ANKETA: Tři filmy, které mohu vidět kdykoli. Souhlasíte, nebo máte jiné?
21
Zatímco v Karlových Varech končí mezinárodní filmový festival, ani letní anketa Týdeníku Echo se nevyhnula filmovému tématu. Obrátili jsme se na různé osobnosti a také sami na sebe v redakci s otázkou: Můžete uvést tři snímky z dějin kinematografie, které vás asi nikdy neomrzí?
Irena Dousková, spisovatelka
Tři je strašně málo, alespoň deset kdyby jich mohlo být… Ale dobrá. Určitě Hanu a její sestry Woodyho Allena, Fanny a Alexandera Ingmara Bergmana nebo Poslední metro Francoise Truffauta. To je jistota.
Lukáš Visingr, vojenský analytik a publicista
Den nezávislosti. Pro mě stále nejlepší film všech dob, který ani po téměř čtvrt století neztratil nic ze své dokonalosti. 300: Bitva u Thermopyl. Fascinující umělecké dílo s úžasnou myšlenkovou hloubkou a určitý symbol odporu proti politické korektnosti. Marečku, podejte mi pero. Za mě nejlepší česká komedie, skvělý herecký koncert a samozřejmě i zdroj spousty kultovních hlášek.
Lenka Zlámalová, redaktorka Týdeníku Echo
Alfred Hitchcock: Vertigo, Francois Truffaut: Žena od vedle, Krystof Kieslowski: Tři barvy: Modrá.
Josef Landergott, publicista
Po letech rád uvidím: Antonioni: Zvětšenina, Fellini: Guilietta & duchové, Amarcord, Sorrentino: Velká nádhera. Fanda jsem ovšem bondovek (hlavně těch s Craigem) a belmondovek (tedy těch s Belmondem). Limonádového Joea, Adélu, co ještě nevečeřela, a burianovky si z kolekce všech těch bizarností odmyslet nedokážu.
Stanislav Balík, politolog
Hoří, má panenko – úžasný film dokonale vystihující rázovitost českého a moravského venkova, v níž jsem vyrůstal. Všichni dobří rodáci – neskutečně silné drama s dokonalým vykreslením šílené doby kolektivizace bořící staleté jistoty. Divoké včely – film věrně zachycující beznaděj polistopadových Sudet.
Jan Horký, lídr Národního týmu kuchařů a cukrářů AKC ČR
Jmenuji tři, které mě napadly hned a mám je moc rád. Na samotě u lesa. Zlatí úhoři a Teče tudy řeka (od Roberta Redforda).
Miloslav Janík, editor Echo24.cz
1) Casablanca, 2) Gran Torino, 3) Magnolia. Jindy bych asi uvedl jiné filmy, ale předpokládám, že Casablanca by mezi tou trojkou byla pokaždé.
Tomáš Sokol, advokát, místopředseda České advokátní komory
Takových filmů je spousta. Vybrat jsem nedokázal, tak jsem losoval a vyšlo mi tohle: Přelet nad kukaččím hnízdem, Sedm statečných, Bílá paní. V osudí mi zbyly Ostře sledované vlaky, Světáci, Rozmarné léto, Policajt nebo rošťák, Čest a sláva, Pelíšky a asi stovka dalších nádherných bijáků.
Ondřej Šmigol, redaktor Týdeníku Echo
Trilogii Pán prstenů vnímám jako jeden film. Byly doby, kdy jsem si pouštěl dvanáctihodinový maraton všech tří dílů za sebou. Zpracování bitev o Helmův žleb a na Pellenorských pláních dodnes nebylo překonáno. Temný rytíř Christophera Nolana je rozhodně nejlepší film založený na komiksu. Hodný, zlý a ošklivý je nejlepší western všech dob. Epičtější než ostatní a zároveň se tolik netáhne.
