Americké selfie nad propastí. Přepadení Kapitolu dostalo republikány na rozcestí

Vpád na Kapitol je jistě jedna z nejdůkladněji obrazově dokumentovaných historických událostí – na mnoha a mnoha videích natočených v řadách útočícího davu je vidět několik vztyčených rukou, každá drží mobil zaznamenávající okolní dění, objektivy se také často obracely na tváře svých majitelů. „Jsme uvnitř! Jsme uvnitř! Derrick Evans je v Kapitolu,“ křičí člen zákonodárného sboru státu Západní Virginie na videu, které sám postoval na sociální sítě.

Jistě to není to nejprozíravější jednání ve chvíli, kdy se jeden dopouští protiprávního jednání. Derrick Evans zdaleka nebyl sám, kdo se podobně naivním a až legračním způsobem nahlásil vyšetřujícím složkám. Je možné v tom vidět logický důsledek on-line kultury, v jejíž logice postrádá smysl obsazovat sídlo zákonodárné moci a nenatočit se při tom. Jistě sehrála roli i davová psychóza, která stržené lidi vede k iracionálnímu jednání. To „selfíčkování“ v chodbách budovy Kongresu je ale především projevem fantazijní politiky (termín amerického konzervativního komentátora Rosse Douthata), přesvědčení těch fotografujících se, že jsou účastni čehosi velikého, že za sebou mají většinu země, kterou právě v tomhle okamžiku zachraňují, napravují.

Jistě byly přepjaté ty reakce, které o vpádu na Kapitol mluvily jako o pokusu o převrat. Skutečná snaha převzít moc vyžaduje úplně jinou úroveň organizovanosti, úplně jiné měřítko, úplně jiné uvažování, úplně jinou míru zapojení aspoň části ozbrojených sil, vůdce převratu se nezavře někde v pokoji a nekouká tam na televizi – převzetí moci přece jen vyžaduje onačejší nasazení.

Celý text Ondřeje Štindla si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.