Plán stažení USA z Německa je pro mě zklamáním, říká bezpečnostní expert Rood

Diskuse CEVRO Institutu

Plán stažení USA z Německa je pro mě zklamáním, říká bezpečnostní expert Rood
Bezpečnostní expert John Reed Foto: Wikipedia/ William Pratt/ Army Photo
Domov

Echo24

Bezpečnostní expert John Rood v únoru rezignoval na funkci náměstka ministra obrany v Pentagonu, když americký prezident Trump rozhodl o pozastavení vojenské pomoci Ukrajině. Zabýval se tam především přípravou nové americké Národní bezpečnostní strategie a po jejím schválení její implementací. Za prezidenta George W. Bushe působil jako náměstek na ministerstvu zahraničí. V letech 2007 – 2008 byl hlavním vyjednavačem ohledně umístění tehdy plánované americké protiraketové základny na našem území.

V dalším pokračování online diskusí CEVRO Institutu a Centra transatlantických vztahů se John Rood setkal nejen se svým tehdejším protějškem Tomášem Pojarem a dalšími členy českého vyjednávacího týmu. Do diskuse se zapojil i bývalý náčelník generálního štábu gen. Jiří Šedivý, gen. Petr Pavel nebo bývalý velvyslanec v USA Petr Kolář. Hlavním tématem online diskuse, která proběhla 10. června, byl aktuální stav transatlantických vztahů.

„Někteří lidé vidí evropskou nezávislost jako NATO bez severoamerických členů, tedy bez Spojených států a Kanady, a touží po tom, aby hrály menší roli v evropských bezpečnostních záležitostech. Brexit přilil oleje do ohně a to, že Velká Británie opouští Evropskou unii, motivuje určité lidi k tomu, aby urychlili své úsilí o vytvoření nezávislých struktur, které oslabují NATO. V některých případech to byl zcela jasný záměr. Vysoká komisařka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogherini měla podle mě rozhodně záměr oslabit NATO a oslabit roli USA v Evropě,“ hodnotí John Rood spojenecké vztahy mezi USA a Evropou.

Politický tlak některých evropských zemí na NATO podle něj nepolevuje, naopak, s brexitem a diskusemi o „nové evropské identitě“ se prohlubuje, v diskusi vyjádřil své znepokojení například nad komentáři prezidenta Macrona z konce loňského roku o  „mozkové smrti NATO“. „Tyto tlaky se objevují pravidelně a politická situace v Německu a dalších zemích působí neshody. A v krátkém období teď vidím zvýraznění těchto tlaků,“ uvedl v diskusi CEVRO Institutu John Rood.

Spolupráce s Huawei zůstane problémem

V politické úrovni spojeneckých vztahů oceňuje v poslední době ale významnější uznání hrozby, kterou představuje Rusko. Postupně se podle něj zlepšuje porozumění spojenců i pokud jde o hrozby, které představuje Čína. Stále to však považuje za oblast, kde se politické postoje spojenců nejvíce liší. Příkladem je i ochota některých evropských zemí spolupracovat s Huawei při budování sítě 5G.

„V Číně je rozdíl mezi tak zvanou soukromou společností, jako je Huawei, a státní velmi malý, mezi vládou a těmito firmami je velmi tenká hranice. A je velmi propustná, někdy přes ní procházejí věci tam a zase zpátky. Pokud jde o změny, které 5G přinese, podle hodnocení bezpečnostních služeb USA zde neexistuje možnost technického snižování rizika, které by vám umožnilo zamezit tomu, aby data byla zabezpečena a již nebyla používána, to nebudete schopni poznat,” zdůvodňuje Rood postoj USA. Spolupráce s Huawei podle něj zůstane nadále problémem, který bude transatlantické spojenectví významně zatěžovat bez ohledu na to, kdo na podzim vyhraje americké prezidentské volby. Řešením je významnější spolupráce evropských a amerických firem na vývoji vlastních 5G technologií.

Návrat soupeření velmocí je podle Rooda největší aktuální bezpečnostní hrozbou. „Existují velmi věrohodné scénáře, ve kterých se může vynořit ozbrojený konflikt s Ruskem nebo s Čínou. Musíme na to být připraveni,“ říká. Zdaleka však podle něj nehrozí, že by soupeření mezi Západem na jedné a Ruskem a Čínou na druhé straně dosáhlo parametrů jako za studené války. Tehdy neexistovala taková míra ekonomické spolupráce a integrace. A čínská ideologie státem řízeného kapitalismu a autoritářství není pro většinu jejích partnerů dostatečně atraktivním modelem, jejich obchodní vztahy s Čínou jsou postaveny na čistě ekonomickém kalkulu. „Není v tom žádná spřízněnost nebo aktivní sdílení stejného názoru, jako tomu bylo v případě Sovětského svazu. Ten propagoval komunismus a byla v tom oddanost, existovaly země, které té vizi věřily. Myslím, že historie ukázala, že to nebyla dobrá vize, ale existovali lidé, kterým připadala atraktivní.“

Zájmy Číny a Ruska se nepřibližují

I na cestě k většímu politickému sbližování Ruska a Číny vidí Rood překážky: „Existuje zde riziko, že Číně i Rusku se víc zlíbí myšlenka většího sblížení až na to, že každý z nich se chce stát tím významnějším partnerem a že toho nemají tolik společného, jak by chtěli. V některých oblastech se k sobě jejich zájmy ani zdaleka nepřibližují. Většinou se shodují v míře odporu proti Spojeným státům, Západu nebo v tom, jak odrážejí mezinárodní zapojení do svého úsilí o rozhodující vliv ve  vlastních nebo sousedních zemích. V tom jsou si podobné, ale jinak o spolupráci ve světě příliš nestojí.”