Robert Záruba, sportovní novinář
Nedokážu to zúžit na tři kousky. Jmenoval bych spíš tři osobnosti. Režiséra Vojtěcha Jasného a jeho filmy Až přijde kocour a Všichni dobří rodáci, od Miloše Formana úplně cokoli. A Jeana-Paula Belmonda v období od Muže z Acapulca po Bezva fintu.
Ivana Lomová, výtvarnice
Jen tři? Tak třeba… hit mého dětství Pyšná princezna, tu jsem asi viděla úplně nejvíckrát. Nějakého Hitchcocka, třeba Ptáky nebo Marnii, Okno do dvora… Kromě jiného mám ráda tu barevnost, atmosféru a reálie 60. let. A řeknu i méně známý film Mléčná dráha (2007) maďarského režiséra Benedeka Fliegaufa, ten bych si dala na velkém plátně jako čistou vizuální a akustickou radost.
Josef Pleskot, architekt
Omezím se na české teritorium… Marketa Lazarová, František Vláčil, Vladislav Vančura, Ostře sledované vlaky, Jiří Menzel, Bohumil Hrabal, Pelíšky, Jan Hřebejk, Petr Šabach, Petr Jarchovský… Stejně to nestačí, je jich víc, není to spravedlivé. Co Starci na chmelu, Hoří, má panenko, Spalovač mrtvol, Kolja, Je třeba zabít Sekala… Ach ouvej, ankety jsou hrozné.
Martin Weiss, redaktor Týdeníku Echo
Federico Fellini – Sladký život, Takeshi Kitano – Sonatine, Jean-Luc Godard – U konce s dechem.
Jiří Dědeček, předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu
Jsem momentálně v cizině a většinou mimo signál. Tedy jen velmi stručně: Noc sv. Vavřince, Frajer Luke, Ecce homo Homolka.
Tomáš Smetánka, publicista a diplomat
Šakal (The Day of the Jackal) z raných 70. let minulého století; asi proto, že dokonalá profesionalita – přítomná v mnoha rovinách – nemůže omrzet. O dvě desetiletí mladší, ale taky už staré Čtyři svatby a jeden pohřeb (Four Weddings and a Funeral) nebo jiná britská komedie tohoto typu, kde hraje Hugh Grant nebo Colin Firth. Kterýkoli film Woodyho Allena s výjimkou jednoho dvou prvních, jednoho dvou posledních a asi tří uprostřed.
Matěj Beránek, šéfredaktor on-line magazínu o architektuře EARCH.cz
Seznam filmů, které bych mohl vidět kdykoli, nemám. Zato vím o mnoho filmech, které bych chtěl vidět aspoň jednou.
Lucie Bradáčová, jazyková redaktorka Týdeníku Echo
Pod kůži se mi dostala – a tudíž asi nikdy neomrzí – Zahrada slovenského režiséra Martina Šulíka nebo filmy Larse von Triera. Za všechny jmenuji starší snímky: Prolomit vlny a apokalyptickou Melancholii.
Jana Mastíková, architektka
Jsou tři důvody, proč sleduji filmy. Prvním je touha po krásném zážitku z dokonalého harmonického díla. Taková je pro mě třeba Sorrentinova Velká nádhera. Druhým je potřeba silného příběhu, který člověka pohltí svým dějem a inspiruje ho pro jeho vlastní bytí. Jedním z takových filmů je pro mě Forrest Gump. A do třetice jsou filmy, na které se dívám proto, aby mi zvedly náladu a rozesmály mě. Český humor je unikátní a určitě mohu vidět kdykoli film Na samotě u lesa.
Jan Burian, ředitel Národního divadla
Pokání – pro stále aktuální téma, které je dnes možná ještě silnější, Skřivánci na niti – pro zachování paměti, skvělé herce a neokázalý způsob vyprávění, Forrest Gump – pro skvělý herecký výkon a přehnanou naději, kterou prostě někdy potřebujeme.
Dalibor Balšínek, šéfredaktor Týdeníku Echo
Kmotr I–III, Nepřítel státu a Ucho.
