se několikrát utkali, Fischer nikdy nevyhrál. Hlavní rozhodčí zápasu Lothar Schmid (z NSR, jak se tehdy v českém tisku s pošetilou důsledností píše; teprve v prosinci 1973 při oficiální pražské návštěvě kancléře Willyho Brandta si i v Rudém právu vzpomenou, že ta země se vlastně jmenuje Spolková republika Německo), vydavatel knih Karla Maye a prý i spisovatelův příbuzný, spouští v ohlášeném čase dvouciferníkové hodiny; je německy akurátní, ač šampionův vyzývatel v sále dosud není. Přijde vůbec? Místo utkání se složitě domlouvalo, už ohlášený termín se posunul. Fischer měl připomínky k tomu i onomu, k finanční prémii, ke kamerám, k hluku v sále, k osvětlení…

Sovětský „šachový gentleman“ tak zní dobové klišé, omílané českými publicisty do omrzení hraje v první partii s bílými figurami. Učiní tah dámským pěšcem (d2–d4), povstane a zvolna odkráčí stranou k rozhodčímu, snad se chce zeptat, co je s Fischerem. Vtom to v řadách diváků zahučí: na scénu vchází enfant terrible světového šachu, poněkud klátivým krokem zamíří ke svému pohodlnému kancelářskému křeslu (letecky si ho dal dopravit z USA, už mu přineslo štěstí, odehrál v něm vítězný zápas s Petrosjanem, otvírající cestu ke Spasskému), usměje se na soupeře, jenž se mezitím rychle vrátil na své místo, podá mu pravici, levou ruku přitom nevytáhne z kapsy kalhot. Usedá a zírá na bílé figury s postoupivším pěšcem, jako by byl prvním soupeřovým tahem zaskočen. To je jen póza, na zápas se dokonale připravil, i fyzicky, pečlivě si zanalyzoval tři sta padesát partií Spasského z jeho velmistrovské kariéry.

Celý text Jaromíra Slomka si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.