Na rozdíl od mnoha politických neshod mezi spojenci je podle Johna Rooda z vojenského hlediska NATO ve velmi dobré kondici. Zmiňuje výrazné navýšení výdajů členských zemí na obranu, do roku 2024 by až dvacet zemí mohlo splnit závazek na výdaje ve výši 2 % HDP. Ještě významnější číslo pro něj představuje jeden ze závěrů summitu NATO ve Walesu, kde se spojenci přihlásili k závazku vynaložit 20 % a více ze svého rozpočtu na obranu na modernizaci, na nové dodávky a výzkum a vývoj. Předpokládá se, že toho do roku 2024 dosáhne 27 zemí.

Vojenská spolupráce se podle něj i prohlubuje a zkvalitňuje, jako příklad uvádí největší spojenecké cvičení NATO od konce studené války Trident Juncture nebo na letošek plánované cvičení Defender 2020, jenž mělo být největším zapojením amerických sil v Evropě od konce studené války. Původní plán ale musel být revidován kvůli pandemii koronaviru. Větší odhodlání spojenců naplňovat své závazky vidí i v jejich větší ochotě zapojovat se do zahraničních misí.

„To jsou všechno ukazatele, že Aliance je v lepší kondici a znakem toho, že lidé chtějí, aby NATO bylo způsobilé plnit svůj účel, jak říká generální tajemník NATO. A připravenost NATO se zlepšila. Například, pokud by došlo k vojenské invazi Ruska do střední Evropy, máme plán připravenosti NATO, kterému říkáme Čtyřikrát třicet, což zahrnuje třicet letek bojových letounů, třicet mechanizovaných praporů, třicet bojových lodí, které budou připraveny k nasazení nejpozději do třiceti dnů. Spojené státy zformují zhruba 10 % těchto pohotovostních jednotek, ostatní spojenci zhruba 90 %. Je to další znak toho, že spojenci jsou ochotni společně skutečně poskytnout skutečné síly do skutečných misí.“

Stahování se z Německa je pro mě zklamáním

Diskutovalo se také o plánu prezidenta Trumpa na stažení části amerických sil z Německa a naopak posílení přítomnosti USA v Polsku. „Je to pro mě zklamání, nemyslím si, že by to byl dobrý strategický krok, nemyslím si, že to je dobré pro naše spojenecké vztahy s Německem nebo obecněji v Evropě. Také si nemyslím, že je to vojensky efektivnější,“ komentuje nedávné oznámení amerického prezidenta J. Rood. Navzdory napětí v německo – amerických vztazích bylo podle něj umístění v Německu zásadní ze strategických a operačních důvodů, Spojené státy tam vybudovaly výcviková zařízení světové úrovně a americké jednotky byly místní komunitou vítány.

Polsko, které stojí o posílení americké vojenské přítomnosti, kvalitní infrastrukturu zatím nabídnout nemůže, její vybudování bude nějakou dobu trvat. Tomu podle Rooda odpovídá i dosavadní reakce Ruska, negativní, ale mírnější než v minulosti. „Ale líbit se jim to nebude. Stěžovali si, i když jsme s Tomášem (Pojarem) vyjednávali o možnosti umístění radaru v České republice, nebo když jsme začali v NATO hlídat vzdušný prostor. Pamatuji si na první patroly, které byly složeny ze čtyř stíhaček F16 od členských států NATO, nad územím NATO a ruský náčelník generálního štábu ostře protestoval. Já jsem mu řekl: Vždycky mi říkáte, jaký jste zkušený voják. Chcete mi říct, že nedokážete najít způsob, jak zvládnout hrozbu, kterou pro Ruskou federaci představují čtyři F16? To neznamená žádné ohrožení vaší bezpečnosti, vždyť navíc přelétávají nad svým vzdušným prostorem,” vzpomíná Rood. Podle jeho názoru by NATO také mělo také přestat respektovat smlouvy, které byly uzavřeny v souvislosti se Zakládajícím aktem NATO – Rusko, protože ze strany Ruska již tyto závazky dávno dodržovány nejsou.

Audiovizuální záznam z diskuse CEVRO Institutu s Johnem Roodem můžete shlédnout zde:

Přepis diskuse si můžete přečíst zde:

John Rood_EchoPrime_přepis by newsroom on Scribd

John Rood je americkým expertem na zahraniční a bezpečnostní politiku. Do února tohoto roku působil v Pentagonu jako náměstek pro politické záležitosti, v letech 2006 – 2009 byl náměstkem na americkém ministerstvu zahraničí. V této době vedl vyjednávání s Českou republikou o smlouvy, které by upravily umístění radarové základny systému protiraketové obrany na našem území. Dohoda u zřízení radarové stanice byla podepsána  8. července 2008 v Praze, parlamentní ratifikace se již ale nedočkala. Prezident Obama několik měsíců po nástupu do funkce projekt základny přehodnotil a v září 2009 USA od záměru vybudovat v Česku a v Polsku protiraketový štít upustily.

Kromě dlouholetého působení ve funkcích náměstka na ministerstvu zahraničních věcí a obrany a členství v National Security Council pracoval také jako analytik CIA. Během své kariéry v soukromém sektoru byl viceprezidentem Lockeed Martin a společnosti Raytheon.