KOMENTÁŘ
2
OKULTNÍ UMĚNÍ VE STAROVĚKÉM ŘÍMĚ
Na císařském pohřebišti na jihozápadě Turecka z dob starověkého Říma bylo nově objeveno velké množství železných hřebů, které údajně byly používány v rámci léči ...
00:05
00:01
00:01
00:01
00:01
26. 3.
26. 3.
26. 3.
26. 3.
26. 3.
Počet nových případů covid-19 opět přibývá. To přimělo vládního epidemiologa Rastislava Maďara v Radiožurnálu k úvaze, „jestli se s tou další vlnou uvolňování 25. května nemá postupovat trošku opatrněji“. Více než sto případů z pondělka skutečně upozorňuje, že nastává další fáze epidemie. Důležité přitom není ohrožení života, podstatnější je okolnost, že zažíváme selhání sociálního státu.
Vyprávět by o tom mohli v Singapuru, který je průkopníkem protikoronavirové strategie používané na celém světě. Počet nově nakažených tam začal znovu růst v polovině dubna a čas od času překročí hranici tisíce nových případů denně. Devět z deseti případů zaznamenali místní hygienici v ubytovnách zahraničních dělníků z Bangladéše a Indie, kteří tvoří čtvrtinu z šesti milionů obyvatel ostrovního státu. Stejný efekt, i když v menším měřítku, zaznamenali také v Německu.
Předminulý víkend evidovali desítky případů v masokombinátech Coesfeld a Pforzheim na západě země, kde pracují především gastarbeitři z východní Evropy. Tehdy to způsobilo poprask, protože jenom vinou těchto dvou událostí začalo růst magické číslo R, které podle přesvědčení epidemiologů popisuje, jak rychle se šíří nákaza. Ve stejné době odhalili rakouští hygienici desítky případů v třídírnách pošty ve Vídni-Inzersdorfu a v Hagenbrunnu těsně za hranicemi hlavního města, kde pracovali mimo jiné migranti z azylového domu v Erdbergu. Ministr vnitra Karl Nehammer z Lidové strany to využil k výpadu, že liknavost sociálnědemokratické vídeňské radnice způsobila nové „pandemické tsunami“, což ovšem i s lidovci spřízněná média označila za první výstřel kampaně před volbami v metropoli.
V obou německy mluvících zemích nelze mluvit o druhé vlně, protože případy z masokombinátů a pošty jenom zpomalily průběžný ústup epidemie, přesto má zkušenost našich sousedů se Singapurem leccos společného. Nákaza na ubytovnách není sama o sobě tolik nebezpečná, protože obvykle postihuje zdravé a silné muže, kteří se s ní dokážou vypořádat. Podstatný je rovněž sociální rozměr. Hygienická opatření proti koronaviru jsou zaměřena především na střední třídu, tedy obyvatele, kteří mají vlastní byt, kde se mohou zavřít. Ti nejchudší lidé, a zvláště zahraniční dělníci, žijí v segregaci ubytoven s nedostatečným hygienickým vybavením a nemoci se nemají jak bránit. V Asii se nad tím málokdo pozastavuje, proto mohl kanadský reportér Terence McKenna popsat, jak jsou nakažení gastarbeitři umístěni do speciálních zařízení mimo běžné nemocnice, kde potraviny roznášejí roboti, kde lékaři navštěvují pacienty prostřednictvím robotů a kde nemocné na vyšetření vodí robotický pes. V Evropě však může být považováno za selhání klasické levice, že připustila hygienickou strategii, která vystavuje nákaze sociálně znevýhodněné osoby. V tom, co je jako v Singapuru možné nazvat druhou vlnou koronaviru a v Evropě dozníváním té první, nejde o životy, ale o kolaps společnosti, která se tváří, že v ní všichni lidé mají stejná práva. U ochrany před nakažlivou nemocí to jistě není pravda.
Česko je v této chvíli na stejné cestě. Nová ohniska nemoci už nejsou v nemocnicích ani pečovatelských ústavech, úřady informují o nákazách v ubytovnách zahraničních dělníků ať už v hlavním městě, nebo v blízkém Mělníku, poslední nárůst případů má svůj zdroj v karvinském dole Darkov, kde většinu pracovníků rovněž netvoří Češi. Preventivní opatření proti novému riziku jsou nasnadě, tedy kontroly životních podmínek v laciných barácích, kde žijí pracovníci z ciziny. Vyhrožovat v této chvíli, že bude třeba zachovat některé z plošných zákazů volného pohybu nebo shromažďování, zakrývá jiné selhání vlády se sociálnědemokratickými ministry.
