S důrazem na vnitřní komfort

Jaguar XE je v půlce životního cyklu. Aby se v německé a italské konkurenci lépe prosadil, dočkal se faceliftu, který se dotkl zejména interiéru.

Zřejmě se shodneme, když řekneme, že z hlediska designu exteriéru nebylo na XE co vylepšovat. Elegantní sedan se sportovním šmrncem vypadá k světu i po šesti letech na trhu, takže není překvapivé, že facelift pouze lehce pozměnil klasické záležitosti – nárazníky a LED světla. Uvnitř ale došlo k modernizaci mnohem výraznější – po vzoru bratrského Land Roveru bylo do XE naroubováno řešení info a zábavního systému se dvěma obrazovkami na středovém tunelu (ta spodní je za příplatek). Oproti předchozímu systému je to rozhodně posun vpřed, zaznamenali jsme pouze menší zádrhele z hlediska intuitivnosti. Další nové prvky jsou velmi příjemné – nový volant, materiály (měkčené plasty, dýhy a jiné dveřní lišty), praktičtější odkládací prostory – to vše působí luxusněji než dosud. Do interiéru se prostě posadíte s očekáváním všeho dalšího.

Jednou ze specialitek je příplatkové zpětné zrcátko ClearSight, které je vlastně digitální obrazovkou, promítající obraz ze zadní kamery. Díky tomu řidič krásně vidí za sebe, i když vzadu někdo sedí. Mezi další vylepšení patří modernější head-up displej nebo bezdrátové nabíjení telefonu. Interiér Jaguaru působí skutečně dostatečně luxusně a honosně, pochvalu zaslouží i kvalita zpracování. Sedadla jsou ve své třídě víceméně běžná, tuhá, s průměrným vedením sedadlem, ale kupodivu velmi vysokou úrovní komfortu.

V rámci faceliftu Jaguar zúžil možnosti výběru motorů – prakticky vyřadil ty, které se neprodávaly. Bohužel to znamená i to, že byla ukončena nabídka sportovně orientované a velmi povedené verze S, poháněné třílitrem V6 s kompresorem. Dneska už si v XE koupíte pouze dvoulitry. Naftu reprezentuje mdlý čtyřválec D180 s výkonem 180 k, který není ničím výjimečný. Má slabou chuť do otáček, o nepříliš přesvědčivý zátah se postaral i fakt, že testovaná verze byla navíc vybavena i pohonem všech kol a celkovou hmotností atakovala nelichotivou hodnotu 1,8 tuny. Zvuk motoru je taktéž celkem klapavý (ovšem pouze zvenku, uvnitř je ticho), což jen dokresluje celkově nudný dojem, kterým působí. Spotřeba kolem 7 litrů na 100 km je taktéž běžná, ničím nepřekvapivá. Zajímavější jsou benzinové varianty, podle zkušeností můžeme zájemcům o „sportovní“ sedan od Jaguaru doporučit verzi P250 nebo P300 o výkonu 300 k. Sice jde také o dvoulitr, ale našlápnutý.

Kromě pocitů vnitřní pohody Jaguar přesvědčil hlavně jízdním komfortem. I přes vysokou hmotnost a velká kola nepůsobil příliš těžkopádně, ladně překonával nerovnosti, sebejistě se usazoval do zatáček a choval se velmi neutrálně. Dokonce i řízení oceňujeme pro jeho přesnost a příjemné nastavení posilovače. Jízdně XE opět prokázalo, že je zbytečně opomíjeným vozem – a i přes nejhorší možnou kombinaci naftového motoru a čtyřkolky, která agilitě vozu akorát ubírá a její výhody využije málokdo, šlo o příjemný vůz.

Při ostřejším zacházení potěšil svou vyvážeností, čitelností, zmíněným přesným řízením i tím, že tak nějak dodává řidiči jistotu a chuť zrychlovat. Ta je ovšem limitována dvěma aspekty – jednak slabou dynamikou verze D180 (zrychlení na stovku zabere 8,4 s, pocitově víc) a pak také průměrnými brzdami, jimž by se jistě účinněji pracovalo, kdyby krotily o dva metráky méně. Jaguar XE je krásné auto. Navíc má hezkou nabídku barev exteriéru (hlavně modrá Caesium Blue) a čalounění interiéru. Naftovou verzi nepovažujeme za příliš podařenou – raději bychom vybrali benzinovou P250 s pohonem zadních kol. Se slušnou výbavou lze kompletní vůz mít za 1,6 milionu Kč s daní. V rámci segmentu a toho, co vše benzinové XE nabídne, je to příjemná cena.

Foto: Jaguar

Plusy:
Komfort interiéru, pohodlný podvozek, jízdní vlastnosti.

Minusy:
Mdlý motor, pomalá převodovka, hmotnost.