Odtajněné dokumenty: Podle ústních ujištění se NATO nemělo pohnout k sovětským hranicím
Geopolitika v Evropě
NOVÉ
FOTO: Shutterstock
- red,
Nově odtajněné dokumenty z období těsně po skončení studené války ukazují, jak složitá byla mezinárodní jednání o bezpečnostních zárukách ve střední a východní Evropě. Bývalý prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov byl při jednání se západními státníky v letech 1990 a 1991 ujišťován, že se členskými státy NATO nestanou státy bývalého východního bloku. Díky tomu ústnímu slibu získaly západní země souhlas SSSR se sjednocením Německa, které mohl Sovětský svaz výrazně komplikovat a obdobné to bylo i se zrušením Varšavské smlouvy. Německo bylo rychle sjednoceno v říjnu 1990, v únoru následujícího roku pak byla rozpuštěna i Varšavská smlouva.
Z písemných dokumentů vyplývá, že Michail Gorbačov byl ubezpečován o tom, že se členské státy Varšavské smlouvy nepohrnou hned po rozpuštění východního bloku do NATO. Toto ujištění pak mělo značně ovlivnit výsledky jednání. „Dokumenty ukazují, že mezi lety 1990 a 1991 více státníku zvažovalo a odmítalo členství středo a východoevropských států v NATO,“ uvádí Svetlana Savranskaya a Tom Blanton, kteří pracují v Národním bezpečnostním archivu univerzity George Washingtona ve Washingtonu D.C.
Gorbačov měl získat několik ujištění, že se NATO nerozšíří dále směrem na východ, až se odtamtud Sovětský svaz stáhne. Například 6. února 1990 německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher řekl britskému protějšku Douglasovi Hurdovi: „Rusové musí mít nějaké záruky, kdyby například polská vláda opustila jednoho dne Varšavskou smlouvu, nevstoupila by druhý den do NATO,” uvádí se v jednom z dokumentů.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Jednalo se však pouze o rozhovory, které nebyly podloženy žádnými oficiálními dokumenty. Navíc v době, kdy Česká republika, Polsko nebo Maďarsko vstupovaly v roce 1999 do NATO, už žádný z politiků, kteří se těchto jednání účastnili, již nezastával významný politický post.
Sověti tak dostávali ujištění od politiků, jakými byli americký prezident George Bush, německý kancléř Helmuth Kohl, britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová a její nástupce John Major nebo francouzský prezident Francois Mitterrand.
Změna těchto postojů nastala v roce 1994, kdy se po rozpadu Sovětského svazu pro rozšíření NATO rozhodl tehdejší americký prezident Bill Clinton. Proti tomuto kroku protestoval například autor „dlouhého telegramu“ a jeden z nejznámějších amerických diplomatů George Kennan. První rozšíření NATO tak proběhlo v březnu 1999, kdy se jeho součástí stala i Česká republika.
Právě rozšíření NATO dále na východ vedlo k několika komentářům ze strany ruských politiků, které odkazovalo na jednání ze začátku 90. let. „Co se stalo s ujištěními, kteří naši západní partneři slibovali po rozpuštění Varšavské smlouvy? Kde jsou tyto deklarace dnes?“ ptal se například na bezpečností konferenci v Mnichově v roce 2007 ruský prezident Vladimír Putin.
Putin se dále odvolával na prohlášení tehdejšího generálního tajemníka NATO Manfreda Wörnera z května 1990, který říkal že „nejsme připraveni umístit armády NATO mimo německé území, což dává SSSR bezpečnostní záruky“. Je třeba poznamenat, že součástí Sovětského svazu tehdy byly Pobaltské státy, Bělorusko a Ukrajina, Polsko by tak například se SSSR mělo mnohem delší hranici, než je tomu v současnosti.
